Velká díla alchymie spatřují světlo světa na Kladně

Budova Okresního muzea - někdejšího vrchnostenského zámku - skrývá řadu významných svědectví o průsečících času

Titulní list kladenského vydání unikátního Leydenského rukopisu Bavora mladšího Rodovského z Hustiřan

Praktyku testamentu připsal Zachar „prof. Čeňkovi Zibrtovi, z úcty, vděčnosti i přátelství oddaného“. Jde o rukopis (opis) díla v majetku premonstrátské bibliotéky kláštera na Strahově, který měl a má s ohledem na české literární a duchovní dějiny mimořádný význam. Pro dnešního čtenáře, navyklého sledovat pouze popisky k celostránkovým barevným fotografiím či rychle kmitající videoklipy, vylučující spolehlivě soustředění, jde o dílo naprosto nesrozumitelné. Ale i odborníkům se obsah rukopisu jevil a bude jevit problematickým, a to z důvodu, který O. Zachar předznamenává v úvodu: „.. .kdo historický výsledek měří dle uskutečnění předsevzatého cíle, tomu nelze do jisté míry upříti právo odsouditi bezvýslednost alchymistických pokusů“.

Je to v době, kdy se Zachar v korespondenci podepisuje jako „alchymista a sládek“, tedy v pořadí upřednostňujícím službu Velkému Dílu. Ve stejné době se mu na Kladně nejlépe daří a jeho majetek hmotný se utěšeně zvětšuje. Vedle majetkových podílů v pivovarech na Smíchově, v Bráníku a jinde, uvažuje spolu se smíchovským sládkem Josefem Tichým o koupi pivovaru v Unhošti.

Sledujeme-li Zacharovy aktivity, zdá se nám, že jeho energie byla vskutku nevyčerpatelná. Vedle toho, co bylo již uvedeno, redigoval kladenský alchymista v letech 1906-1910 též osvětově naučný časopis pro děti a mládež „Jaro“. Nejen, že časopis redigoval, spoluvydával a přispíval k jeho obsahu cestopisnými a naučnými články, ale také využíval svého přátelství s M. Alšem k tomu, aby pro časopis nakreslil obálky a příležitostně též drobné ilustrace.

Další dílo zadává Zachar Alšovi v roce 1910. Jde o drobné kresby k jeho dvěma knihám: „O Alchymii a českých alchymistech“ a divadelní hru „Na šachtě“, která čerpá motiv z kladenského hornického prostředí, a jako taková byla na místní divadelní scéně po jednu celou sezónu uváděna.

Kniha O Alchymii a českých alchymistech představuje vlastně soubor nejzdařilejších Zacharových studií a článků o alchymii obecně a o českých alchymistech zvláště. Je připsána „prof. Františku Valdovi, průkopníku nové theorie chemické“. Nepřekvapuje zajisté, že značná část díla je věnována autorovu favoritovi, nejzářivější hvězdě na nebi české alchymie, Bavorovi mladšímu Rodovskému z Hustiřan (1526-1600). Tento český renesanční vědec praktikující alchymii plných třicet let uchvátil Zachara nejen šíří, hloubkou a univerzálností svých znalostí, ale také krásou češtiny, kterou tak dokonale ovládal.

„Umění chemické bylo Rodovskému uměním nade vše povzneseným a ve formě alcymické uměním univerzálním a posvátným“, píše Zachar o Rodovském a vyjadřuje tím také své nejvnitřnější přesvědčení. Není proto divu, že právě pro tento oddíl vzpomenutého díla nakreslil Mikoláš Aleš nej zdařilejší kresbu do jeho záhlaví: Skvostný kolčí helm s točenicí a vlajícími přikryvadly - symbol urozenosti, vznešenosti a vysokých cílů. Kresba je také svým tvůrcem signována a datována.

„Jako neopochopitelná stopa věčnosti, tak nás obepíná v neustálém kruhu změna hmot a síla duševní, síla fysická a síla změn veškerenstva, tvoří to, čemu říkáme život a co nazýváme hmotnou permutací.“ Tak uvádí Zachar závěrečnou část svého stěžejního díla alchymistického v citovaném souboru pod názvem Na prahu nových názorů chemických.

Po Alšově smrti udržoval O. Zachar přátelské kontakty s dřevorytcem a znalcem nauk esoterních Josefem Váchalem. Váchal dosvědčuje též námi dříve uváděné vztahy mezi kladenským lékárníkem Barcalem a Zacharem, založené mimo jiné na společném zájmu o alchymii, jakož i o alchymistických motivech užitých ve výzdobě fasády kladenské lékárny „U české koruny“: „Ovšemže napadlo mi později, že nějaký vztah Zacharův vůči lékárně u Koruny být musel, anebo zrovna naopak: sládek zapůsobil na apatykáře, aby chvalně známým umělcem lékárnu vyzdobyti si dal. Zachar vlastně od starých instrumentů a zařízení lékáren přešel k zájmu o staré dílny alchymistů, a také společně jsme o tvarech různých stojatek a hubatek, přešedších z ars chymica do apatykářství, hloubali. Alchymií Zachar posléz dále ke spiritismu doveden byl.“

Je nutné uvést, že Zacharův zájem o spiritismus nebyl nikdy zúplna oddělen od jeho nejvlastnějšího zájmu a lásky - od alchymie. Zcela logicky k němu přistupoval i zájem o magii a kabalu. Svědčí o tom nakonec struktura zmíněného díla i nad jiné zřetelně též úvod k němu: „Studium dějin alchymie přivedlo mě bezděčně ku práci o spiritismu. Oduševnění hmoty, kterémuž problému alchymisté čeští věnovali dosud nedoceněné a neprobadané úsilí, vedlo mě k širšímu rozhledu po dějinách spiritismu, jenž za našich dob zajímá mysl skoro každého inteligenta“.

Nebývalý rozsah jeho aktivit, zájmů, odborné a společenské činnosti však nezůstal bez následků v podobě oslabení jeho imunitního systému. Není proto divu, že umírá záhy, dne 29.11.1921, vyčerpav předčasně svou tělesnou i duševní energii. Pohřben je v rodinné hrobce na Královských Vinohradech v Praze.