Zjevné i skryté poklady města

Zámecký park skrývá tajená a oduševnělá místa

Mnohovýznamoví gryfové jako strážci znaků na náhrobku pana Floriána Jetřicha hraběte Ždárského ze Zďaru a na Kladně ze Svatovítské katedrály v Praze

Do poloviny 19. století, od kdy začíná období našeho soustředěného zájmu, bylo Kladno málo významnou vsí, jejíž psané dějiny počínají roku 973 či 993, kdy se o něm objevují první písemné zmínky. Ve 13. století se sice na Kladně připomíná existence tří vladyckých tvrzí, leč jejich historický význam není valný. Šlo nejspíše jen o malé dvorce, z nichž dva byly později opatřeny pevnějším hrazením. Zemanský rod Kladenských z Kladna, krásného a starobylého erbu černého štítu se stříbrným lemem jisté proslulosti dosáhl. Již ve zmíněném 13. století stojí jeho příslušníci na straně Přemysla Otakara II. v mocenském boji s jeho synem Václavem I. Po smíru mezi otcem a synem byli zástupně potrestáni ti, kteří stáli za Václavem, jak tomu v podobných případech bývá. Tak byl pan Ctibor Moudrá hlava z Kladna sťat pro výstrahu v Praze na Petříně.

Kladenští byli rodem značně rozvětveným, jehož příslušníci zastávali rozličné úřady světské i duchovní a nechlubili se ani tak vnější okázalostí jako spíše vlivem, který vycházel z rodinné spřízněnosti, stejně jako z jejich schopností. Je známo, že Kladenští byli mimo jiné rodově spřízněni též s někdy mocným rodem Dražiců, z něhož pocházel Jan IV. z Dražic biskup pražský. Krev Kladenských se tak rozplynula do žil řady významných rodů českých, které hrály v našich dějinách daleko významnější roli nežli její původci.

Povýšení Kladna na městečko roku 1561 se událo zásluhou Žďárských ze Žďáru, kteří ujali kladenské panství roku 1541. Byl to rod ve své většině věrných císařských úředníků a vojáků, který dosáhl jisté proslulosti zejména v 17. století, než jeho kladenská pošlost roku 1670 vymřela po meči. Pak se na jejich zboží rychle vystřídala vrchnost v podobě ženských příslušnic rodu Žďárských, Lamberků, Anny Marie velkovévodkyně Toskánské až po klášter břevnovských benediktinů od roku 1705. Břevnovský klášter byl poslední vrchností, jíž od roku 1848 jíž bez vrchnostenských pravomocí náležela část kladenských lesů a polností, a to až do roku 1918. Břevnov byl nepochybné významnou kladenskou vrchností. Jeho tradice a duchovní potenciál byl v jeho době mimořádný. Kladno je také vymalováno v obrazovém výčtu klášterních majetků v břevnovském refektáři Stavební aktivity břevnovské vrchnosti změnily výrazně vzhled Kladna a dodaly mu na barokním půvabu, jakkoliv dříve půvabů spíše postrádalo. Je jisté, že Kladno i jeho okolí převzalo také výrazné znaky barokní emocionality v podobě drobných sakrálních staveb a plastik, nezřídka na místech poznamenaných magickými operacemi minulých časů.

Již za opata Otmara Zincka (1700-1738) bylo zřejmě roku 1723 započato s přestavbou kladenského zámku, zbudovaného poblíž někdejší tvrze. Zámek byl skvělým barokním stavitelem a břevnovským inspektorem staveb Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem pojat spíše jako jednopatrová správní a úřední budova nežli její reprezentační sídlo. Finální práce na stavbě byly dokončeny až za opata Benna Loebla roku 1750. Mimo osoby stavebníků je pro náš zřetel tento objekt celkem nezajímavý.

O Otmaru Zinckovi či Zinckem jsme se zmínili již v partii věnované Kamenným Žehrovicím. Byl jedním z nejkultivovanějších církevních velmožů baroka u nás. Vzdělaný, neobyčejně sečtělý, s širokým rozhledem, hlubokými zájmy a značnými společenskými konexemi. Byl nejen opatem břevnovským, ale též broumovským, což je kontext pro nás velmi důležitý. Po celou dobu své téměř čtyřicetileté vlády měl k dispozici dostatek prostředků k tomu, aby se mohl bez starostí a bez omezování věnovat obohacování svěřených klášterních sídel i panství, která pak odevzdal svým nástupcům jako díla stavebně prvořadá, naplněná nejvzácnějšími poklady literatury, umění sochařského, malířského i uměleckého řemesla. Opat Zincke žil v období vrcholného českého baroka a uměl pozorně naslouchat velkolepým slohovým tónům své doby. S nevšední citlivostí dovedl ke svému podnikání volit umělce, kteří representovali nejvyšší třídu ve svém výtvarném oboru. V architektuře to byli především Christoph a již zmíněný Kilián Ignác Dienzenhoferové. Uměl vybrat též zručné řemeslníky z poddaných v Břevnově, na Kladně a v Broumově. Ti pak pracovali jako sehraný tým na všech řádových stavbách a panstvích.

Jakkoliv by bylo možné soudit, že duchovní osou či čepem Kladna, podle M. Stejskala je novorománský kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1899, vystavěný na místě někdejšího gotického kostelíka, zřejmě tomu tak není. Ani monumentální desetimetrové mariánské sousoší na hlavním kladenském náměstí nenese výraznější znaky duchovního vzepětí. Je spíše v ušlechtilém pískovci řemeslně dokonale vyvedeným dílem barokního manýrismu. Jeho stavebníkem byl opat Benno Loebl (1738-1751), a to roku 1741, uměleckým tvůrcem již zmiňovaný K. I. Dienzenhofer. Zajímavé jsou na sousoší znaky Břevnova a Broumova, spojující tak symbolicky obě místa s Kladnem.

Méně nápadným leč duchovně patrně nejvýznamnějším dílem břevnovských benediktinů na Kladně je kaple sv. Floriána na Hlavní, dnes Masarykově třídě, stojící poblíž „alchymické“ lékárny „U české koruny“. Duchovní osou (čepem) města je pro své blízké i vzdálené korespondence, o nichž jsme se zmiňovali již v úvodu. Pozoruhodná barokní stavba patřila do vnější části areálu benediktinského panského komplexu, zahrnujícího zámek, hospodářský dvůr, faru a stavení pro čeleď. Na místě nynější kaple stával již dříve panský špitál či lazaret, zbudovaný roku 1610 a kaplička zasvěcená sv. Floriánovi a sv. Alžbětě. Stavebníkem byl Florián Jetřich Žďárský ze Ždáru, jehož byl sv. Florián osobním patronem. Světec byl původně hornorakouským mučedníkem ze 4. století, utopeným v Emži. Byl vojákem a jako takový bývá zobrazován v částečné či úplné zbroji s přílbou, mečem a korouhví. Jeho atributy jsou kbelík či vědro s vodou, mlýnský kámen, hořící dům, kámen na krku. Je odedávna patronem zedníků, kominíků a hasičů. Jak se při pohledu na tohoto hrdinného světce nerozpomenout na mokrou cestu Velkého Díla.

Nežli K. I. Dientzenhofer vypracoval pro opata Benno Loebla návrh floriánské kaple (snad roku 1749), vzal jistě v úvahu svůj dřívější projekt z roku 1732, vypracovaný ještě pro opata Zincka a realizovaný jako kaple hvězda na hřebeni Broumovských skal. Obě stavby jsou provedeny na centrálním kruhovém půdorysu - u kaple nad Broumovem je kružnice vepsána do pěticípé hvězdy, u floriánské kaple v Kladně je do kružnice vepsán nakoso postavený čtverec s obloukovitými oltářními výklenky, což v půdorysu vytváří čtyřcípou hvězdu, doplněnou ještě dvěma menšími cípy nakoso postavených věží. Ti dva významní muži českého baroka se dokončení stavby nedožili. Opat Loebl zemřel roku 1750, K. I. Dienzenhofer ho přežil o necelý rok.

Na obou stavbách pracovali kvalifikovaní řemeslníci z Kladna i z Broumova, a to je pro nás podstatné - spojení obou míst nebylo nikterak náhodné - korespondence tu jsou naprosto zřejmé. Někdejší změna poddanské vsi na městečko znamenala tolik, že na jeho svažitém rynku byly pořádány výroční trhy a obec měla jakousi zřetelnější právní formu samosprávy. Vzestup a světská sláva Kladno teprve ještě čekaly, jak jsme zaznamenali výše. Ať však byla sláva Kladna jakkoliv nejednoznačná, projevující se například v „polepšení“ městského znaku vysazením rudé hvězdy nad zkřížená hornická kladívka, korunující polovinu žďárské orlice a vztyčeného rysa, je jasné, že něco z dřevní hvězdné záře tu stále ještě zůstává. Není to jenom „hvězdná“ floriánská kaple udržující spojení s bělohorským letohrádkem Hvězda a s kaplí Hvězda u Broumova, ale též nesporný alchymický genius loci. Je známou skutečností, že adepti Alchymie žijí po smrti dál a pracují na nejtajnějším alchymickém díle, na realizaci alchymické soli. To se týká kněze Jana z Chrudimi na Přítočně, Bavora ml. Rodovského z Hustiřan (jeho díla vydána poprvé právě na Kladně), ale i alchymisty Otakara Zachara. Nejde o náhodu, neboť náhody není a ač se mnohým lidem zdá, že jde o osobnosti a skutky marginální, nesmíme zapomínat, že vedle skutečností již uvedených vyšla právě na Kladně roku 1920 poprvé u nás jedna z nejmoudřejších knih lidské civilizace a univerzální alchymie vůbec. Jde o ve své době „jedinečný a původní“ (prof. O. Král) překlad z čínštiny Lao-Tsiovy Kanonické knihy O Tau a Ctnosti, Tao-Tek-king, pořízený univerz, prof. R.Dvořákem. Knihu vydal kladenský knihtiskař, nakladatel a editor Jaroslav Šnajdr (1872-1941) v edici Knihy východní, kterou redigoval doc. dr. V. Lesný.

J. Šnajdr vydal vlastním nákladem též filosofické a básnické dílo bengálského básníka, jogína a mudrce Rabíndranátha Thákura. To jsou ony duchovní stopy, silové body a korespondence, které poznamenaly vnitřní život Kladna daleko více, silněji a hlouběji nežli problematické „úspěchy“ doby poválečné a poslední.

„Moudrost před brány ducha každého se stavíc, vyzívá ku následování alchymistického učení a umění, které jsou opovrženého vzhledu, tvářnosti nízké, ale za to mocné a důstojné.“

Bavor mladší Rodovský z Hustiřan: Jitřní záře (Aurora Consuurgens), r. 1585,
vydáno O. Zacharem v královském horním městě Kladně roku 1909.

Chrám Nanebevzetí skýtá ze severu neobvyklý pohled s přímým propojením na budovu bývalé městské radnice

Budova bývalé radnice, dnes sídlo Okresního archivu, je spojena s nejstarší podobou městské samosprávy, současně vytváří s několika dalšími, již zmíněnými body silový kosočtverec

Vůbec první a unikátní překlad z čínštiny do češtiny Lao-ceho základního filosofického a alchymického díla, vydaný na Kladně roku 1920. V tomto prvenství zůstalo Kladno nepřekonáno

Rodná starší sestra kladenské floriánská kaple - Hvězda na Broumovských skalách se znaky opatství břevnovsko-broumovského a řádu sv. Benedikta