Zahraniční politika České republiky má svoje pevné body, kterých se snaží držet všechny vlády bez ohledu na to, jaká strana politického spektra zrovna drží v zemi moc. Tak to alespoň naší redakci dlouhodobě popisují ověřené vysoké zdroje z prostředí české diplomacie. Jenže za vlády Petra Fialy je prý všechno jinak. O co jde?

„Programové prohlášení vypadalo klasicky, jako mnohá před tím v minulosti. EU, transatlantická vazba, ekonomická diplomacie, Visegrádská skupiny, Balkán, jakžtakž udržení vztahu s Čínou atd. Žádný extra rozdíl. Problém je v tom, že to pouze na počátku hodili na papír pak to kromě EU a USA spláchli do hajzlu,” sdělil PL dlouholetý český diplomat. 

Není tajemstvím, že na Ministerstvu zahraničních věcí existují dlouhé roky minimálně dva názorové tábory, které spolu zápasí v pohledu na to, jakým směrem ubírat politiku naší země v cizině. V současné době se podle všech signálu zdá, že výrazně vede tým „havlovský” a „schwarzenbergovský”, podle něhož bychom měli zanechat všech dávných přátelství s našimi blízkými spojenci a partnery a snažit se vyhovět západním velmocím a dokázat jim svou loajalitu.

„V4 de facto neexistuje. Je poněkud běžné, že občas přijdou doby, kdy visegrádská spolupráce nefunguje, protože v jedné nebo více z těch čtyřech zemí přijde k moci vláda, která myslí, že to je všechno odpad, kterého bychom se měli zříci. No tak nyní jsme snad v tom nejtěžším stádiu."

Co se týče naší vládou nejvíce podporované politiky, tak jde prý pouze o spolupráci s Polskem, která se od nástupu vlády pětikoalice znásobila, ale podle mínění řady zkušených diplomatů nejde o vyrovnaná partnerství. 

„Máme tady spíše podřízený vztah. Nechci se vracet ke sporu o Turów, kde vláda bohužel přistoupila na velice nevýhodnou dohodu, ale tady v Černínu je nejlíp vidět, jak se v ne zrovna málo oblastech hledí, jestli to nebude vadit Polákům a teprve potom, jak to vyhovuje našim zájmům. Nejspíš jde o blízké spojení premiéra s polskou vládní stranou PiS nebo pomocí Morawieckého s kontakty pro Petra Fialu, protože ten při nástupu do funkce neznal osobně prakticky jediného důležitého státníka v EU. Zkrátka jsme teď spíš jako mladší sourozenec Polska než rovnocenný partner,” popisuje nám letitý pracovník resortu zahraničí. 

Kamenem úrazu je podle něho hlavně Budapešť, od které se vláda snaží maximálně distancovat, aby se zalíbila v západních metropolích. „Na Visegrád jako takový se vláda vykašlala okamžitě kvůli Maďarům a Orbánovi. Dobře, nikdo neříká, že musíme aktivisticky vystupovat na podporu každého Orbánova kroku nebo projevu. O tom přece partnerství není. Máme hledat společné zájmy, společná témata, na jejichž obraně se můžeme sjednotit. Dříve to fungovalo skvěle, náš hlas měl větší sílu. Teď nastoupili do vrcholných funkcí ve státě včetně našeho baráku (Ministerstva zahraničích věcí, pozn. red.) lidé, kteří veřejně označují maďarského premiéra za fašistu, odpornou postavu a vyzývají k jeho svržení. Pak se není čemu divit. Byla tady sice nedávno nová maďarská prezidentka, ale ta dorazila v podstatě jen kvůli prezidentovi a neformálnímu pozvání z nestátní sféry,” podotýká náš zdroj.