Švachouček, Stanislav
S/Svachoucek, Stanislav
- Švachouček, Stanislav - Námluvy Pellotovy.txt
- Švachouček, Stanislav - Štěstí.txt
- Švachouček, Stanislav - Setkání Civilizací.RTF
- Švachouček, Stanislav - Tutovka.DOC
- Švachouček, Stanislav - Obyčejný člověk.txt
- Švachouček, Stanislav - Tutovka.txt
- Švachouček, Stanislav - Smír Antalův.RTF
- Švachouček, Stanislav - Fostere, budete žít.doc
- Švachouček, Stanislav - Trofej.doc
- Švachouček, Stanislav - Smír Antalův.txt
- Švachouček, Stanislav - Smrt hipoda Mije.txt
- Švachouček, Stanislav - Štěstí.doc
- Švachouček, Stanislav - Hrdinové z Telluru.txt
- Švachouček, Stanislav - Elsa ze Zlaté lodi.doc
- Švachouček, Stanislav - Linka splněných přání.txt
- Švachouček, Stanislav - Partneři.txt
- Švachouček, Stanislav - Linka splněných přání.RTF
- Švachouček, Stanislav - Hra o dámu.rtf
- Švachouček, Stanislav - Akce Velký krok.txt
Stanislav Švachouček se narodil dvanáctého ledna 1952 a o druhém lednovém víkendu tedy oslavil padesátku. Vystudoval pražskou techniku, kterou absolvoval v roce 1975. Poté se oženil a nastoupil do tehdejšího Státního výzkumného ústavu pro stavbu strojů, který sídlil ve známém areálu v Běchovicích. Specializoval se na ultrazvukovou diagnostiku, získal titul kandidáta věd – a vedle toho se věnoval svým koníčkům. Jeho lukostřelba je mezi scifisty pojmem, jen málo z nás ale doopravdy zná Slávkovy úspěchy na tomto poli. Po rozpadu státem řízeného výzkumu pokračoval v oboru, už ale v soukromé firmě. Dnes je zaměstnán v Telekomu, díky předprivatizačním změnám ve firmě ale má v poslední době velmi málo času na mimopracovní aktivity.
Patří k žánrovým klasikům z generačního okruhu Ondřeje Neffa, Josefa Pecinovského a Jaroslava Veise, a jako takový se ve své tvorbě zaměřuje především na sci-fi. Povídky publikoval již v legendárních antologiích Iva Železného Stalo se zítra (Svoboda, 1984) a Návrat na planetu Zemi (Svoboda, 1985); na rozdíl od mnoha svých vrstevníků, kteří na přelomu 90. let tvořit přestali, pokračoval v nově vzniklém časopise Ikarie i později ve sbornících Je dobré být mrtvý (Klub Julese Vernea, 2000) či Časovír (Mladá fronta, 2008). Vlastní sbírku povídek Roboramus vydal v roce 1999 ve Strakách na vrbě. Společně s věhlasným Jiřím W. Procházkou napsali ceněné povídky „Druhý krok Neila Armstronga“ a „Gavril se vrací“, souborně vydané ve sborníku Druhý krok nikam (Brokilon, 2011).