Amnuel, Pavel Rafaelovič

Павел (Песах)* Рафаэлович Амнуэль
Absolvoval fyzikální fakultu ázerbajdžánské univerzity, kandidát matematicko-fyzikálních věd, pracoval jako astrofyzik, v r. 1990 se odstěhoval do Izraele. A. patří k nejlepším povídkářům ruské SF. Jeho prózy jsou čtivé a nápadité. Uveďme např. povídku Idu po trasse (Jdu po trase, 1973; č. in: Sovětská literatura 1982/12), jejíž hrdinové jsou průzkumníci cizích planet, genetickým inženýrstvím upravení k životu v drsných podmínkách jiných světů. Povídka Vyše tuč, vyše gor, vyše něba (Výš než hory, výš než oblaka, výš než nebe, 1982; č. in: Sonáta hada, 1988) je působivý příběh o planetě, na které mlha natolik snížila viditelnost, že se její civilizace vrátila o několik vývojových stupňů zpět. Č. vyšla též A. povídka Poutník (in: Maják na útesu delfínů, 1983). V příběhu 20 000 000 000 let spusťa (Po 20 000 000 000 let, 1984) vyslovuje autor myšlenku, že vesmír je jedna ohromná inteligentní umírající bytost zraněná velkým třeskem, který byl vyvrcholením války bytostí obývajících předchozí vesmír. A. povídky vyšly ve sbírce 20 000 000 000 let spusťa (Po 20 000 000 000 let, 1985).