Dumas, Alexandre st.

Alexandre Dumas byl kreolského původu a měl mírné černošské rysy. Jeho otec, divizní generál a hrdina Velké francouzské revoluce Thomas-Alexandre Davy de La Pailleterie, se narodil na ostrově Santo Domingo ze smíšeného manželství markýze de La Pailleterie a černošky Cossette Dumasové.

V mládí Dumas významně ovlivnil vývoj francouzského dramatu. Jeho historická hra z roku 1829 Jindřich III. a jeho dvůr (Henri III et sa cour) bylo první romantické drama úspěšně uvedené na jeviště. Velký úspěch měly i jeho další divadelní hry Antony (1831) s moderním námětem mladého rebela ne nepodobného lordu Byronovi a také Věž nesleská (La Tour de Nesle, 1832) s námětem ze středověku, napsaná společně s Frédéricem Gaillardetem (1808-1882).

Zásadním přelomem v Dumasově literární tvorbě bylo setkání s profesorem historie Augustem Maquetem (1813-1888) roku 1839, kdy společně napsali drama Bathilde a historický román Rytíř Harmental (Chevalier d'Harmental). Jejich vzájemná spolupráce trvala do roku 1857, kdy se rozešli ve zlém. Maquet vyhledával materiál a vypracovával první nástin děje. Na Dumasovi pak bylo literární zpracování, při kterém mu však mnohdy pomáhali i další spolupracovníci. Tato Továrna na romány, jak zněl titul jednoho pamfletu Dumasových odpůrců z roku 1854, měla za následek obrovskou autorovu plodnost. Dumasovo dílo čítá na tři sta svazků a zahrnuje dramata, komedie, romány, novely, paměti, knihy cestovních dojmů, obrazy mravů, ale i historická pojednání.

Maquet měl také největší zásluhu na vzniku Dumasova nejslavnějšího románu Tři mušketýři (Les Trois Mousquetaires, 1844) s hrdiny d'Artagnanem, Athosem, Porthosem a Aramisem. Úspěch románu, odehrávajícího se za vlády Ludvíka XIII., byl tak obrovský, že Dumas a Maquet vytvořili ještě dvě pokračování: Tři mušketýři po dvaceti letech (Vingt ans après, 1845) a Tři mušketýři ješte po deseti letech aneb Vikomt de Bragelonne (Le vicomte de Bragelonne, ou Dix ans plus tard, 1847-1850), ve kterých dovedli děj až do d'Artagnanovy smrti.

Dalším obrovským úspěchem dvojice Dumas-Maquet byl dobrodružný román Hrabě Monte-Christo (Le comte de Monte-Cristo, 1844-1845). K jejich velmi známým dílům patří také trilogie z období náboženských válek ve Francii v 16. století Královna Margot (La reine Margot, 1845), Paní z Monsoreau (La dame de Monsoreau, 1846) a Králův šašek (Les Quarante-Cinq, 1847-1848) a cyklus z dějin Velké francouzské revoluce Paměti lékařovy (Mémoires d' un médecin), jehož jednotlivými díly jsou Josef Balsamo (Joseph Balsamo, 1846-1849), Královnin náhrdelník (Le collier de la reine, 1849-1850), Dobytí Bastily (Ange Pitou, 1850-1851) a Hraběnka de Charny (La Comtesse de Charny, 1852).

Ačkoliv si Dumas vydělal psaním za svůj život obrovské jmění, jeho nevydařené investice (např. zámeček nesoucí jméno Hrabě Monte-Christo postavený na pozemku koupeném jen na základě ústní dohody, pronájem divadla v Saint-Germain-en-Laye roku 1848, které muselo být pro nezájem diváků v říjnu 1850 zavřeno), neúspěšné vydávání časopisů Mousquetaire (Mušketýr) a D'Artagnan, nevyřešené majetkové záležitosti s herečkou Idou Ferrierovou po rozvodu jejich osmiletého manželství roku 1840, rozchod se spolupracovníkem Maquetem a některé další prohrané soudní spory vedly k tomu, že byl neustále na pokraji bankrotu. Na sklonku života se tak musel v podstatě bez peněz uchýlit ke svému synovi, rovněž spisovateli Alexandre Dumasovi mladšímu do Puys, kde také zemřel.

Dumasovi šlo v jeho dílech vždy více o zábavu než o historickou věrnost. Proto vždy kladl důraz na všechno, co mohlo jeho vyprávění dramaticky oživit. K tomu užíval osvědčených prostředků jako jsou spiknutí, souboje, tajné únosy, strašlivá tajemství a další překvapivé události a udržoval tak čtenáře ve stálém napětí. Širokou publicitu svým románů Dumas zajistil také tím, že je nejprve vydával v pařížských denících na pokračování jako tzv. román-fejeton. Stal se tak nejčtenějším spisovatelem své doby a jeho obliba nemizí ani dnes.