Kamenné Žehrovice - kámen duchem baroka

Cestou k lomu u hřbitova, nám druhobarokní kamenické dílo připomíná svou někdejší slávu

„A když se dovídáme, jak byl našimi předky opracován první kámen - neubráníme se údivu a dojetí. Na tomto jedinečném a posvátném kameni spočívá vše, veškerá Pravda, Filosofie i Náboženství.“

E. Canseliet v předmluvě k Fulcanelliho
Tajemství katedrál, 1925

Na Zemi existují, jak známo, tři přírodní říše: minerální, rostlinná a živočišná. Veškerá energie, a ta nás především zajímá, pochází z jednoho zdroje a vše, co tuto energii vstřebává, má svou individuální oscilaci. Matka Země je naprostý základ, z něhož všechno povstává: druhy rostlinné i živočišné. Je to pouto, které nás vzájemně svazuje. Sice ho většinou nevnímáme, ale přesto trvá a ovlivňuje nás - od zrození až do smrti. Transcendence je srozumitelná pouze v symbolech.

Svatý Rochus (t roku 1327), původně francouzský patron kameníků a ochránce proti moru, neshlíží již ze své miniaturní kapličky na barokním soklu v Kamenných Žehrovicích. Své chráněnce již tedy neochraňuje, neboť sám dožívá svůj čas v Kladenském muzeu. Také kameníka lze v Žehrovicích či v Doksech těžko dohledat. Poslední svého rodu zde zemřel více jak před třemi čtvrtěmi století.

Cesta jihovýchodním směrem kolem žehrovického hřbitova a vysoké haldy hlušiny zvané perky nejprve mírně klesá. Koleje na cestě vyryté vozy kameníků jsou plné pískovcového štěrku i větších kamenů, položených sem časem pro zpevnění jejího povrchu, propadající se pod tíhou vozů lomového kamene.

Na okraji lesa Ve skalkách začíná cesta znatelně stoupat a je vlhká, zpevňovací balvany pískovce v ní jsou stále větší. Les je plný lomových jam, jako otevřených ran. Ty však zarůstají bujným mechem a porosty. Krátery jsou dokladem úmorné, houževnaté a často marné práce kameníků-kolečkářů v případě, že dobývaný pískovec neměl požadovanou kvalitu. Jdeme lesem směrem k Slámovce. Kultivovaný jehličnatý les se mění v náletový porost, cesta se zužuje, dále stoupá a stáčí se do oblouku. Na okraji vysokého lesa prokmitá vpravo stříbřitá hladina jezírka. Jsme na místě: Poslední zachovalý pískovcový lom žehrováku. Kolmé stěny mohutné nerostné sloje, stopy po lámání, znatelné kamenické průby. Kouzelné místo. Ticho. Trochu nezbytných plastových odpadků a zbytky po rádoby romantickém táboráku. Velké pískovcové bloky v sobě akumulovaly nejen nezničitelnou energii Země, ale též veliké lidské úsilí tvořivé i prostou snahu udržet se při životě. To všechno tady je. Hladím drsný kámen. Kolik tun ho bylo z útrob Země v potu lidské tváře vyrváno? Těžilo se zde již od 11. století, jak dokládají písemné prameny, ale spíš daleko dříve. Za tu dobu jsou to miliony tun kamene. Jeho těžba změnila za oněch tisíc let reliéf krajiny mezi Žehrovicemi a Doksy. Kam všude kámen šel? Do blízka i do daleka. Vyrůstaly z něho hrady, pevnosti, zámky, paláce, chrámy, kláštery i kapličky, ale také chalupy, stáje, chlévy, používán byl na mlýnské kameny, sochy, mosty, průmyslové stavby 19. století - například železniční pražce, nákladové rampy, rampy pražského nábřeží atd. Vedle dřeva jedinečný a stejně ušlechtilý materiál. Z útrob těchto lomů putoval kámen na stavbu Pražského hradu, kláštera Sv. Jiří, Svatovítské katedrály, Karlova mostu a Národního divadla. Většina renesanční a zejména barokní Malé Strany, její chrámy, aristokratické paláce i honosné měšťanské domy vděčí za svou skvostnou tvář právě žehrovickému pískovci. Formoval v pravém slova smyslu výraz a tvář středočeského baroka, byl jeho primou materií, duší i duchem. Kolika barokním sochám pomohl vtisknout mystický výraz, dynamiku pohybu těla i rozevlátých rouch? Kolik dekoračních prvků a šlechtických erbů je v něm vyvedeno? Bezpočet!

Vzpomínám na barokní kapli ve Velkém Přítočně. Byla sice z místní hraněné opuky, vstupní magické schody však byly mistrně přitesány z jemného žehrováku s decentní fasetou. Stejně tak barokně vzedmutý sokl dosavadního Kříže na návsi. Sýpka a budova správy panského velkostatku -co na těchto užitkových stavbách bylo a je dosud krásné, to je z žehrovického kamene. Kolik takových stavení je roztroušeno na Kladensku, Unhošťsku, Slánsku a v okolí Prahy. Je to magický kámen!

O pískovci je známo, že má vzhledem ke své zvláštní struktuře, která je volná a porézní, schopnost uchovávat energetická napětí spojená s ději, osudy a informacemi o nich, něco jako CD ROM. Vstřebává a zaznamenává astrální informace, které je pak schopen předávat po celá tisíciletí, ba i po miliony let.

Stále sedím v lomu Slámovce u Kamenných Žehrovic a nemohu se odsud pohnout. Je to mimořádně silné místo právě díky kameni - jenom díky němu. Stojí za to ho pouze hladit. Dívat se při tom, jak se kůže prstů stýká s drobnými zrníčky písku, nebo s malými oblázky prehistorických moří. Je to živý kámen! Vyvřeliny a horniny vulkanického původu v sobě nesou ničivou energii ohně, pískovec pak obrovskou živoucí energii vody, z níž povstal život. Pískovec toho byl svědkem. Patří sice mezi takzvané prosté či obyčejné kameny, ale skrývá se v něm obrovská energie, na níž není třeba si zvykat, otevírá se nám, zpřístupňuje a působí okamžitě. Je to kámen, kterého bylo kolem nás odedávna dostatek a byl hojně stavebně využíván jak k budování obydlí, tak k jejich ochraně. Proto také je každodenní působení pískovce velmi příznivé. Je to kámen ve spojení s vodním znamením Ryb a Raka.

Poslední stopy po lámání žehrovického kamene se dnes jeví jako vítězství pravého řádu přírody, proti němuž se ten lidský chová jako chaos, vnášený vůlí člověka do nekonečného přírodního tvoření

Klasickou ukázkou jednoduché vazby žehrovického pískovce je zahradní zeď místní usedlosti

Zbytek vytěženého skalního bloku na Slámovce u jezírka

Myslím na ty, kdož od středověku na místní či jiné kamenické huti kámen opracovávali. Rozměřovali jej, prociťovali jeho duši, štěpili, otesávali, obrušovali a ohlazovali - až vzniklo dokonalé Dílo. Ti nejproslulejší z Mistrů-kameníků jezdili do lomů sami kámen vyhlédnout, dozírali na jeho vylomení a dopravu. Nic nebylo možné ponechat náhodě. Kvalitní kámen nebyl levný. Z odpadu si chalupáři směli postavit příbytky - podivuhodné zdivo, kde je téměř bez malty vyplněna každá skulinka - a jak symetricky, citlivě a ladně. Něco takového dovoluje pouze pískovec, zvláště ten žehrovický. Dovoluje také, aby do něho vstoupilo lidské srdce. To dovolí málokterý kámen, a když už, pak za cenu toho, že v něm srdce zůstane navěky a stane se samo kamenem. Kamenická osada Žehrovice, ležící při Chebské cestě, byla roku 1045 dána Břetislavem I. zpoloviny spolu s polovinou polí a luk břevnovskému klášteru. Tomuto klášteru náležela pak větším dílem i celá až do roku 1270, kdy ji Přemysl Otakar II. směnil za jiné zboží ostrovskému klášteru.

Právě v době Břetislavova darování se v Břevnově za opata Menharda staví nový kostel zasvěcený sv.Vojtěchu. Od té doby až do pozdního středověku je klášter nazýván klášterem sv. Benedikta a Vojtěcha.

Z Kamenných Žehrovic byl pak po Chebské cestě dopravován na kodrcavých vozech s plnými dřevěnými koly a volským zápřahem ten nejlepší pískovec nejjemnější jakosti, opracovatelný podobně jako dubový trám. Částečně byly kamenné kvádry opracovány již v Žehrovicích, přitesávání a hlazení bylo prováděno až na místě samém. V Břevnově, v sídle žehrovické vrchnosti, pracovali i poddaní z této malé vesnice poblíž Kladna, které mělo později patřit téže vrchnosti.

Kníže Břetislav I. (1035-1055), stavebník druhého klášterního kostela, donátor přečetných statků a výsad, je zpodobněn na klenbě chrámu nad kruchtou. Kameníci z Žehrovic tu vzpomenuti ani zobrazeni nejsou. Jejich dílo tu však v duchovní i hmotné podobě přetrvává podnes. Dotek prstů na povrchu pískovcových kvádrů v nej starší části chrámu vyvolává naprosto stejný pocit jako při doteku surového kamene v lesním žehrovickém lomu. Má stejného ducha. Mluvili jsme však na počátku o duchu baroka. Roku 1710 získává břevnovský klášter do svého majetku kladenské panství. Svými lesy kladenské zboží sousedí právě nedaleko Žehrovic s panstvím smečenských Martiniců, katolického šlechtického rodu, který Břevnovu rozhodně přál. Bylo to právě v době největšího stavebního ruchu v Břevnově za opata Otmara Zincka (1700-1738) patřícího k nejkultivovanějších církevním velmožům baroka u nás. Znovu putuje žehrovický pískovec do Břevnova. Architektem a inspektorem stavby se stává Christoph Dientzenhofer. Právě on ocenil mimořádné stavební kvality žehrovického pískovce, takže preferoval jeho použití na všech stavbách, které v Praze a ve středních Čechách vedl. A nebylo jich málo. Stejně si počínali i ostatní příslušníci jeho rozvětveného rodu ve stejné profesi. Žehrovický kámen stanul na vrcholu své slávy. Stal se duchem baroka.

Úpadek těžby tohoto kamene přineslo až 20. století s nástupem betonu, železe, prefabrikátů a tvarovaného stavebního materiálu, z něhož stavět cokoliv jevilo se hračkou. Proti žehrovickému kameni je však každý takový moderní materiál bez ducha, srdce neoslovující, invenci neprobouzející. Je však komfortní, praktický a vyhovuje tempu našeho uchvátaného života. Nechrne proto žehrovický kámen baroku, tam patří, spolu s ním si ho važme, ctěme ho a obdivujme - zaslouží si to!

Jedna z nejstarších usedlostí v Kamenných Žehrovicích „Na spáleném", zbudovaná z místního pískovce

V lomu na Slámovce se již dávno neozývá příznačný zvonivý zvuk otesávání kamene. Zavládl zde klid a mír opuštěného místa