Kuttner, Henry

Henry Kuttner (1914–1958) je příkladem toho, že literární kvalita je za (a) velice ošemetná věc podléhající vkusu doby, a za (b) nemá vůbec nic společného s oblíbeností a slávou autora. Není nadnesené říci, že Arthur C. Clarke by se mohl radovat, kdyby napsal alespoň polovinu tak dobrých povídek jako Kuttner – ovšem kde je dnes Clarke a kde Kuttner. Ten druhý je rozhodně notně zavát prachem času, třebaže mě to mrzí. První Kuttnerovy povídky, vycházející od roku 1936, byly hodně ovlivněné Lovecraftem. Ten rovněž sám ovlivnil další Kuttnerův život tím nejlepším možným způsobem: poradil mu, aby zkusil něco napsat ve spolupráci s tehdy čile se projevující autorkou Catherine Mooreovou a seznámil je spolu. Kuttner si Mooreovou v červnu 1940 vzal – a bylo to snad nejšťastnější manželství dvou autorů SF vůbec, a především skutečný „počin“ pro samotný žánr. Od té doby lze jen těžko určit, co kdo z obou napsal, je však možné s jistotou říci, že absolutní většina toho stojí za přečtení. Povídka „Ideální jaro“ (Vintage Season, v doslovném překladu Výběrová sezóna, roční doba, ale název má ještě další konotace) se poprvé objevila v zářijovém čísle Astounding Science Fiction roku 1946 s pseudonymem Lawrence 0‚Donnell a je tradičně připisována Kuttnerovi, třebaže někteří teoretici ji zase raději vidí v seznamu Mooreové. Soupis science fiction této autorské dvojice čítá kolem 180 položek, novel a povídek, k čemuž se druží 35 hororů a několik kriminálních románů. U nás jsou často citovány Kuttnerovy povídky „Chrudošiví jsou borolové“ (Mimsy Were the Borogroves, 1943) či „Trable s elektrárnou“ (Pile of Trouble, 1948). Kuttner a Mooreová jsou rovněž charakterističtí svou nepřebernou kaskádou pseudonymů – každou sérii povídek začínali s novým jménem. Snad právě tohle je důvod „malé“ slávy tohoto autora. Jeho talent i nápady jsou rovnoměrné rozloženy mezi pseudonymy Kelvin Kent, Keith Hammond, Lewis Padggett, Lawrence 0‘Donnell a mnoho dalších. Dokonce se mezi americkými vydavateli SF traduje poučka, že pokud jste četli skvělou povídku ze 40. let od autora, který není uveden v žádné encyklopedii, pak můžete vzít jed na to, že ji napsal Henry Kuttner se ženou… Možná že tenhle šproch je nade všechno cennější. (Martin Šust)