Makotřasy - čas má svůj konec

Meč symbolizoval vždy moc, sílu a výsadní postavení - nálezy z Makotřas ze sbírek okresního muzea v Kladně

„Přízraky a démonická vidění nižších světů, před nimiž s hrůzou se chvěla pokolení minulých věků, ustupují před oslněním slovem.“

Otakar Březina, r. 1905

„Peklo řeklo: Satan již dost má hromadění odsouzených, jichž tolik je v přeplněných jatkách.

Slovo řeklo: Nicota! Jest započíti znovu. “

J. Soulary: Poésies complétes, Paris

Obec Makotřasy leží na nejvýchodnějším okraji Kladenska. Její katastr se dotýká Velké Prahy a táhne se po levém okraji dálnice Praha-Chomutov. Na severním okraji je pak vymezen nájezdovou přípojkou od Kladna. Není bez zajímavosti, že právě tento úsek komunikace při ústí na dálnici a v těsném okolí je místem častých dopravních nehod.

Místo je to rozporuplné. Otevřená bezlesá krajina s nehlubokým údolím a plochým návrším působí na první pohled příznivě. Jestliže zde ale pobýváte delší dobu, zaznamenáte zajisté i jeho střídavé negativní působení. Dost možná, že příčinou je těsné sousedství a dotyk s prostorem starých Lidic, jejichž obyvatelé byli 10. června roku 1942 vyvražděni a obec srovnána se zemí. Místo hromadných poprav, nezměrného lidského utrpení, hrůzy a destrukce, soustředěné do krátkého časového úseku a na malé územní ploše nemůže zůstat bez stop v časovém záznamu (engramu) krajiny. Nemohu se zbavit pocitu, že působení této události zasahuje plnou měrou i Makotřasy a překrývá pozitivní stopy něčeho výjimečného a jedinečného, jehož kořeny sahají až do 4. tisíciletí před. n. l. a nemajícího svým způsobem v dějinách Evropy obdoby. Proti zmíněné nájezdové silnici z Kladna do Prahy, na plochém sprašovém návrší mezi dvěma potoky se před šesti tisíciletími rozkládalo na ploše devíti hektarů  rozlehlé hrazené sídliště a kultovní místo lidu nálevkovitých pohárů, o jehož původu toho mnoho nevíme. Krajina byla v té době hustě zalesněná a zmíněné vodní toky byly daleko mohutnější a vydatnější. Kolem sídliště vedly důležité cesty na sever, jih a na západ.

Makotřaské sídliště bylo podle stávajících výsledků archeologických průzkumů ohrazeno nejméně dvakrát. Není vyloučeno, že ještě před ním stávalo na stejném místě daleko starší sídliště. Mladší hrazení, navazující na starší opevnění, je jako archeologický objekt skutečně unikátní a významově jedinečné. Vymezuje totiž přesně čtvercovou plochu o straně délky 300 metrů. Stanovení pozice hrazeného sídliště vyžadovalo nejen vyšší znalosti geometrie, ale i astronomie, neboť je orientováno překvapivě přesně podle drah a pohybů nebeských těles - především Slunce. Uvádí se, že strana čtvercového hrazení činí při přepočtu na tzv. megalitické yardy přesně 360, což odpovídá dvanácti lunárním měsícům. Jde tedy primárně o jeden z prvních kalendářních systémů v našich zemích. Jeho význam a smysl nebyl zdaleka jen zemědělský, ale určitě daleko hlubší. Jeho hloubky je možné se jen domýšlet nebojí intuitivně prociťovat.

V zájmu vědecké, tedy objektivní pravdy je však nutné uvést, že někteří odborníci v oblasti archeoastronomie (inž. Z. Ministr) pokládají existenci megalitických yardů za „nezdůvodněný výmysl“ a Makotřesy se jim jeví spíše než sluneční svatyně jako „koncentrák otroků k prodeji“.

Makotřasy představují sídliště, pro něž je typická poloha v otevřené krajině při okraji vodních toků, ať již řek či potoků, jako je tomu v tomto případě. Jde o kulturu převahou zemědělskou s jistým důrazem na chov domácích zvířat, především skotu. Lovné zvěře bylo při archeologickém průzkumu zjištěno poměrně málo. Vedle chovu dobytka se v této osadě soustřeďovala především řemeslná výroba, zvláště keramická a výroba různých užitkových předmětů a nástrojů z hlazené břidlice a buližníku, tedy z domácích zdrojů. Některé nalezené předměty vyrobené z materiálů, které se v blízkém ani vzdáleném okolí nenacházejí, svědčí o kontaktech s oblastmi ležícími v Bavorsku, asi 200 km od Makotřas. Jde zejména o nálezy deskovitého silexu a o naprosto charakteristické tvary keramiky z oblasti Altheimu. V Bavorsku se naproti tomu vyskytují nálezy keramiky nálevkovitých pohárů. Směnný obchod musel být zjevně rozvinutý, pravidelný a zřejmě podstatně širší, než dosvědčuje nálezový materiál. V makotřaské osadě se totiž jako na prvním doloženém místě u nás zpracovávala hutnickým způsobem měď z rud či polotovarů dovážených z podalpských oblastí. Obchod s mědí pak směřoval dále na sever, kde se červenavýkov směňoval za medový jantar.

Nebylo to jenom místo řemesel, dálkového obchodu (možná i s lidmi), ale též místo kultovní, jehož význam již nedohlédneme - rekonstrukce části makotřaského sídliště

Keramika je oproti zbraním symbolem denního úsilí o zachování pokojného životního rytmu - nálezy z Makotřas ze sbírek kladenského muzea

Makotřasy tedy představovaly již před šesti tisíciletími významnou obchodní, výrobní a nepochybně též duchovní křižovatku Evropy, kam plynul nejen obchodní artikl spolu s cizinci z různých zemí, ale kde se soustřeďovaly též mimořádné vědomosti, zkušenosti a znalosti. Jen některé z nich byly výsledkem působení místních neolitických tradic, ostatní byly původu nepochybně vzdáleného, a to jak ve směru jižním, tak i severním. Je to patrné zejména ze způsobu dochovaných pohřbů, jejichž pozůstatků se v Makotřasech dochovalo více jak třicet. Pozoruhodné na některých kosterních pozůstatcích jsou zřetelné stopy úderů, soustředěně vedených na obličej či na hlavu, a to jak u mužů, tak i u žen. Pouze dva z dosud odkrytých hrobů byly vybaveny bohatými milodary v podobě měděných šperků, ozdob ze zvířecích zubů a z mramoru. Většina zachovalých kostrových pohřbů byla situována tváří k severu, což je pro kulturu nálevkovitých pohárů atypické, neboť v ní převládaly rituální pohřby ve skrčené poloze s hlavou obrácenou k západu a nohama k východu. Objevují se zde výjimečně i rituální pohřby samotných lebek, jejichž význam a smysl neznáme, ale mohl být magický.

Navzdory tomu, že Makotřasy jsou v mnohém směru nejvýznamnější starověkou lokalitou nejen na Kladensku, ale též v celé Evropě, jejich původní velmi silné energetické působení bylo zeslabeno jednak intenzívní zemědělskou činností, citelnými stavebními zásahy v krajině - komunikacemi, přibližujícím se letištěm a vzpomenutými válečnými událostmi v sousedních Lidicích - znamenající příval negativní energie. Jako by se čas nad někdejší solární branou hrazeného eneolitického sídliště náhle zastavil.

Místa někdejších tajemných i dramatických událostí pokrývá obilí