Slovo autora

Zvonice má své srdce a duši, hlas obou promlouvá k těm, kteří nejsou hluší (Libušín)

Mohutné tělo románské rotundy v sobě soustřeďuje nezměrnou energii času, místa i víry (Budeč)

Největší síla magického kruhu spočívá v jeho středu. Je tomu tak s prostým geometrickým obrazcem, narýsovaným podle magických zásad a pravidel, sloužícím k silovým operacím a působení v magii, ale daleko spíše, je-li tento obrazec vytvořen silami kosmickými, přírodními, Bohem.

Samotný střed Čech, který je podle této zásady posunut mírně na západ od Prahy, není nijak výrazně členitý - jeho krajina je spíše plochá, rovinatá, pouze na jihu mírně zvlněná v pahorkatině a pokrytá hustými lesy. Charakteristické pro ni je množství zemědělsky kultivované půdy, důlní díla, průmyslové aktivity či jejich pozůstatky, husté osídlení, bohatství drobných vodních toků a nádrží, ale především několik výrazných silových bodů, spojených nepochybně jak s morfologickým vývojem krajiny, tak i s historickými ději, probíhajícími zjevně v dokonalém souladu s ním. Vždyť jde právě o oblast, kde mimo Prahu a zřejmě časově před ní, začaly probíhat první fáze krystalizace českého státu. Všechny tyto děje se nedály v historickém vakuu - nic takového ostatně ani neexistuje - ani následně po výrazném historickém předělu, spíše v kontinuální návaznosti na děje předcházející.

Jak je zřejmé, máme na mysli oblast středních Čech, přesněji Kladenská, Slánská, Unhošťska, ale i jejich nejbližší periférie, ovšem bez zvláštního zřetele na politicko správní uspořádání či úředně vytvořené územní celky, které pro náš záměr nejsou vůbec důležité. I zde, mimo Prahu, či jiné významné oblasti naší země, vytvářela historie člověka nesmazatelný ráz krajiny, většinou v neustálém dialogu s přírodou, pod vlivem geomantických činitelů. Tento kontakt nejprve lidskou historii přímo vedl. Teprve později se projevila řada konfliktů člověka s přírodními silami. S ohledem na velmi intenzívní zemědělskou kultivaci krajiny, neméně intenzívní těžbu a industrializaci v posledních dvou staletích, zástavbu a husté osídlení, si lze učinit už jen velmi přibližnou představu o tom, jak tato krajina vyhlížela ještě před tisíci lety. Zdá se nepochybným, že byla daleko „čistší“, a to v mnoha směrech. Především v onom holistickém, tzn. celostním přístupu k jem-nohmotným, neviditelným dimenzím Země, přírody a krajiny shledáváme, jak se jejich obraz v posledním tisíciletí výrazně změnil. Člověk byl dříve v přírodě vnímavějším ke všemu, čím a jak se projevovala. Využíval nejprve jejího bohatství, možností a potenciálu, které mu ochotně poskytovala, činil tak zpočátku v souladu s jejími zákony. Jakmile ale zjistil, že se nebrání, začal svou Matku-Přírodu zneužívat a v poslední fázi již bezostyšně a bezohledně rabovat.

Navzdory všemu tomu, co třeba v prvním plánu vyznívá nepříznivě, si Příroda a její magické síly zachovaly své energetické zdroje a působnost v plné míře. Stále na nás vykonávají svůj neumenšený vliv a prostřednictvím nich k nám Příroda dosud promlouvá jako laskavá Matka, nemající emocionální paměti a odpouštějící svým dětem „drobná“ provinění. Právě na místech někdejší vulkanické činnosti shledáváme, že Matce stačí pouze jedno lehčí nadechnutí, zdaleka ne hluboký výdech a povrch její tváře s drobnými kosmetickými vadami způsobenými člověkem se zásadně změní, vyhladí se, omládne, opět zkrásní. Stejně tak je tomu s usazeninami rozlehlých moří, která dříve zaplavovala tato území a nikde není žádné jistoty o tom, že se tak nemůže stát znovu. Pod jejich mohutnými vrstvami pak zmizí vše, co někdy bolestivě chápeme jako ekologické trauma. Na čase přitom vůbec nezáleží, neboť vědomí času má pouze člověk ve spojitosti se svým tělem a v chápání omezenosti svého šťastného či bolestivého trvání v životě. Proto je mé vidění věcí jakkoliv na první pohled neveselé naopak velmi optimistické, neboť je založeno na bezvýhradné víře v nezměrný energetický a duchovní potenciál Země.

Jsem vzdálen tomu vidět v každém kopci kultovní místo a v každém kusu skály obětní kámen či megalit užívaný k magickým operacím nebo k složitému astronomickému pozorování. Mám však za nepochybné, že život našich předků byl oduševnělejší, chápavější k přírodním silám a v důsledku toho také přirozenější a zdravější, neboť člověka od přírody nic neoddělovalo - žil uprostřed ní. Navzdory nepopiratelné tvrdosti boje o přežití.

Po zkušenostech některých z nás z domova i ze vzdálených krajů, které jsme navštívili, potvrzujeme, jak na nás působila místa, na nichž nebylo zdánlivě „nic“. Holé planiny, vrcholy hor, pusté části země, pouště či odlehlé krajiny bez vegetace, bez stop civilizací minulých i přítomných a přece se to nic z nějakých dávných zdrojů manifestovalo, a to neobyčejnou silou. Právě o tom bude na dalších stránkách řeč.

Nejsem nadán žádnými mimořádnými psychotronickými schopnostmi, nepracuji s virgulí, syderickým kyvadélkem, pružinou či jinými pomůckami. Snažím se pouze maximální měrou využít nezměrných schopností naší mysli, jimiž jsme vybaveni všichni, stejně jako byli naši vnímavější předkové ve svém čase, nazývaném minulostí. Stačí jen na určitých místech přeladit svou mysl z jejích analyticko-syntetických činností na intuitivní schopnosti, které jsou jí stejně vlastní a výsledek se dostaví sám o sobě. Stačí naučit se zplna vnímat místo, na němž právě stojíme, uvědomovat si, jak k nám promlouvá silou různých pocitů a vjemů, jimiž na ně naše tělo a vědomí reagují.

V přírodě je potřebné být pozorný ke všemu, co nás obklopuje a zachovávat si při tom bdělou mysl. Zejména je nutné pozorně si všímat všeho, co je pomíjivé, proměnlivé, plynoucí, co nám cosi přináší, zvěstuje, objevuje se v nových formách, v noci světélkuje nebo pochází ze světla a poskytuje nám možnost přiblížit se citlivé komunikaci s tím, co alchymisté nazývali jejich merkurem. Jinak se k němu přiblížit je velmi obtížné, pokud nejsme mocni Velkého Díla. Jsme v těchto aktivitách, přiznávám, poněkud těžkopádnější nežli naši předkové, neboť jsme příliš ovlivněni státně řízenou výchovou, vzděláním, intelektuálním tréninkem, ale také množstvím „odpadků“, nacházejících se vně i uvnitř nás. Jsme vystaveni obrovskému množství vibrací a různému množství záření v podobě elektromagnetických vln z rozmanitých zdrojů, v nichž si časově libujeme a které nás zahlcují a otupují naše původně ostré vnímání. Patrně se tomu nelze vyhnout, neboť tak je dáno zákonitostí vývoje, který má nejen spirálovitě vzestupnou, ale stejně tak i sestupnou tendenci.

Z dědictví minula toho do našich dnů nepretrvalo tak příliš mnoho, doufejme jen, že se nám dostává těch nejpodstatnějších sdělení na místech, která jsou k tomu určena.Tato místa s velkým energetickým potenciálem a jeho silovým působením je však nutné ctít, udržovat a chránit, jak tomu bylo od věků.

Pro toho, kdo si zachoval alespoň část své zdravé vnímavosti, představuje schopnost komunikace s jak přírodními, tak i historickými zdroji moudrosti a poučení, základní podmínku uchování psychické rovnováhy a duševního zdraví.

Modelově k tomu mají co říci následující příběhy. Jejich sdělení a výpověď jsou proporcionálně rozděleny do části verbální a obrazové, které zasvěceně podává svými fotografiemi paní Marie Holečková, schopná pohlédnout prozíravým zrakem pod horizont dnešní krajiny a chápající v ní zaznamenané stopy dávných i nedávných dějů. Také ilustrace známého grafika a heraldika Zdirada J. K. Čecha dokáží působivě přiblížit dobu středověku. Pro některé bude obrazové sdělení možná podstatnější, neboť takovým způsobem, převážně vizuálně, jsme navyklí vnímat svět. Určitě se však ještě najdou tací, které zajímá sdělitelné slovo a pak ještě ti, kteří s pochopením a užitkem přijímají obojí. Všem těm přeji porozumění, co nejhlubší vhled, rovnováhu a klid v duši.

Dne 1. března 2001, PhDr. Josef Dolejší

Pentagram

Ještě na počátku minulého století věděla většina lidí ve městech i na venkově co znamená „muří noha“ čili „pentagram“ a jak se kreslí. Dnes znají pravý význam a smysl této magické pětihroté hvězdy jen nemnozí. Planoucí hvězda mágů či mocný pantakl je nejvýznamnějším symbolem „bílé“ i „černé" magie.

Je silným kondenzátorem magických fluid - dobrých či zlých. Mág jej nosí zpravidla na prsou, nakreslený červenou barvou na panenském pergamenu a je pro něho nejvyšší ochranou, alespoň tak tvrdí všechny knihy o magii. Pentagram „bílé magie“, který má význam pro náš účel, zobrazuje pětihrotou hvězdu, spočívající na dvou hrotech a obsahující zakreslenou lidskou postavu s rozpjatýma rukama podle Agrippy z Nettesheimu z roku 1534. Úplné pochopení pentagramu je klíčem obou světů (dobra a zla). Je to absolutní filosofie a absolutní přírodní věda (E.Lévi). Pentagram v magii je analogickým znamením křesťanského kříže. V „černé magii“ je pentakl obráceným znamením - hvězdou spočívající dole na jediném hrotu a se zakreslenou hlavou mendeského kozla sabatu. Je to znamení zla a satanismu, před nímž ale pravý pantakl bílé magie dokonalé chrání.

Znak starobylého vladyckého a rytířského rodu Čichalovců z Čichalova, usedlých na Křivoklátsku a Slánsku: Na modrém štítě zlatý pentagram. Pentagram ve znaku z počátku 15.století je v české heraldice jevem mimořádným a ojedinělým.