Ananjan, Vachtang Stěpanovič

Narodil se v Arménii v místě zvaném tehdy Poghoskilisa, dnes Šamachjan. Jeho otec byl zedník a rolník. AV měl těžké mládí. Nestudoval, pouze po revoluci absolvoval rok stranické školy a kursy Komsomolu. Za občanské války byl partyzánem, pak stranickým funkcionářem, a to většinou na vsi. V jedenadvaceti letech přišel do Jerevanu, stal se redaktorem a novinářem a roku 1930 debutoval novelou o dětech a partyzánech.
Za druhé světové války pracoval jako dopisovatel kavkazské fronty a kromě populárních románů pro mládež vynikl i jako autor básní v próze s přírodní tematikou a loveckých povídek. Psal taky psychologické novely ze života horalů a vytvořil populární knihu faktu o arménské fauně. Typické pro něj byly přechody od lehkého humoru k lehkému smutku. Jeho dílo náleželo k základnímu fondu sovětské literatury pro mládež a bylo přeloženo do více než dvaceti jazyků.
Z DÍLA:
Lovecké povídky (jednotlivé soubory vyšly v letech 1947, 1950, 1953, 1955 a 1957, česky vyšly tři z povídek v knize Dech arménské země, nakladatelství Mir 1951)
Na břehu Sevanu (1950, román, česky Mladá fronta 1952)
Zajatci Pardálí soutěsky (1956, román, česky SNDK 1959)
Nespravedlnost (pohádka, slovensky 1960 v časopise Smer 1960 č. 7)
Rodné hory (1960, výbor z prózy)
Ivo Fencl podle Ludmily Motalové (Slovník spisovatelů národů SSSR)
Vachtang Stěpanovič Ananjan nepoznal šťastné dětství, jaké prožívali hrdinové jeho románu - zabezpečené, radostné dětství sovětských dětí. Narodil se před revolucí, roku 1905, v chudičké horské arménské vesničce a od dětství musel pracovat a pomáhat své neustále strádající rodině. Na učení nebylo ani pomyšlení. Celé jaro, léto a často i na podzim pásl ovce na horských loukách, a když skončila pastva, čekala už zas jiná práce. Za učení se muselo platit, ale peněz se v rodině Ananjanových věčně nedostávalo. A tak skončil malý Vachtang učení v páté třídě. Později napsal o svém dětství knížku Dětství v horách, v níž vylíčil, s jakými nesnázemi a zklamáním se setkávalo často marné úsilí vesnického dítěte toužícího po vzdělání.
Teprve pó revoluci, už jako komsomolec, mohl si doplnit své vzdělání ve večerní škole. Brzy nato se stal dopisovatelem a později redaktorem Rolnických novin. A zde se začaly jeho první literární pokusy, hned od začátku úspěšné. Po důkladné novinářské průpravě se pustil Ananjan do vážné literární práce a roku 1931 vyšla jeho první knížka V ohnivém kruhu o účasti venkovských děti v partyzánském hnutí. A brzy za ní následovaly další: Črty s kolchozních polí, Na fialových výšinách, sbírky loveckých povídek, sborník povídek a Črt z válečných let a řada dalších.
Z poválečných let jsou dvě jeho dobrodružné knížky pro mládež, příběhy ze současného života dnešních arménských dětí. První, Na březích Sevanu, vydala před časem Mladá fronta (ořed 1958), druhá, Zajatci Pardálí soutěsky, patří k nejúspěšnějším z jeho prací pro děti. Vyšla již ve více než třiceti vydáních, byla přeložena do několika jazyků a byla poctěna cenou v literární soutěži Dětgizu a zfilmována.