Semerád, Václav

Ing. Václav Semerád se narodil v Pardubicích 14.12.1945. V roce 1969 ukončil studia na jaderné fakultě ČVUT, několik let pracoval jako energetik a později zůstal u výpočetní techniky. Láska k vědeckofantastické literatuře ho však doprovází už od dětství.

Jako školák pozorně sledoval první nesmělé krůčky lidí do vesmíru a pro zábavu svou a svých spolužáků se už tehdy pokusil napsat své první neumělé sci-fi. Postupně se dostal až k románům, často na sebe navazujícím. O tom, že jeho tvorba měla úspěch, svědčí například i to, že se mu půjčované rukopisy často ztrácely. Přátelé, kteří jeho díla četli, mu často radili, aby je publikoval oficiálně. Zkusil to poprvé počátkem sedmdesátých let, ale z toho záměru sešlo. Tenkrát stačila malá, neúmyslná zmínka o ”umírající rudé hvězdě”… možná za tím vězelo i členství v tehdy zakázané Společnosti pro lidská práva. Na svou lásku však nezanevřel a tvořil dál.

Román ”Kerré, bohyně z hvězd”, vydaný v r.1992, je vlastně třetí knihou ”Ságy Galaktického Společenství”. Jen velmi volně navazuje na ”Zoidée z planety Bardžá” a ”Gurroa a válka Agríšů”, celá sága má již devět menších i větších knih. Kromě Ságy GSMB jsou napsané i další samostatné romány, často se odehrávající na Zemi, jako jsou ”Fext, stín z temnot”, ”Démon”, ”Omíor, válka světů”, ”Mloci” a další.

Ačkoliv příběhy Václava Semeráda nepostrádají fantasii, dramatický děj i napětí, nesetkáte se v nich s brutalitou hlavních hrdinů. V jeho vyspělém Galaktickém Společenství není místo pro vyznavače násilí, ani pro povýšené rasisty. Tvrdí supermani a mocné vražedné nástroje vyvolávají v lidech kosmické éry nanejvýš opatrnost, odstup a – soucit. Barbarští obyvatelé Země se musí v mnohém poučit, než je ostatní světy přijmou za své partnery, ačkoliv uznávají i některé jejich přednosti. Symbolické je, že nejznámější pozemskou osobností ve vesmíru není žádný věděc a tím méně politik, ale – Mozart.

Václav Semerád obdivuje celou řadu autorů sci-fi, od známých, jakými jsou A.C.Clark, Stanislav Lem, bratři Strugačtí, až po autory ve světě neznámé – J.M.Trosku, Františka Běhounka (kterého osobně znal a má ho rád nejen jako autora) nebo L. Součka. Nemá rád autory, kteří si libují v brutalitě, nebo kteří přenášejí pozemské nešvary do vesmíru jako cosi přirozeného. Nedá se proto říci, že by se pokoušel některé autory, zejména v moderní době, napodobovat. Popisuje raději takový svět, jaký by chtěl mít.