Klíma, Ladislav

Po neúspěšných studiích na gymnáziu se rozhodl pro dráhu volného myslitele bez trvalého povolání. Zprvu žil z rodinného dědictví, později z honorářů a podpory přátel. Originální filozof, zastánce solipsismu, jenž kromě odborných spisů (Svět jako vědomí a nic, 1904; Vteřina a věcnost, 1927) své myšlenky často vyjadřoval formou prózy, kterou téměř všechnu sepsal v rozmezí let 1906–1909. Slovník českých spisovatelů o něm píše: „Klímovy prózy jsou nejsilnější tam, … Kde přecházejí do roviny absurdní grotesky se sytými tóny ‚ďábelského‘ humoru, mísící nejvyšší metafyzické pojmy s téměř pornografickou fraškovitostí.“

Řada Klímových textů z pozůstalosti nebo publikovaných jen časopisecky vyšla počátkem 90. let. Donna Maria i Hledání strašidla vyšly znovu ve výboru Arta a jiné příběhy (G 1992), prvky fantastiky nalezneme roztroušené v trojdílném románu Velký román (Pražská imaginace/Lege artis 1991–92), motiv ženy oživlé po smrti se opět opakuje v divadelní hře Dios (Pražská imaginace/Lege artis 1990), žena-přízrak se objevuje ve dvou povídkách svazku Selen a jiné fragmenty z pozůstalosti (Pražská imaginace/Lege artis 1992), hrůzostrašná povídka Arden, vyprávějící o vrahovi, kterého dohnaly k smrti přízraky jeho oběti, vyšla v sešitu Husité a jiné prózy (Pražská imaginace/Lege artis 1991). Fantastické motivy byly ovšem autorem použity spíše k ohromení čtenáře a dodání bizarnosti než k vyvolání hrůzy nebo k záměrnému vytváření fantaskních světů, jak to činí žánrový horror a fantasy.Výborem z autorova díla je kniha Vteřiny věčnosti (Odeon 1967).