Lem, Stanisław

Polský spisovatel sci-fi Stanisław Lem (1921 – 2006) se dnes jako jediný kontinentální Evropan může pochlubit tím, že jeho jméno je řazeno po bok žijících či dnes již klasických legend jako jsou Arthur C. Clark, Isaac Asimov, Robert A. Heinlein či Ray Bradbury, abychom vyjmenovali alespoň ty nejslavnější z nejslavnějších a největší z největších. Román Solaris vyšel ve Spojených státech již v roce 1970, aby se její autor brzy nato stal čestným členem organizace Science Fiction Writers of America. Literární příloha deníku New York Times mu jako prvnímu autoru sci-fi v historii, věnovala rozsáhlý článek na titulní straně.

Stanisław Lem se narodil roku 1921 ve Lvově v rodině místního starousedlíka, lékaře Samuela Lema. Po druhé světové válce jejich rodné město připadlo Sovětskému svazu a místní Poláci museli volit mezi přijetím sovětského občanství a opuštěním města. Lemovi se vybrali druhou možnost a roku 1946 se přestěhovali do Krakova, kde Stanisław Lem dokončil lékařskou fakultu a kde také už natrvalo zakotvil. V témž roce se pokusil psát beletrii, aby nejprve publikoval v časopisech. V listopadu 1950 začal pracovat na Astronautech, které dokončil a vydal v roce následujícím. Jejich okamžitý úspěch mu otevřel dráhu profesionálního spisovatele. Zemřel 27. 3. 2006 v polském Krakově.

Stanislaw Lem a vědecko-fantastícký román
Stanisfaw Lem se narodil roku 1921 ve Lvově. Za války se živil jako automechanik, po osvobození se zapsal na krakovskou universitu, kde vystudoval lékařství. Krátkou dobu byl asistentem psychologie, než se plně věnoval literární dráze. Věhlas nejen doma, ale i za hranicemi mu získal jeho první román Astronauti, přeložený do sedmi jazyků a zfilmovaný v koprodukci Polsko-NDR. I jeho další kniha K mrakům Magellanovým rovněž položená do daleké budoucnosti je známá českému čtenáři. Ve svém třetím díle Nepromar-něný čas se obrací Lem k současným společenským problémům. K vědecko-fantastické tématice se vrací dvojsvazkem povídek Sezam a Hvězdné deníky Iljona Tichého. Současný stav kybernetiky a její výhledy zpracoval v knížce Dialogy a roku 1958 vychází jeho nepříliš zdařený pokus o detektivní román s filosofickým podtextem Pátrání. O rok později vydává Lem další román Planeta Eden a sbírku vědecko-fantastických povídek Invaze z Aldebaranu.
Již z těchto několika stručných poznámek' vidíme, že Lemova literární tvorba se převážně soustředila na žánr označovaný jako vědecko-fantastický román, seience-fiction.
Tento termín je poměrně nový. Vznikl, poněvadž dosavadní názvy - román fantastický, utopický, román o budoucnosti - byly příliš povšechné a nevyhovující. Pod těmito starými názvy se skrývala opravdová všehochuť. Patřily sem romány dobrodružné, obsahující prvky připisované do té doby jen bytostem nadpřirozeným např. román o umělém člověku Frankensteinovi, řada románů Burroughsových, pověstného tvůrce Tarzana, díla s hrdiny, kteří se na požádání stávali neviditelní nebo se měnili v strom nebo sochu. Patřily sem knihy, které hledaly nový ráj na jiných planetách nebo v zničení strojů, vládě osvícenců atp. Patřily sem traktáty rázu filosofického - Campanellův Sluneční stát, Moreova Utopie aj. Každého autora nevedla k napsání touha po laciné senzaci. Moreova kniha se měla stát nástrojem k zlepšení společenských řádů, prostředkem k odstranění nedostatků. Avšak kořeny přítomného zla jsou chápány velmi zjednodušeně a náprava se nalézá v naivním utopickém řešení. V záplavě těchto spisů, traktátů, románů, novel dávno již čtenáři zapomenutých, jejichž pouhý výčet by vyplnil několik tlustých knih, jsou však díla, která žijí dodnes. Jmenujme jenom mistrnou Swiftovu satiru Gulliverovy cesty nebo méně známý výsměch strojní viktoriánské civilizace Erewhon Samuela Butlera.
Vynález parního stroje a další rozmach techniky založené převážně na mechanice inspiroval J. Verna, který výsledky této civilizace promítá do budoucnosti. "Vzpomeňme jen na 20 000 mil pod morem, Robura dobyvatele, Cestu na Měsíc. Za tímto typem technického myšlení, který nás provázel tak. dlouhou dobu, učinily definitivní konec automatizace, elektronické stroje, uvolnění atomové energie, umělé družice. Můžeme říci, že v posledních padesáti letech se v přírodních védách odehrála kvalitativní změna mnohem pronikavější než za prvních devatenáct století n. 1.
Dnes je véda více popularizována, než byla kdykoli předtím, ale mnohost specializace a nových poznatků téměř znemožňují neodborníkovi sledovat vývoj jednotlivých vědních oborů v celé šíři. A tady by měla science-fiction sloužit jako prostředek, který čtenáře v rámci poutavého příběhu seznamuje nejen s praktickými výsledky a novými hypotézami, ale má ukázat na působení těchto nových vlivů na člověka. Vědeckofantastický román bychom tedy mohli definovat jako příběh, který předpokládá technologii nebo účinek technologie, které lidstvo ještě v době vydání knihy prakticky nepoznalo. Science-fiction má vycházet z vědeckých faktů i hypotéz neuplatněných dosud v praxi např. beztížnost, meziplanetární lety atd.
Štanislaw Lem v úvodu knihy K mrakům Magellanovým píše: "Určité téze historického materialismu a jisté dlouhodobé tendence vývoje techniky a přírodních věd umožňují nám načrtnout obecný obraz budoucnosti… Je však nanejvýš pravděpodobné, že budou učiněny vynálezy dnes ještě neznámé, revolucionizující lidské jednání neméně než za dnešních dnů objev a uvolňování atomové energie." Myslím, že tato slova výstižně shrnují autorovo stanovisko k případným námitkám odpůrců vědecko-fantastřckých románů.
Science-fiction na Západě je reprezentována hlavně americkými autory. Lovecraft a Stepleton, dnešní klasikové science-fiction mají desítky a stovky následovníků, bohužel však výběr skutečných hodnot je velmi omezený. Dobrých devadesát procent této produkce je vlastně dobrodružný román s mezihvězdnými gangstery nebo kovboji, jak to výstižně charakterisoval anglický autor John Wyndham. Pro ilustraci uvádím nakladatelské oznámení románu A. Bestera: Hvězdy, můj cíl (1957): "Jeden člověk proti vesmíru v neuvěřitelném 25. století. Byl vržen do boje na život a na smrt v meziplanetární válce, když se chtěl pomstít těm, kdož ho odmítli zachránit z hvězdoletu. Netušil však, že má v rukou klíč k vítězství ve válce a že soupeřící strany se ničeho nezaleknou, aby se ho zmocnily." A typ jiného rázu dobrodružného románu: "Lidstvo bojuje o existenci s podivnými tvory, kteří napadli Zemi…" (R. A. Heinlein: Loutky- 1956). Samozřejmě, oblíbené bylo donedávna i téma zničení Země atomovou válkou, srážkou s mlhovinou, novou dobou ledovou atd. atd. Jen menšina dobrých autorů udržuje jistou literární úroveň a nedává se omezovat požadavky komerční exploatace. Kromě Ray Brad-buryho, známého i českému čtenáři, patří sem I. Asimov
(I, Robot), M. Leinster (Space Patrol), John Wyndham (The Day of the Triffids) a několik jiných, méně známých autorů. "Spisovatelova práce začíná výběrem rozličných možností vývoje a kritéria a motivace výběru je dána světovým názorem." Těmito slovy Stanislawa Lema uzavřeme krátkou zmínku o americké science-fiction.
Stanislaw Lem je důstojným reprezentantem nového literárního útvaru - vědecko-fantastického románu - a nepropadá laciné senzačnosti a šedé, statické popisnosti, ale úsporně, nikdy ne mnohomluvně vypravuje, upoutává a soustřeďuje čtenářovu pozornost na lidské osudy, na chování a myšlení člověka postaveného tváří v tvář něčemu, co do té doby nepoznal. Kadet Pirx je postava živá, chlapec, kterého každý čtenář snad již viděl, nebo o němž slyšel. Neslavný konec invaze z Aldebaranu je jemné satirické dílko, které dnes tak často nepotkáme. A tak bychom mohli pokračovat a probírat jednu povídku za druhou: každá je jinak laděna a také jiným způsobem zpracována, jak vyžaduje její specifický ráz. Ale v celé jeho tvorbě proniká na povrch oslava tvořivé práce, člověk bojující s vesmírem, který umírá, a přece vítězí. Jak to Stanislaw Lem napsal v Mracích Magellanových:
"Naše jména zapadnou… Hvězdy člověka stvořily a hvězdy ho zabíjejí, Avšak na své pouti pronikl již člověk mezi hvězdy, poznal prostor a čas i hvězdy samy, z nichž vzešel. Nic mu nemůže odolat. Stává se tím větším, s čím většími překážkami se setkává. Je v něm všechno: velikost i slabost, láska i krutost, konečno i nekonečno. Vždyť i hvězdy stárnou a hasnou, ale my zůstáváme."
Fr. Jungwirth