Budeč - bod stability

To nejstarší na Budči je skryto pod zemí či naznačeno v pouhých obrysech

Stojíme na místě nejsilnějšího magického působení v kraji. Zde se hvězda na svém putování kdysi dávno zastavila a lidé na chvíli pochopili mnohé z toho, co později opět zapomněli

„Ona (Libuše) jistě jen si připomíná doby svého mládí, když ještě pospolu jsme chodívali do Budečské školy!"

B. Smetana: Libuše, árie Přemysla
z 2. jednání

Ať přicházíte na budečskou ostrožnu nad Zákolanským a Týnickým potokem z kterékoliv strany, je tento pozvolný výstup vždy nebývalým zážitkem, srovnatelným snad jen s výstupem na Říp. Cesta vzhůru, provázená napětím, očekáváním s přídechem tajemného rituálu magické pouti, je na vrcholu vystřídána uvolněním. Uvolnění souvisí jistě s možným konstatováním, že oproti očekávaným pozůstatkům mohutného a rozlehlého slovanského hradiště je zde jen pláň a kostelík se hřbitovem ve stínu symbolických lip.

Zatím co Libušin je nejlépe navštívit za slunných dní, neboť Slunce tomuto místu nepochybně vládne, Budeč si svou nostalgickou atmosféru zachovává v každém čase a za všech klimatických poměrů. Podzim je zde ale krásný - tichý, hloubavý, moudrý, snad ti latinští učitelé, vyučující někde v postranní části původní rotundy své knížecí žáky a možná i žákyně - Přemyslovny - ženy na svou dobu vzdělané a přemýšlivé.

Zhodnotíme-li objektivně všechny informace a vědomosti o tomto významném místě, vlivově dalekosáhlém, přesahujícím kladenský region, pak nám nepochybně zůstane nezodpovězených několik provokačních otázek.

• Systematický archeologický průzkum prováděný pracovníky Archeologického ústavu ČSAV vletech 1975-1980 M. Šollem a Z. Váňou jasně prokázal existenci nejstarší sídlištní vrstvy v prostoru hřbitova a fortifikace kolem rotundy sv. Petra, pocházející z pozdní doby bronzové a rovněž tak na stejném místě navazující nejstarší opevnění z kamene z období knovízsko-štítarského (9. až 8. stol. př. n. l.). Toto souvislé osídlení pokračuje v období starší doby železné, tzn. v časovém pásmu halštatském v 8. až 6. stol. př. n. l., náležejícím Keltům. Nejstarší opevnění slovanské na Budči pochází z období časového zlomu 8. až 9. stol. n. l., kdy Slované tato místa systematicky osídlili. Co se zde však dělo po dobu celého tisíciletí, tedy od 6. stol. př. n. l. až do 8. stol. n. l.? K jakýmkoli seriózním soudům nám chybí nálezové důkazy. Místo bylo intenzívně stavebně využíváno, takže to, co by pro nás bylo důležité, buď zmizelo v nenávratnu či v lepším případě nebylo ještě nalezeno.

Dnes již málokdo uvěří tvrzením, že osidlování České kotliny se dělo lavinovitě, za totálního odchodu či vyhubení jejich předcházejících obyvatel. Nic takového se zřejmě až do vrcholného období křesťanského středověku nedálo. Z analogií do 6. stol. n. l. lze až na malé vyjímky soudit, že v takových případech docházelo poměrně rychle k etnickému splynutí původních a příchozích obyvatel. Někdy se tak dálo i dramatickou cestou za neustálých bojů a srážek. Nic však nenasvědčuje tomu, že právě k těmto dramatickým situacím docházelo mezi Kelty a přicházejícími Slovany. Germánské intermezzo v osídlení České kotliny netrvalo ani století. Celé naše území bylo v té době hustě porostlé neprostupnými pralesy, málo osídlené, kdy k trvalejšímu pobytu bylo možné využít pouze nížin při vodních tocích a vyvýšenín, mezi něž nepochybně patřila i Budeč.

• Co přesně naznačuje nálezová situace, dokládající, že ještě v době, kdy Budeč již patřila k hlavním přemyslovským sídlům, vedle Prahy a Levého Hradce, tedy na sklonku 9. a v polovině 10. stol., byla zdejší nobilita pohřbívána dvojím ritem, dokazujícím odlišné představy o posmrtném životě? V Zákolanech pod Budči bylo totiž již na sklonku 19. stol. odkryto na pozemku někdejšího cukrovaru pohřebiště z 9.až 10. stol., které se výbavou hrobů podstatně liší od stejně starých pohřbů z okolí rotundy sv. Petra na Budči samé. Dalších 14 hrobů bylo v Zákolanech odkryto při zmíněných výzkumech v letech 1973 až 1974. V těchto hrobech byly nalezeny předměty svědčící o pohřbech nobility (nákončí opasků a mečových pochev) ale bez křesťanských artefaktů, jejichž přítomnost je naopak na Budči velmi výrazná.

S ohledem na skutečnost, že téměř po celé tisíciletí jsou z ideologických a mocenských důvodů zdůrazňovány především místní i obecné tradice křesťanské, nebyl na tuto okolnost brán nikdy výrazný zřetel. Nepochybným však zůstává, že na počátku přemyslovského státu žil spolu svět předkřesťanských a křesťanských představ celkem bez velkých potíží, a to jak v řadách nobility, tak tím spíše mezi prostým lidem. Stejně jako Keltové „nevzali na se ruksaky“ a neodešli z České kotliny, stejně tak zde přetrvaly poměrně dlouho živoucí před-křesťanské duchovní proudy. Od okamžiku, kdy se v období vrcholného středověku stává z křesťanství expanzivní ideologie, prostředek duchovní manipulace a mocenské nadvlády, začíná nemilosrdné hubení všeho odlišného, což se pak v dějinách nové doby ještě několikráte opakuje. Původně oddělené křesťanské a nekřesťanské pohřby (konané patrně v posvátných hájích), byly ve své době důkazem oné vzájemné tolerance. Neměla však dlouhého trvání.

Samozřejmě, že tvrzení o keltském původu kněžny Libuše či o jejím docházení ruku v ruce s Přemyslem do druidské školy na Budči je lákavou a utěšující představou, leč zatím jen těžko doložitelnou skutečností.

Jakkoliv kovová rydla, nalezená na Budči a užívaná k psaní do voskových destiček, svědčí nepochybně o existenci zdejší školy v dobách knížecích. Nepochybným však zůstává, že Budeč přitahovala od pradávna naše předchůdce na tomto okouzlujícím území nikoliv jen pro svou „strategickou“ polohu, ale též pro sílu místa, která zdaleka nebyla jen silou křesťanské víry, ale byla po tisíciletí živena ze zdrojů místně rozhodně hlubších a původnějších, než je oblast vzdálené Sinajské pouště. Proto také hrála a hraje Budeč tak mimořádnou roli v nevědomí duchovní paměti dob minulých, současných a budoucích. Je archetypem naší zakotvenosti, duchovní souvztažnosti k tomu zde původnímu, předpokladem rovnováhy, stability a psychické harmonie.

Vědomí o tom, že se nacházíme v poli budečské, libušínské a horecké silové působnosti nás může mimořádnou měrou posilovat a povzbuzovat. Silnější místa již na Kladensku nejsou.

Keramika pražského typu z dob počátků Budče

Jedna z monumentálních tváří Budče. Slovo nabylo na tomto místě svého tvaru