Dobrý den Valeriji Viktoroviči.

Dobrý den.

Zdravím naše vážené diváky, posluchače, čtenáře a kolegy ve studiu. Dnes je 17.01.2022. Ty čtenáře jsem nejmenoval náhodou.

V sérii O světě křivých zrcadel v knihovně Fondu konceptuálních technologií vyšla nová kniha O světě křivých zrcadel Fleet is being. U čtenářů to vyvolalo otázky, ptají se, co je to za knihu a o čem pojednává. Mohl byste to Valeriji Viktoroviči okomentovat? 

Ano, vyšla ta kniha a vyvolalo to otázky a určité rozpaky, nač je tato kniha, jak se objevila a tak dále, proto je samozřejmě nutné to všechno vysvětlit. Abychom vysvětlili vznik té knihy, musíme se vrátit… Nu, přinejmenším do roku 2018, kdy jsme pojali záměr, tedy přesněji, kdy jsme začali s realizací plánu vydat sérii O světě křivých zrcadel. Tehdy jsme měli v plánu, že se v podstatě první dva díly budou skládat z těch analytických zpráv, které byly potom publikovány v prvních dvou knihách ze série O světě křivých zrcadel a nyní jsou doplněny v té knize Fleet is being. Takže obsahově se ta kniha skládá z již publikovaných analytických zpráv, a navíc jsou tam ještě nepublikované. V plánu bylo poskládat ty dva první díly z těch analytických zpráv a v dalších měly být rozsáhlejší materiály, nicméně určitého technologického charakteru, určeného k těm zprávám jako praktické doplnění. Jenže v tom roce 2018… Teď budu muset trochu poodhalit naši takříkajíc vnitřní kuchyň procesů v konceptuálním hnutí.

V roce 2018 zemřel Vladimir Michajlovič Zaznobin, který byl fakticky publikačním redaktorem prací vnitřního prediktoru SSSR. To znamená, že fakticky určoval hlavní směr a obsahovou hloubku vydávaných prací. Jenže jak už to v životě bývá, tak zemřel a bylo zapotřebí, aby ho někdo nahradil. Okamžitě se objevila skupina pokračovatelů, která převzala tuto „obchodní značku“ vnitřní prediktor SSSR, privatizovala ji a začala vydávat zprávy. Jakmile se objevila první analytická zpráva ze série K současné situaci, o penzijní reformě v roce 2018, začalo být jasné, že se ta značka dostala do špatných rukou. Tam u toho kolektivu… Tento kolektiv je s teorií prakticky na nule a metodologicky je nezpůsobilý. To znamená, že pracovat s Koncepcí sociální bezpečnosti není schopen. Dále rozvíjet tu teorii nemohou. Což samozřejmě vyvolalo otázku, co s tím dál. Stát přece nemůže zůstávat bez teorie a pouštět se do hádanic o tom, kdo je vnitřním prediktorem a kdo ne, to není nic pro nás. Lidé si to musí rozhodnout sami. A podle čeho se lidé mají rozhodnout, kdo zač stojí? Jak se říká, po jejich ovoci poznáte je.

Ti lidé, kteří si privatizovali značku VP SSSR, musí vydat informační produkt, na jehož základě, si o nich můžete učinit závěr. Co jsou zač a co chtějí. A když došlo k tomu zkreslení, když byla teorie překroucena, v těch publikovaných… Já přece mluvím o faktech, už o jejich pracích. Když tam začala být místo soubornosti/soudržnosti vnucována mafie, a došlo ke všem těm nejasnostem, tak lidem začalo být jasné, že ti lidé, kteří si privatizovali značku VP SSSR, mají k tomuto kolektivu nu… velmi vzdálený vztah. Nám to bylo jasné hned. Proto také, jakmile vyšla ta analytická zpráva o penzijní reformě, tak jsem konkrétně já k této analytické zprávě zveřejnil určité připomínky, tenkrát jsem ještě doufal, že se tam někdo zamyslí a dokáže uchopit teorii a dále ji rozvíjet, že nejsou až tak teoreticky jaloví. Ale s tou teorií jsou úplně na huntě a metodologicky jsou nezpůsobilí. A plynoucí čas ukázal, že se od nich nedá čekat v dalším rozvoji Koncepce sociální bezpečnosti nic dobrého, že od těch lidí, kteří si tu značku VP SSSR takříkajíc privatizovali, se nic čekat nedá. To vyvolalo problém, jak dodat státu potřebnou teorii pro tento těžký, historicky přelomový moment. Vždyť si to vezměte, jak to někteří vyhodnotili?

Prý se ve světě nic zvláštního nestalo. A co zveřejnění těch dokumentů? Té smlouvy s USA a dohody s NATO? Vždyť se podívejte, jak se vše otřásá, celý svět. Když se nic tak zvláštního nestalo, proč se ten svět tak otřásá? Všude je klid, že? Nebo to připíšeme až do roku 2022, že to vzniklo jen tak z ničeho? Bylo nutné státu poskytnout teorii. A ta otázka, co je to vlastně stát, byla jednoduše zásadní. Všichni vystupovali, všichni se zajímali o to, co je to stát, jak si na něj sáhnout, jak určit, který stát je státem a který není. Už byl zaveden takový pojem jako "failed state", zhroucený stát, falešný stát. Jak tomu všemu porozumět? Od těch, kteří si privatizovali značku, se nedalo nic čekat. Proto jsme se my sami rozhodli ten úkol naplnit na platformě Fondu konceptuálních technologií. Pokud si někdo myslí, že když privatizuje značku, je to vyřešené, tak to tak není. Vnitřní prediktor tak nepracuje.

Rozhodli jsme se proto využít tu Sérii o světě křivých zrcadel, abychom poskytli teorii. A druhá kniha už nebyla složena z těch analytických zpráv, jak bylo v plánu, ale pojali jsme ji jako práci o státu s přílohou analytických zpráv, jen některých analytických zpráv. Přičemž jsme se dopustili určitého… Nu, nevelkého přehmatu, že se stejná analytická zpráva objevila v první i druhé knize. Měla tam být jiná zpráva k danému tématu, s podobným názvem, ale trochu jiná. A třetí a čtvrtá kniha už žádné již vydané analytické zprávy neobsahovaly. A čím jsou vlastně ty knihy ze série O světě křivých zrcadel vydané Fondem konceptuálních technologií? To nejsou žádné Pjakinovy autorské práce. Byly vydány… Víte, jako když někdo řídí vydání nějakých sborníků a jako autor je uveden na titulní straně, jako takový „frontman“. Když otevřete jakoukoliv práci, je tam konkrétní autor uveden. A proč…

My jsme nechtěli jít do konfliktu s těmi, kteří převzali značku VP SSSR. Prosím, pracujte, předkládejte své práce a my budeme zároveň předkládat analytické práce, vypracovávat teorii na platformě Fondu konceptuálních technologií v sérii O světě křivých zrcadel. A povšimněte si, vy, kteří máte knihu s podpisem, tak jsem je nepodepisoval jako autor, ale za autora. Každý, kdo má podepsanou knihu ji může otevřít a zkontrolovat si to. Je tam za autora, není to tak, že by to podepsal autor. To ani náhodou, je tam napsáno za autora. Nu, chtěli podpis od člověka, který je takříkajíc odpovědný za sborník. Když byly ty knihy vydány, tak byly vydány urychleně, protože stát urychleně potřeboval teorii. Jenže bylo zapotřebí ty knihy ještě dost dopracovat. Ne z toho pohledu, že by texty byly špatné. Kdyby to tak bylo, tak bychom je prostě nevydali. Prostě jsme věděli, že těch informací je tam dost, aby se dalo začít pracovat, aby vzniklo porozumění tomu, co je státem a co není. Jak jsou vedeny války. A jaké je východisko z celého toho marasmu. To všechno jsme předložili, ale dál jsme na tom pracovali. Toto byla spěšná varianta, vydaná spěšně, ty knihy, které jsme již vydali. Pokračovali jsme v té práci dále. Já mluvil o tom, že se soudruhy na tom pracujeme dále.

Už na tom semináři v horách v roce 2019 jsem o tom mluvil, že bude ještě jiná kniha, která bude podrobnější, že na tom pracujeme. A v podstatě ta kniha byla hotová, zhruba hotová v tomto roce (2021), připravená k publikaci. Nu, ve smyslu, že ten text už byl sepsán. Ano, v létě roku 2021, teď již minulého roku. Abyste si udělali obrázek, jak to teď vypadá, tak ty čtyři knihy z té série O světě křivých zrcadel, činí společně zhruba asi 1200 stránek. A s ohledem na to, že jsme část těch informací z nové práce vypustili, činí celkový rozsah nové práce 1500 stránek. Doplnili jsme tam celé kapitoly. Například kapitolu Válka a zákony dialektiky. Jsou-li dialektické zákony skutečně zákony, musí fungovat všude. A my jsme jejich fungování předvedli na příkladu války. Doplnili jsme kapitoly, nu například… Rozšířili jsme řadu úzkých míst v reakci na dotazy čtenářů, které nám přicházely. Více jsme to rozepsali, a to v mnoha, opravdu mnoha směrech. Značně jsme rozšířili typologii států a otázku vlivu národní kultury na budování státu. Velmi důležitým způsobem. Doplnili jsme kapitolu o tom, což je fakticky popis, nu v základních opěrných událostech, jak byl potápěn SSSR do podpisu kapitulace, v opěrných bodech. Jak… Nu, všechno to nevyjmenuji, doplněno toho bylo velmi mnoho. A opakuji, že tamty knihy tvořily 1200 stran. My jsme část těch informací vypustili a celkový rozsah nové práce činí 1500 stran. A když se naši partneři dozvěděli, že taková práce je v podstatě hotová, tak vyvstala otázka, že i ten vypuštěný informativní materiál je potřebný, že by měl být vydán jako doplňující část k novým třem dílům, v plánu je to vydat ve třech dílech. A tak vznikl nápad vydat to jako přílohu, jako samostatný díl nazvaný Fleet is being.

A proč se jmenuje právě takto a není zařazen do té série O světě křivých zrcadel jako v pořadí další kniha? Protože ho vydali naši partneři, kterým jsme dovolili použít značku O světě křivých zrcadel a k tomu názvu je tam analytická zpráva: Nastal čas k použití síly. Odkud pramení… Jaký je základ k takovým prudkým a celkem silným manévrům, jaké provádí gosudar. Kdy k nim byl položen základ, jak to bylo provedeno. V těch analytických zprávách je základ, od kterého je možné se odrazit. A potom bylo rozhodnuto, že ty materiály, které jsou součástí nového sborníku, tedy přesněji ne sborníku, ale trojdílné práce, že ty materiály, které jsou jeho součástí, tam zůstanou. A ty, které nejsou publikovány a analytické zprávy, které měly být zveřejněny, že budou vydány jako samostatný díl, v podobě jakési přílohy. Ta podstata je následující. Velmi dobře si uvědomujeme, že někomu… Nu, podle našeho mínění dokonce většině lidí ta série O světě křivých zrcadel zcela postačuje, aby mohli pracovat. Jsou tam vyloženy základy…

Je to jako zkrácená verze. Víte, někdy jsou tlusté knihy a jejich zkrácené verze. Takže ta série knih O světě křivých zrcadel je jako zkrácená verze toho, co bude v novém trojdílném vydání. Ano, které je více doplněné, s podrobněji rozepsanou teorií a faktologie tam není jen jako ilustrace teorie, prostřednictvím výkladu faktů jsou popisovány procesy řízení k jejich pochopení. Takže si tuto knihu budou kupovat především ti, kteří si nekoupili knihy ze série O světě křivých zrcadel. Protože někteří to v podstatě nepotřebují, neboť jim k pochopení zcela stačí ten počáteční zkrácený výklad, zatímco někdo to bude potřebovat vyložit podrobněji. Takže naši partneři si vymysleli, že je k tomu potřebné udělat informační díl na základě těch analytických prací. Je tam opravena ta chyba, kde se dvakrát opakovala stejná analytická zpráva v první a druhé knize, dali jsme tam dohromady obě ty analytické zprávy, které tam měly být. A tyto informace jsem vám měl poskytnout ještě předtím, než kniha půjde do prodeje. Jenže ta kniha se v prodeji objevila dříve a je třeba říci, že v tomto ohledu nás naši partneři velmi předehnali, ten doplňkový díl vyšel a tu trojdílnou práci budeme ohlašovat dodatečně, kdy vyjde. Ale v plánu bylo, že budu o tom doplňkovém díle informovat dříve, než bude v prodeji. Tedy přesněji, že jakmile půjde do prodeje, tak to vše vysvětlím. Jenže to dopadlo tak, že došlo k určité špatné koordinaci, nepřesnému ohlášení, které vedlo k nepochopení toho, co je to vlastně za knihu, a proč v této podobě vyšla. Takže ta situace je taková, že ti lidé, kteří… Aby nedošlo k nějakým nesprávným dohadům, tak ti lidé, kteří se domnívají, že tuto knihu nepotřebují, že je pro ně nadbytečná a tak dále. Kteří uspěchali její nákup a tak podobně, tak ti nám ji mohou vrátit a budou jim vráceny peníze. Jak to můžete provést? Spojte se s námi v nejbližší době přes skupinu VKontaktu.

Problém je v tom, že web FKT už dávno neřídíme a pošta z něj je pro nás nedostupná. Pracujeme ve velice složitých podmínkách, v opravdu velice složitých podmínkách. Takže přes tu skupinu VKontaktu se s námi bude moci možné spojit, jak nám můžete vrátit knihu a dostat zpět své peníze. Jestliže tu knihu nepotřebujete vy, tak si určitě najde jiného čtenáře. Byla vytvořena jako doplňkový díl k plánované trojdílné práci. Takže kdo si potom koupí tyto tři díly, protože si třeba již dříve nekoupil sérii O světě křivých zrcadel, tak bude tento díl pro pochopení mnohých procesů řízení potřebovat. Ale ta situace je teď taková. Ještě jednu věc je třeba zmínit. Jsme pod tvrdým tlakem. Vy všichni, kteří se teď díváte, jste si asi povšimli, že jsme zmizeli z kanálu, který jsme měli na YouTube. Nyní své materiály nahráváme na YouTubu na kanál FKT MEDIA, protože jsme ze strany YouTubu byli tvrdě sankcionováni. Takže na ten původní kanál FKT Altaj, Fond konceptuálních technologií, zatím videa nahrávat nemůžeme. Bude to trvat až do března, což je příliš dlouho. Ale najít nás zatím můžete buď na FKT MEDIA na YouTubu, na Vimeo, RuTubu nebo někde jinde. Můžete nás bez problémů dohledat na jiných zdrojích. Tak taková je to situace. Takže zde nešlo o žádný podvod nebo snahu o dosažení nějakého zisku. Nic takového. Tato vydaná kniha je určena jako příloha k trojdílné práci plánované k vydání. A já doufám, že tu otázku vydání těch tří dílů vyřešíme. A znovu opakuji, že v těch třech dílech jde o významné rozšíření textů zveřejněných v sérii O světě křivých zrcadel. Ta již vydaná série se fakticky stává věcně zkrácenou verzí toho, co má být nově vydáno v těch třech dílech.

Takže teď tedy přejdeme k otázkám.

Ta první je od Maxima. Po jednání s hlavou čínského ministerstva zahraničí Wang I prohlásil Tokajev, že 13. ledna bude kontingent ODKB opouštět Kazachstán, přestože Šojgu prohlašoval, že tam ruská vojska zůstanou až do úplné normalizace situace. Valeriji Viktoroviči, co to má znamenat? Pokus Tokajeva hrát si na „bohato“-vektorovost? Nebo iniciativu v Kazachstánu převzala Čína?

Podle Tokajevových prohlášení Čína investovala do Kazachstánu 20 miliard USD a vypadá to, že si budeme s ohledem na vliv v Kazachstánu konkurovat. Konkurovat je nutné vždy. To není žádné tajemství. A když jsme mluvili o Kazachstánu, tak jsem říkal, že jsme Číně přebrali řízení tohoto území. Oni už byli připraveni schroustat Kazachstán jako sladkou žemli, jenže se jim to nedaří. Teď se jim to nedaří. Mnozí se nyní ptají: „Jak to? Ani jsme tam pořádně nestihli vstoupit a už se zase stahujeme?!“ A co to znamená? Šojgu říkal, do plné stabilizace situace a Tokajev, že stahování ODKB začíná. Jenže v tom přece není rozpor. Vždyť celá otázka tkví v tom, kdo a jak chápe plnou stabilizaci. Tak především je nutné porozumět tomu, co představovala ta mise ODKB.

Jednalo se o pomocnou misi, která měla umožnit státnímu systému Kazachstánu uvolnit pořádkové orgány, vůbec silové orgány, armádu, policejní, pořádkové orgány atd., aby se mohly pustit do úkolu obnovy pořádku na území Kazachstánu. Vstup takového mírotvorného kontingentu je vždy spojen s určitými hrozbami. Jak se říká, dříve než někam vstoupíš, dobře si rozmysli, jak se odtud potom dostaneš. Takže aby formálně, s konvencemi přijatými ve světě mise ODKB vypadala jako mise více států, byly použity vlaječky Tádžikistánu, Kyrgyzstánu a Arménie. Ano, byli tam přesunuti ruským letectvem, rychle přesunuti. Zpět je také odváželo ruské letectvo, kromě jednotky z Kyrgyzstánu, která se na své území přesunula po zemi na své technice. A proč to takto proběhlo? Proč tak rychle?

Tak především, zcela nedávno jsme mluvili o tom, že když se nějaká vojska někam přesunují, jakýkoliv jejich útvar, rozebírali jsme to ve vztahu k polským ozbrojeným silám, tak se za nimi okamžitě musí přesouvat i týlové zabezpečení. Bez týlového zabezpečení nemohou ozbrojené síly fungovat, žádný jejich útvar. Proto jak Tádžikistán, Kyrgyzstán tak i Arménie potřebovaly své týlové zabezpečení. Jenže stav těchto států, stav jejich logistiky, stav jejich ozbrojených sil... Oni jednoduše nejsou schopni zajistit dlouhodobější pobyt svých ozbrojených kontingentů někde daleko od místa jejich stálé dislokace. Nu dobrá, tento problém se dá vyřešit. Ruská armáda byla plně schopná je zásobovat. Ale ten problém je jinde. Co měla ta vojska ODKB dělat v Kazachstánu? Odrazila agresi vnějšího terorismu? Odrazila. Tento vnější terorismus byl spojen s přípravou teroristů uvnitř samotného Kazachstánu. A co řekl gosudar, když přijímal hlášení od ministra obrany o misi ODKB? „Hlavní úkoly byly splněny, je na čase se vrátit domů.“ A hned se ozvalo: „Jednou jsme tam vstoupili a teď zase o všechno máme přijít?“ Nic podobného. My o nic nepřicházíme. Splnili jsme, a to bleskurychle, bojový úkol a teď se naše vojska musí vrátit k nám, domů.

My jsme tam nepřesunuli vojenské policejní, ale útočné jednotky. Jejich úkolem není, aby na nějakém území vykonávaly dozor. To by v tomto regionu musely být založeny ruské vojenské základny a ten úkol je tam založit, v tomto regionu je prvořadý. Ale to proberu později, takže ty bojové útočné jednotky bylo nutné vrátit do Ruska. Nám přece neustále z Washingtonu tvrdí, že Rusko má v plánu zaútočit na Ukrajinu. Nemáme snad brát ty hrozby války proti Rusku vážně? Musíme je brát velmi vážně. Takže naše útočné jednotky se musí nacházet tam, kde je můžeme použít. Podívejte se, jak rychle jsme se do toho Kazachstánu přesunuli. To ukazuje jen na jedno, že plány zásahu, plány kontroly objektů… Například arménská jednotka dostala za úkol hlídat velkopekárnu. V podmínkách nestability se jedná o strategický objekt! Je nutné ho střežit. A tyto objekty přece musely být vytypovány předem, kde, co a jak bude střeženo, jaké objekty. To v rychlosti na koleně nepřipravíte, generální štáb musí mít předem vypracovaný plán, jak eliminovat hrozby. Když vznikne na sousedním území nějaký problém v nějakém „pseudostátě“ nebo státě, tak ho bude nutné určitým způsobem okamžitě vyřešit, a k tomu musí být vyčleněny síly i prostředky. Uvázat proto tyto síly a prostředky v dané zemi jako pořádkové síly Rusko prostě nemůže.

Takže čím rychleji opustíme Kazachstán z tohoto hlediska, z hlediska zajištění bezpečnosti Ruska, tím lépe. Tyto síly třeba teď můžeme potřebovat k tomu, abychom donutili Ukrajinu k míru, aby se vrátila na zákonnou cestu rozvoje, aby to tam neřídila kyjevská banderovská fašistická banda, která plánuje proti Rusku rozpoutat válku. My přece musíme odpovědět na případný útok útokem. Takže naše jednotky nám musí být k dispozici v místech jejich stálé dislokace, odkud je plánován jejich rychlý přesun. Víte, oni se bojí, že prý jsou vojska u hranic. Kazachstán jim to ukázal, jak z míst své stálé dislokace udělají rychlý výpad a hotovo a ještě tam, kam je to třeba. A v případě Ukrajiny tomu bude navíc předcházet raketový a bombový útok proti té ukrajinské ozbrojené sebrance. To je jedna bezpečnostní složka.

A teď proč je nutné mít základny, vojenské základny ruských vojsk na území Střední Asie. Vždyť Lukašenko mimochodem nemluvil na té poradě hlav států ODKB o Uzbekistánu pro nic za nic. Je to tam problémové, velice problémové. Uvnitř Uzbekistánu, hrozba z jihu, a ze severu v podobě Kazachstánu. Takže ta otázka stability státnosti Uzbekistánu není otázkou zítřku, to bylo nutné řešit již včera. Uzbekistán už určitě přemýšlí, proč vystoupil z ODKB a že by se tam měl vrátit. Turkmenistán je ve velkém nebezpečí, přestože oni si to neuvědomují. Nu dobrá, to je taková otázka, takže k té situaci, proč jsme se museli z toho Kazachstánu stáhnout tak rychle, kromě toho vojenského aspektu zajištění ruské bezpečnosti. Co představuje Kazachstán? Kazachstán je ve své podstatě failed state, stát, co není skutečným státem, kde mají rodové obyčeje prioritní význam ve vztahu k fungování státního zákonodárství.

Stát NEMŮŽE být vybudovaný na rodové společnosti! Jednoduše to nejde! To dělení na žuzy, rody a tak dále, bylo přijatelné v rámci kulturně-národní autonomie, jestliže takový stát měl pevnou skořápku. Jestliže se jeden žuz prodere k moci, spustí represe vůči tomu druhému. Když se jeden rod dostane k moci, spustí represe vůči jinému rodu. Dochází k přerozdělování vlivových sfér. A v této vlivové sféře je vždy nutné pozvedat nahoru své lidi, ze svého žuzu, ze svého rodu a tak dále. Ti lidé z širší Nazarbajevovy rodiny účastnící se povstání, stejně jako Kasimov, který v tom byl až po uši, co vlastně plánovali? Že zlikvidují Nazarbajeva a ustanoví svůj režim, že se plně chopí moci a seberou ji tomu nadutému parvenu Tokajevovi. A na rozdíl od Tokajeva neví vůbec nic o fungování státu. Co to vůbec je. Všechno se drželo na elbasym, na Nazarbajevovi. A Nazarbajev… Víte, když začala „samostatnost“ těch států, tak se na Ukrajině objevila kniha od Kučmy, že Ukrajina není Rusko, v Kazachstánu zase Nazarbajevova kniha, jak se ty dějiny jmenovaly? Podívejte se. Ano, veškeré to VelkoKazašství, se zakládá na té knize. V ní je založeno všechno, že to Kazaši přinesli kulturu a civilizaci do Indie, do Egypta… Ano, jmenuje se V toku dějin. Víte, všem vytvořili stát, jen na sebe jaksi pozapomněli. Všechno to vychází odtamtud, všechno pramení odtud. Ano, je to tam napsané takovým jazykem… Vyhýbavě, tak a tak. A teď se podívejte, kde to skončilo. Vždyť Rusové, kteří ve skutečnosti ten kraj zabydleli a vytvořili tam základy pro to, aby se Kazaši usadili, nemají teď šanci dostat se do státního systému Kazachstánu, jednoduše nemají. Musí se vzdát své ruskosti, aby mohlo být 20% obyvatelstva zastoupeno alespoň dvěma náměstky. To znamená, že není budován jen tak nějaký etnokratický stát, je budován absolutně rodový stát. A v takovém rodovém státu potom šarvátky probíhají zcela jinak. Jak například zajišťoval stabilitu turecký sultán? Jakmile se stal sultánem, nechal uškrtit všechny své bratry. Jak jinak by to ten stát ustál? A odkud to pramení? Z té rodové společnosti, kdy můžete čekat hrozbu vyloženě od svých příbuzných. A tady jsou různé žuzy, různé rody. V tomto ohledu Kazachstán plně připomíná Rwandu v devadesátých letech. Vzpomeňte si na ten nechvalně známý masakr Tutsiů ze strany Hutů. Za sto dnů byl zavražděn milión lidí. Zabíjeli je těmi nejrůznějšími způsoby. Řeknete, že to přeháním? Vůbec ne. Úroveň rozvoje státní kultury, ať už Kazachů, Tutsiů či Hutů, je jedna a ta samá. Bez vnější skořápky stát jako takový vzniknout nemůže. A tam tu otázku řešili velice surově. A teď si vezměte, co ten masakr Tutsiů Huty následně způsobil. Způsobil napřed první africkou, a potom… Tedy přesněji První válku v Kongu, a potom i druhou, která byla nazvána Velkou africkou válkou. A v této Velké africké válce od roku 1998 do roku 2002 zahynulo řádově 5 miliónů lidí. Řádově pět miliónů lidí! A není to náhoda, že uvádím právě tento příklad. Ano, ti, kteří tam dříve měli své kolonie, takto řešili otázku přelidnění. Vyprovokovali konflikt mezi národy a tak dále. Zdálo by se, že u nás přece nic takového nehrozí. Zdálo by se, že v Kazachstánu panuje více méně národnostní mír, že se tam prostě Rusům nežije pohodlně, a tak odjíždějí. Tím pádem je tam stále větší nedostatek odborníků pro fungování státu i průmyslu. Ano, zatím je možné řešit ten problém příjezdem najatých odborníků, takříkajíc servisních brigád, které tam přijedou na určitý čas, odvedou práci a opět odjedou. Ale to je jen dočasný faktor. Probíhá tam proces degradace. A vzrůstání nepřátelství mezi žuzy probíhá v míře degradace státu. Jakmile ta věc dojde ke svému konci… Jen se podívejte, k jakým už teď dochází střetům mezi žuzy. A proč se muselo Rusko stáhnout? Protože na sebe nesmíme brát odpovědnost za jednání současného vedení Kazachstánu, které bude postupovat na základě rodové logiky. Až se tohle všechno bude dít, tak by říkali: „Podívejte, za to může Rusko, které je tam přítomno.“ Ne, pánové, tohle všechno si vyžerete sami, je to váš problém. Rusko neumožnilo, aby se u vás rozpoutala teroristická válka a odešlo. Jenže základ pro to tam zůstal. Ještě je potřeba porozumět té logice jednání, proč tam docházelo k rabování, v Kazachstánu.

Ty události, ke kterým došlo v Kazachstánu v roce 2022, se v logice jednání převážné většiny kazašského obyvatelstva ničím neliší od logiky jednání Kazachů v roce 1916 nebo v roce 1898. V ničem se neliší. A co je to za logiku? Uzbecký letopisec zaznamenal… Nu, v překladu tam není uvedeno Kazach, ale Turk. Zeptal se Turk světce: „Řekni, jak vypadá ráj? A on mu vysvětlil, jak vypadá. Zaražený Turk se ho ptá: „A může se v tom vašem ráji krást?“ Světec mu odpoví: „Ne, v ráji se nekrade.“ A Turk na to: „Potom je ten váš ráj horší pekla, nebudou-li v něm ruce moci krást.“ Žil kdysi kazašský Siddik Chán a o něm, tedy vlastně on prohlásil: „Krádež je pro Kazacha potřebnější než mléko matky pro kojence.“ O čem to mluvil? Jde o to… Vracíme se k té sérii O světě křivých zrcadel, k tématu stát a válka, tam je to popsáno. Chápete, že aby kočovný národ přežil ve stále se měnícím světě, nebo dokonce i bez toho měnícího se světa...

Kočovnému národu se mezi usedlým obyvatelstvem žije stále hůř a hůř… A nejde ani tak o to, že nemá nějaké ty výhody usedlého obyvatelstva, problém je v tom, že nemá jeho technologické produkty. Aby měl člověk šavli, kterou bude moci ubránit sebe a svou rodinu a tak dále, musí ji někde získat. Jenže kočovný národ jednoduše nemá možnost vytvořit technologické prostředí, a získat tak tyto technologické produkty. Kočovný národ se k nim může dostat jen součinností s těmi usedlými, s usedlým obyvatelstvem, které má to technologické prostředí produkující ty produkty, které potřebuje i ten kočovný národ. Jedna věc je, když lovíte s lukem a šípy a druhá věc, když lovíte s puškou. Jedna věc je, když se pokoušíte něco uplácat z hlíny, nějaké to nádobí a druhá věc, máte-li kovové nádobí a tak dále. Je toho spousta, co je potřebné.

A kočovnému národu, který vnímá své okolí jako nepřátelské, zbývá jen jedna možnost jak přežít, a tou je oloupit slabšího ve chvíli, kdy je přesvědčen, že za to nebude potrestán. „Já zmizím ve stepi a nikdo mne nepotrestá. Nakradu si tady vše, co potřebuji a uteču.“ Vždyť to proslulé kazašské povstání v roce 1916 mělo právě tento základ. „Ruští chlapi jsou na frontě, zůstali tu jen ženské, děti a staříci. Proč by toho batyr nevyužil? Zmocníme se celé hromady těch produktů civilizace…“ Jenže se ukázalo, že následovala odveta. A hned je z toho genocida. Takže pokud ten kočovný národ nebude loupit… To je tedy jedna z možností, protože kočovný národ může také s usedlým obyvatelstvem vést vzájemně výhodný obchod. Ale v daném případě, jak ukazují události z let 1898 a 1916, i ty dnešní události, je ta mentalita stejná. „Nám je dovoleno vše, takže budeme loupit!“ Samozřejmě, že pokud nezískají produkty civilizace pro vyžití celého toho národa, tak se nenarodí ani ti kojenci. Proto je pro ně samozřejmě lepším řešením ta loupež, zmocnit se něčeho teď a právě tady a zajistit tak přežití svého kočovného národa. A tato mentalita je tu stále přítomna, se vším všudy. V Kazachstánu je dosud přítomna. Kazašský národ nevyzrál v politický národ, je to stále rodová společnost. A stejná rodová společnost ve Rwandě vzplanula vzájemnou genocidou mezi Huty a Tutsii, ale tím to přece neskončilo.

V Kazachstánu teď nazrává nepřátelství mezi žuzy, to nepřátelství vzrůstá. A je otázkou, jak to zastavit, když bylo vychováno tolik „mambetů/hlupáčků“, kteří nic neumí, nemají vzdělání a nedokážou si osvojit ani ty nejjednodušší odbornosti, aby zajistili Kazachstán svou prací. A proč? Protože chánové jim to vzdělání nedali, oni jim ho sebrali: „Sovětský svaz se rozpadnul, proč bychom lidem poskytovali nějaké vzdělání?“ A kolik „oralmanů/rodáků“ jste si tam navozili. Integrovali jste je? Kazachstán stojí na hraně obrovské etnické, na hraně obrovského etnického výbuchu. Ale ten Kazachstán tam přece není sám. Všechno, co se děje v Kazachstánu, se tak či onak odrazí na celé Střední Asii. Proto také ty události tak vyděsily Kyrgyzstán, Tádžikistán i Uzbekistán. Proč? Protože se to všechno odrazí i na nich. Stejně, jako se ten masakr Tutsiú Huty odrazil na sousedním Kongu, tenkrát ještě Zairu, tedy vlastně už Kongu. Už to byla Velká konžská válka, která do toho zatáhla i sousední státy. A úplně stejně tento výbuch zatáhne také všechny státy, které… Nu mám samozřejmě na mysli „státy“ v uvozovkách, do toho konfliktu, rozsáhlého konfliktu. A odkud se vzal ten výbuch v lednu roku 2022?

Tak si připomeňme, jak v létě roku 2021 Spojené státy utekly z Afghánistánu a zanechaly tam ohromné množství zbraní. Tam je také nestabilní stát a stejná rodová společnost. Je tam také konflikt mezi polousedlým a usedlým obyvatelstvem. Je tam přítomen ISIL a další bojůvky zformované Spojenými státy. A to všechno mělo z jihu zaútočit na Uzbekistán, Turkménii a přesunout se dále na sever až do Ruska. Tomu se povedlo zabránit. Takže aby se to uskutečnilo, aby vznikl chaos… Asi jste slyšeli… Ten pojem je absolutně debilní, přesto existuje a je asi jasné co jsou zač ti, kteří s ním operují. Je to „řízený chaos“. Chaos řídit nelze! Jen aby bylo jasné. Ale vytvořit tento chaos a nasměrovat ho někam, možné je. A co dělají USA? Spojené státy teď potřebují za každou cenu smést Rusko, aby se v něm k moci opět dostali podpindosníci. Aby se Rusko zase beze zbytku proměnilo v surovinový přívěšek Západu a USA a Spojené státy se tak zachránily stejně jako v roce 1991 díky pádu SSSR. Oni potřebují totální chaos. Snažily se ho vyvolat přes Afghánistán, snaží se ho vyvolat přes Kazachstán. Předpoklady pro to, aby všechno vzplanulo, byly vytvářeny už dlouho. Celý problém je v tom, že ten mechanismus bylo nutné spustit dříve. To je ten problém.

Představte si tu situaci, kdy v jediném okamžiku vzplane celý region, jako se to stalo za Druhé války v Kongu v Africe. Cožpak USA nevědí, s kým pracují a jaké předpoklady a k čemu vytvářejí? Když Tádžikistánu hrozí velká teroristická hrozba zvnějšku, tak začínají pracovat s mládeží, aby vnitřně Tádžikistán destabilizovala. Všechno si to velmi dobře uvědomují. Vyčleňují na to i další peníze. A také velmi dobře vědí, v jakém stavu je Kazachstán A co ty proslavené revoluce v Kyrgyzstánu? Rok co rok další revoluce? A pokaždé jde o demokratickou volbu lidu! Vyjde nějaký dav s baseballkami v rukou a hned následuje změna vedení státu. Tomu chcete říkat stát? To všechno v USA velmi dobře vědí a teď potřebovali vyvolat výbuch. Jenže se jim ho vyvolat nepovedlo v důsledku operativního zásahu Ruska a sil ODKB, nepovedlo se jim to. Jenže je to jen odloženo, neboť tak či onak bude nyní řešení celostátních úkolů v Kazachstánu prováděno na základě rodové etiky a mravnosti, rodových názorů na stát, tomu se nedá vyhnout.

Za těch 30 let došlo navíc k degradaci. Kazachstán se ještě drží jen díky období sovětské moci, stejně jako mimochodem Kyrgyzstán, Tádžikistán, Uzbekistán a Turkmenistán. Jen díky tomu se ještě neproměnily v území osvojená jinou silou. Reálně tam mohl začít panovat chaos. Jen to postsovětské dědictví udržuje tu skořápku státnosti. A to vyvolává otázku, Tokajev jmenoval ministrem informací a společenského rozvoje rusofoba. Já řeknu více. Tokajev v tomhle nemá na výběr, koho bude jmenovat. Všechna kazašská „elita“ je rusofobní! Protože příklad Ruska ukazuje, že je třeba brát ohled na své obyvatelstvo, na svůj národ, nelze se od něj odtrhávat, že je nutné to prostředí nějak zlepšovat. A Západ jim říká: „Tvůj národ je dobytek a ty jsi chán, báj. Nač by bylo tvému národ vzdělání? Nač by mu byla zdravotní péče? Pojď se toho zbavit.“ A odborníci odjíždějí. Národ upadá do archaičnosti. A veškerá „elita“ je naladěná rusofobně. Všechna, a to i přes to, že spolupracuje s Ruskem. A ten, no ten ministr informací… Askar Umarov, jeho problém je jen v tom, že to dal najevo veřejnými prohlášeními, které byly rozvířeny. Ostatní jsou stejní, proto není na výběr. Takže ty jejich šarvátky řešit nemáme zapotřebí, nač by Rusko na sebe mělo brát toto negativum? No nač? Už kolikrát jsem říkal, že pro nás vůbec není nutné, abychom nějakým způsobem začleňovali tyto republiky, rádoby státy, do Ruska.

Protože tenhle nacionalistický zápal nacionálního státu se musí přežít sám. Musí se přežít. A my jen nesmíme připustit, aby tam vznikl chaos, nebo vstoupily jiné síly. Dokud kazašská „elita“ nepochopí tu věc, že civilizace přichází společně s jazykem, a že už jednou tam přišla civilizace, která byla kazašskému národu ku prospěchu, s ruským jazykem, dokud se nepřestanou orientovat „tam“, nepřestanou si hrát na latinizaci, nečeká je dobrá budoucnost. Mnozí Tutsiové si mysleli, že teď jsou na koni, že jsou z nich páni, dokud k nim nepřišli Hutuové s odvetou. Cožpak v Kazachstánu podobné procesy neprobíhají? Probíhají. Víte, každé koloniální impérium se budovalo na základě jeho technicko-technologické a řídící převahy. Já jsem neustále mluvil o velkých impériích, ale bylo tu také koloniální impérium Portugalska. Malinkaté Portugalsko.

A jakým jazykem se mluví v Brazílii? A jakým v Mosambiku? A proč když se Portugalsko stáhlo z Brazílie i Mosambiku, si velký brazilský národ neřekl: „Budeme tu mít jeden rodný brazilský jazyk jako ten státní!“ To k tomu, jak si všechny republiky na postsovětském prostoru hrají na státní jazyky a zbavují ruského. Proč se takto nerozhodli v Brazílii? „Ne, portugalský jazyk bude stále naším státním jazykem!“ Proč v Mosambiku po odchodu Portugalska nebyl ustanoven velký mosambický jazyk? A stále tam jako státní jazyk mají portugalštinu? Protože se jim chce dobře žít, chtějí budovat stát, a proto si nehrají na tu pitomost s národními jazyky, chápou, že musí zůstat v rámci kulturně-národní autonomie. A to, co jim umožňuje budovat moderní stát, jim poskytuje portugalský jazyk, proto ho také budují na portugalštině a hotovo. A Kazachstán? Ti přece vzhlížejí k Západu: „Nač by nám byla ta Raška? My půjdeme s Velkou Británií, před těmi budeme dělat pukrle. Budou nás soudit britští soudci, radit nám britští poradci…“ Tak čím vlastně jste? Sami se vzdáváte své státnosti! Cožpak nevidíte, že vás vedou cestou přímé kolonie? Výslovně kolonie! Zapomeňte na rovnoprávnost, jakou jste vždy měli v Rusku. V ruském impérium vždy národy, které se stávaly jeho součástí, získávaly stejná práva jako vlastní ruské obyvatelstvo. A proč v tom roce 1916 došlo k tomu bordelu? Ruští mužici byli všichni na frontě a někdo musel dělat týlové práce, protože muži těch národů, co vstoupili do Ruska, na vojně nesloužili. A jak se to projevilo? „Á, ruští mužici jsou na frontě? Můžeme si pěkně v klidu nakrást!“ Myslíte, že ti chánové v roce 1916 mysleli na lidi, když vyvolávali tu vzpouru? Mysleli na lidi, když je vedli přes průsmyky, přes hory do Číny? Kde potom dívky prodávali do otroctví? Kde byly ženy nuceny se prodávat, aby alespoň nějak uživily rodinu? A kolik lidí zemřelo cestou? Takto mysleli na svůj národ? Ne, jen jak si nakrást. A rodová společnost jim zajistila, že je v tom obyvatelstvo podpořilo. „A co dělat? Nařídil to náš chán, náš báj…“ A nyní se přesně taková společnost obnovuje. Kazašská „elita“ nechápe, že zahyne společně se svým národem. Ona si myslí: „My ušetříme na vzdělání, ušetříme na zdravotní péči, ušetříme na pracovních místech, budeme „optimalizovat“. No a Rusy vyženeme. Přece si je nepustíme do nějakých řídících funkcí. Zbavíme se ruského jazyka, aby nikdo nepoznal, že jsme z hlediska řízení i odborně nekompetentní. Přes ruský jazyk to bude vidět. Ale když jako státní zavedeme svůj národní, tak to vidět nebude!“ Protože takový státní jazyk neumožní přístup k vysokým technologiím a státnímu řízení, k celým vrstvám kultury. Taková je ta situace.

A co má za těchto podmínek dělat Rusko? Vzít na sebe vinu za ty šarvátky mezi klany? Nést za ně odpovědnost? Ne, pánové, to je vaše věc, je to plně na vás. My jsme odešli. Udělali jsme pořádek a stáhli se. Ukázali jsme, jak můžeme v kterémkoliv okamžiku provést výpad a zaútočit. Ale kvůli své vlastní bezpečnosti, pokud si nepřejete chaos a chcete obrodit stát v Kyrgyzstánu, Kazachstánu, Tádžikistánu... A pro Uzbekistán je to ještě důležitější, je nutné urychleně zřídit ruské vojenské základny. To je záruka jejich státnosti. A je to záruka toho, že k nim nepřijde ten chaos, který se tam snaží vyvolat Američané. A povšimněte si, čím se vyznačuje naše podpindosnická „elita“ v Rusku, že si nakradou a utečou do Londýna. Neboť z Londýna je nikdo nevydá. Oni je tam strkají do vězení, vraždí, zabavují majetek, ale oni stejně utíkají tam. Kazašská „elita“ je stejná. Je stejná! Ona nemyslí na lidi a nepřemýšlí o tom, co bude. Oni v mládeži vychovávají nevzdělané obyvatelstvo, které vyrůstá v podmínkách rodové společnosti. Nechápou, že si v ní proti sobě vychovávají vlky, co je potom budou trhat na kusy. U nás, snad si dobře vzpomínám, v roce 2002 nebo 2003, spíš v tom roce 2002 u nás došlo k vraždě Saši a Máši… Máši Dobreňkové a Saši (Panakova), který byl synem... Ne, myslím Sašu, od toho z Lukoilu, vnuka šéfa Lukoilu... Nu, byli spolu v autě, Saša a Máša, když je ti grázlové zabili. Takže… Nu, zapomněl jsem příjmení toho šéfa Lukoilu, jeho dědy. A v čem je podstata? U nás to té „elitě“ tehdy trochu došlo, že je třeba lidem něco přenechat, jinak to bude úplná katastrofa. Ano, došlo jí to jenom trochu. A když se objevila možnost, tak okamžitě prohlásili, že budou vychovávat společnost spotřeby. Aniž by chápali, že je to jen jiný způsob jejich samolikvidace, té „elity“. Ale alespoň něco jim došlo. V Kazachstánu se v tomto ohledu vůbec nepohnuli, ani o píď. Místo toho, aby široké vrstvy obyvatelstva podchycovali výchovou, vzděláním, zdravotní péčí, místo toho, aby jim umožnili přístup k ruské kultuře, umožnili profesionální růst v nějaké oblasti... Oni z těch lidí dělají zvířata, tam je ženou. Proto se také lidé vydali rabovat. Když je zaháníte do retro-archaičnosti, své obyvatelstvo, tak se to u něj potom takto projevuje. „Teď tam byli bojovníci v tom obchodě a nechali ho otevřený, tak tam dva tři dny sami můžeme rabovat, protože to tam teď nikdo nehlídá.“ Takže jak to ve výsledku vypadá? Kazachstán…

Když se vrátíme k rozhovoru Tokajeva s tím představitelem Číny… S čínským ministrem zahraničí, ano. Globální prediktor měl s Kazachstánem svůj přesný plán. Stejný plán jako ve vztahu k Číně a Íránu. Vytvořit tam centra koncentrace řízení. A na základě těchto center koncentrace řízení potom řídit svět. A my víme, že oni prý používají taktiku v podobě systému brzd a protiváh. Z hlediska teorie řízení je to hloupost, nicméně tento termín se používá. Takže pro ten systém brzd a protiváh vytvářeli svaz turkických národů, Velký Túrán. A centrum tohoto Velkého Túránu se postupně přemístilo z Turecka, které má být v podstatě zlikvidováno, do Kazachstánu. Není náhoda, že hlavní město je Astana, a také ne náhodou předal Erdogan žezlo vůdce toho Velkého Túránu Nazarbajevovi. Ten projet Velkého Túránu skvěle zapadá jak do projektu zformování centra koncentrace řízení z Íránu, tak i do projektu zformování Velké hedvábné stezky. To nemají být obchodní cesty, ale výrobní vazby.

Nová Velká hedvábná stezka, to jsou výrobní vazby.

To dříve bylo nutné od jednoho pobřeží ke druhému nebo vnitřním územím převážet zboží, když to byla ta první Hedvábná stezka. Na jednom místě se zboží vyrábělo a na jiném bylo jeho odbytiště. Dnes, kdy se všechny zdroje nachází ve vnitrozemí kontinentů a výrobní základny se musí nacházet v blízkosti zdrojů, se tou Velkou hedvábnou stezkou rozumí vytvoření výrobní základny a oběhu zboží. To je to, oč jde. A Kazachstán tam má své místo. Velký Túrán tam má své místo, má být v určitém smyslu protiváhou, v určitém smyslu. Já jsem říkal, že Čína už byla připravená ten Kazachstán pohltit jako sladkou žemli. Jenže Čína jako taková má také problém s turkickými národy, proto i ona má zájem na vzniku Velkého Túránu. Takže ten Velký Túrán do tohoto všeho zapadá. A co udělaly USA v rámci své… …řekněme to takto, své politiky, své touhy vymezit si silnou vyjednávací pozici při jednání Ruska s USA, NATO a OBSE. Vyvolaly to povstání v nevhodnou dobu. Ne v tu dobu, kdy měl být tím povstáním smeten stát a místo něho zformován jiný stát. Kazašský národ by tak zůstal fakticky v rodové společnosti, jen by dostal nové vedení. Ne náhodou stopy příbuzenství proroka Mohameda objevili v britském královském domě. Příprava k té věci stále probíhá. Ta „elita“ měla být přivandrovalá odjinud. Takže kazašská „elita“ by v tomto ohledu zase utřela. A co tím USA způsobily? Tím že to povstání vyvolaly v nevhodnou dobu, kdy bylo Rusko připraveno provést manévr a také ho provedlo, protože politická vůle k tomu byla. V USA totiž doufali, že podpindosníci to v Rusku nedovolí, že tomu zabrání. V důsledku toho vrátili Kazachstán na orbitu ruské politiky. Vytrhli tak Kazachstán z čínského řízení a projekt Velkého Túránu přesunuli pod řízení Ruska. To neznamená, že je to všechno tak úplně jednoznačné.

Ještě jednou upozorňuji, že tu je konkurence. Proto tu byl také ten druhý okamžik, kdy se všichni ti „patrioti“ tak zarmoutili. Rusko tam mělo zůstat. To byl cíl Američanů: „Vy tam musíte uváznout a pověsíme na vás veškeré negativum z těch rodových šarvátek. Vymácháme vás v tom, že to tam probíhá pod vaším řízením.“ A ještě by to znamenalo, že naše útočné vojenské jednotky tam budou vázány ve chvíli, kdy oni plánují provést proti nám útok na Ukrajině. Z Ukrajiny zaútočit na Rusko. Naše bojové jednotky by tam měly být vázány, ale ne, ani to jim nevyšlo. Takže kdykoliv USA něco udělají, vede to k efektu opičí tlapky, kdy je pro ně dosažený prospěch přebit daleko větší škodou. Ani nemluvě o tom, jak moc poškodily plány globalistů na přeformátování Ruska. Zbývá už jen jedna naděje, že ruská „elita“ opět zradí. Takže co řekla Nulandová? „Koukejte v Rusku rychle najet tvrdě na koronavirus!“ A takoví jako Popova, Golikova, Muraško hned: „Ano, máme tu koronavirus!“ A začali ta čísla zase přehánět, protože komu se podřizují? Jim. A co naše podpindosnická „elita“? Podpindosnickou „elitu“ velice snadno rozeznáte. Ta vždy, ať už je to ve vztahu k Ukrajině nebo Kazachstánu, vždy vykřikuje o rozčlenění. Jako Žirinovskij: „Musíme Kazachstán rozdělit na severní a jižní! A hotovo, přičemž silou!“ Co to jako má být? To chce, aby válka v Rusku vzplanula… …s novou silou? Když k tomu navíc přičteme, že už tu problémy v tomto ohledu máme. Vždyť by to v Rusku vyvolalo válku. Vždyť by tak přenesl problémy státního budování, vnitřní konflikty žuzů v Kazachstánu do Ruska.

A stejný Žirinovskij vyřvával: „Je třeba Ukrajinu rozdělit!“ Jen si vezměte, kolik bylo za tu dobu z Ukrajiny vysláno na ruské území otevřeně diverzních skupin? A nešlo jen o to, že by tady u nás formovali extrémistické skupiny, šlo o skupiny připravené ukrajinskou vojenskou rozvědkou, aby uvnitř Ruska prováděly teroristické akce. A to Ukrajina ještě není rozdělená a už to tak funguje. Cvičí partyzány a tak dále. A teď si představte, co by to bylo za přínos pro tu banderovskou ideologii, kdyby Ukrajina byla rozdělena? A byla tam zachována ta nenávistná banderovská líheň? „Odtrhli nám část území. To prokleté Rusko! Musíme proti němu bojovat!“ Je zapotřebí na Ukrajině udělat pořádek, na celé Ukrajině. Jen v případě, že tam bude ten vřed banderovštiny zcela vyčištěn, nastoupí na Ukrajině mír. A jen tehdy přestane znamenat hrozbu pro Rusko. A Žirinovskij a další podpindosnické „elity“ u nás se teď snaží vyvolat stejnou hrozbu z Kazachstánu, aby se odtamtud k nám rozšířila válka. Prý rozčlenit Kazachstán! Myslíte vůbec na své obyvatelstvo nebo ne? Vždyť jaká je v tom Kazachstánu situace? Zapomněli jste na těch 20 tisíc bojovníků? Říkají, že k ničemu takovému tam nedošlo, že to Tokajev přehnal. Vzpomeňme si na Ajsultana Nazarbajeva, o čem mluvil? Ajsultan Nazarbajev mluvil o tom, že rodina Nazarbajeva má 400 připravených bojovníků, kteří se mají stát útočnou silou ve státním převratu na svržení samotného Nursultana Nazarbajeva. „Skvělé“ rodinné vztahy, že? V rodové společnosti je tohle normální, ovšem z hlediska evropských standardů také. Tam se mezi sebou králové a princové také trávili, ať už ve Velké Británii či Francii, těch příkladů je až až. A Kazaši chtějí přece také tam: „Ce Evropa!“ jako Ukrajinci. Takže vztahy v tamní rodové společnosti i v Evropě jsou úplně stejné. Zapomněli jsme snad jak 600 ISILovců, ale to bylo „jen“ 600, přivezl do Kazachstánu Erlan Karin, který je teď státním tajemníkem?! Zapomněli jsme snad na to, že tu jsou informace o tom, že tam mají cvičné tábory... ...bojovníků založené různými silovými strukturami?! Vždyť ti také náleží různým klanům, podle toho co mají pod kontrolou, takže jsou ti bojovníci orientováni na ně. Ale takových konkrétně vycvičených skutečně není tak mnoho. Ale to jsou velitelé! Když dojde k nějakému výbuchu, tak kdo se toho sociálního výbuchu okamžitě začne účastnit? Banditi, obyčejní kriminálníci. Jsou bandy organizovanými strukturami? Jsou. Jsou to bojovníci? Jsou. Co dělali takoví bojovníci na území Donbasu? Tento boháč je příznivec DLR a LLR? Tak ho navštívíme v podobě kárných bataliónů, té ukrajinské ozbrojené sebranky. A tenhle je zase pro kyjevskou bandu? Tak ho navštívíme jako domobrana DLR a LLR. Takže se vždy přizpůsobili, aby mohli jít krást. Zločinnost je v Kazachstánu velice rozvinutá.

Další věc. Je tam velmi mnoho mládeže, která je v péči různých extrémistických kazatelů. Ta je soustředěna v místech svého bydliště, ale jakmile na to dojde, může být okamžitě mobilizována a přesunuta tam, kam je to zapotřebí. Další okamžik. To je přísun bojovníků ze zahraničí na konkrétní akci. A takových tam přivezli dost a dost, například z Kyrgyzstánu. Takže mohlo vzplanout najednou celé území Kazachstánu. Takže je více než pravděpodobné, že Alma-Ata čelila útoku 20 tisíc bojovníků. Opakuji, že se jedná o cvičené bojovníky z ISIL a další, které v táborech cvičily kazašské tajné služby. To jsou velitelé. Stavy obyčejných bojovníků jim doplnili z okolí v podobě té mládeže, která je v péči různých kazatelů. Také konkrétní zločinecké bandy. A na ty se ještě nabalilo velké množství těch, kteří se prostě rozhodli využít zmatku k loupení. A tady to máte, bude to víc než 20 tisíc. Proto ty tisíce zatčených jsou zcela objektivním faktorem. Jen jedno je pozitivní s ohledem na ty bojovníky, že nebyly připraveny zbraně, že je nestihli včas vyzbrojit potřebným množstvím zbraní. Proto jim byli nuceni vše fakticky přenechávat, jako správu Výboru národní bezpečnosti, nechat je vykrádat zbrojní obchody, ale stejně to nevyšlo. Neměli dost sil. Jakmile se objevila armáda, tak se rozutekli. Ale ten potenciál tam stále zůstává. 20 tisíc útočilo na Alma-Atu a v celém státě jich zatkli 9 tisíc. Uvědomujete si, jaký je to výbušný potenciál? Vycvičený?! Ten se snad vypaří? Dokážou snad vyměnit všechny pracovníky Výboru národní bezpečnosti? A kam se potom vytratí informace o těch teroristických skupinách, které připravovali? Kam zmizí? Odejde společně s těmi propuštěnými pracovníky? Ty problémy jsou velice závažné. Kazachstán stojí před velkou výzvou své existence, a to nejen jako státu. Opakuji, že jako stát se mohou zachovat jen s podporou ze strany Ruska. Stojí i před reálnou hrozbou jako národ, kdo koho povraždí! Ten problém je velice závažný! A potřebujeme tam takový masakr podle příkladu Tutsiů a Hutuů? Chceme tady takovou Druhou válku v Kongu? Velkou africkou válku na celém území Střední Asie? Jakou nám připravují Američané? Ne, nechceme, a tak to už tady musíme všechno ukončit.

Proto… Jenže víte, záchrana tonoucích je v rukou samotných tonoucích. Nepostačí-li rezerva civilizace ze strany Ruska a SSSR, kterou získali v dřívějších letech, před nástupem posledními třiceti let, kdy ty lidi začali hnát zpět k archaičnosti, jestliže jim tato rezerva k udržení stability v Kazachstánu nevystačí, tak tam nastoupí chaos a rozpoutá se tam vzájemný masakr. Pokud tento stabilizační efekt bude dost silný a opřou se o Rusko, když si přestanou hrát na ty národní státní jazyky, přestanou šikanovat ruské obyvatelstvo s vědomím, že jsou tím základem budování státu, tak budou mít šanci. No a nám v každém případě zbývá jen jedno, ponechat jedny zloduchy ať zakusí hněv jiných. To jsou jejich šarvátky. My jen potřebujeme zajistit, aby tam nepřišla třetí síla a to území se neutopilo v chaosu, který by se mohl přenést do Ruska. Ukázali jsme, že to udělat můžeme a také to uděláme. Valerij Isaakovič Grajfer, tak se jmenoval děda toho Saši. - Ano

Přejdeme k další otázce. Valeriji Viktoroviči, okomentujte prosím výsledky schůzek Ruska, má na mysli s USA, NATO a OBSE, a také slova Sergeje Viktoroviče Lavrova, že Rusku došla s ohledem na chování Západu trpělivost, že sice zapřaháme dlouho, ale už je načase vyjet. Znamená to, že na globálních úrovních řízení Putinovi rozvázali ruce? Můžeme v nejbližší době čekat vyřešení otázky Donbasu?

O Donbasu už jsem prakticky řekl, jak tam ta situace vypadá, ale tady to trochu rozšíříme. Takže kde je podstata té věci? Stoltenberg se vyjádřil: „My nevedeme otevřená jednání!“ Problém je v tom, že značná část podpindosnické „elity“, tedy přesněji značná část ruské „elity“, tj. podpindosnická „elita“, vnímá zveřejnění té smlouvy s USA a dohody s NATO jako jakousi výchozí pozici, v jejímž rámci může dojít k určitým ústupkům. Úplně stejně tuto smlouvu a dohodu vnímají na Západě. Ti, kteří s námi mají jednat. Oni prostě vůbec nechtějí slyšet, že tohle je naše pozice.

Když Rjabkov před jednáním řekl: „Naši partneři musí pochopit, že budou muset přistoupit na kompromis. Tohle je naše pozice. Nejedná se o jídelní lístek, ze kterého je možné si vybrat jen něco. Je to ta pozice, na jejímž základě teď budeme jednat. Je to základ našeho jednání, základ naší státní politiky, ze které neustoupíme ani o píď.“ A stejný Rjabkov řekl: „My nedoufáme v to, že by se s našimi partnery dalo dohodnout.“ A tak se ptám, o čem tedy chcete jednat? A odpověď je následující. Rusko ohlásilo svůj postoj a musí ho nechat utvrdit v mezinárodním programu, a to bez jednání prostě není možné. To znamená, že se k tomu někdo prostě musí vyjádřit a nějak na to reagovat. Bez ohledu na kvikot všech těch NATOvských struktur uvnitř Ruska, těch podpindosnických „elit“ a dalších, že Rusko musí ustoupit, že Rusko musí udělat to a ono. A za co? „Oni nám přece slíbili otevřít zastoupení NATO v Rusku. Chtějí s námi jednat! Jak můžeme tedy trvat na jakési ruské suverenitě?“ Oni tak vystupují z hlediska vlastizrady! Vystupují proti Rusku! Tím, že s námi o tom začaly jednat, tak jak USA, tak i NATO, což jsou zase jen USA, a OBSE, které do značné míry zastupuje zase jen USA, počítaly s tím, že z naší strany dojde ke značným ústupkům, a že to zajistí ruské „elity“. Že ty ústupky zajistí buď to, že Rusko zamrká/zakolísá s ohledem na Kazachstán a bude následovat: „Jaké k nám máte výhrady? Raději se podívejte, co se děje na vašem zadním dvorku! Už tam všechno plane a za chvíli vzplane celé Rusko.“ A pokud Rusko už do toho Kazachstánu vstoupí, tak aby tam uvázlo. A zase jim to nevyšlo. Rusko tam vstoupilo, odvedlo práci a zase odešlo, takže své útočné jednotky má zase k dispozici pro sebe, pro řešení nových úkolů. A jaké jsou ty nové úkoly?

Když se připravovalo na to jednání, tak NATO prohlásilo, že se bude rozšiřovat dál a jako důkaz svých slov posílilo své letecké síly v Estonsku, Litvě a opěrný bod v Polsku. Uzavřeli dohodu se Slovenskem a vyostřují situaci na Ukrajině. Stále jen vykřikují: „Rusko brzy zaútočí. Brzy už zaútočí, ZAÚTOČÍ! Provede útok pod cizí vlajkou, aby získalo záminku k útoku na Ukrajinu!“ Zbláznili jste se? Rusko, že má hledat záminku k útoku na Ukrajinu? Kdyby Rusko chtělo zaútočit na Ukrajinu, tak za těch osm let bylo těch záminek… Přičemž žádných vymyšlených záminek, ale zcela konkrétních důvodů! Jasných věcných důvodů celý vůz a ještě malý vozík. Je možné naložit celou železniční soupravu těmi výhradami vůči Ukrajině! Vždyť odtud neustále vychází hrozba. Takže kdyby Rusko chtělo zaútočit na Ukrajinu, tak by vůbec nepotřebovalo útočit pod cizí vlajkou. To vůbec není zapotřebí, Rusko k tomu má dost důvodů! Jenže my nemáme v úmyslu zaútočit. A pokud z USA vyřvávají, že na Ukrajinu bude proveden útok, tak má v plánu zaútočit Ukrajina. A my vidíme ty přípravy pro útok Ukrajiny na Rusko. Vždyť svou armádu stáhli k hranicím, dokonce i všechny ženisty. Všechno, co mají, tam přesunuli.

Oni si myslí, že ta válka bude probíhat jako ve 20. století, kde bojovaly masové armády. Ničemu je nenaučila ta, no… …Sýrie, Karabach, ani teď nově Kazachstán. Stále jsou slepí. Všechno to nahromadili u hranic. Nu což, tak dobrá, kromě raketového a bombového útoku bude proti vašim jednotkám i dělostřelecký útok. A hned tak proběhne první banderovská čistka, o další se postarají sbory LLR a DLR, které tam udělají pořádek a obnoví státnost ukrajinského státu po tom státním převratu z roku 2014. V Kyjevě sedí nelegitimní vláda, legitimní státní moc zůstala v Doněcku a Luhansku. To je vše. Rusko to může bez problémů zajistit. Budou-li zapotřebí naše útočné jednotky, tak mohou pomoci. Takže oni počítali s tím, že my couvneme a bude to vyřešené. Jenže se nedočkali. Sázejí na zdlouhavá jednání? "Pánové, my vám přece jasně řekli, že žádné protahování jednání nebude!" Myslíte si, že čekáme na vaši odpověď? My jim přece řekli, že čekáme na jejich písemnou odpověď, kterou slíbili. Ano, ale očekávání bývají různá. Myslíte si, že než odpovíte, nic dělat nebudeme?

Ne, promiňte, náš postoj byl jasně ohlášen a na jeho základě budeme nyní jednat. Myslíte si, že jsme idioti a nechápeme, že se snažíte získat čas? Že jsme zapomněli, jak v roce 2008 při zahájení olympiády v Číně Saakašvili na váš pokyn zaútočil na Rusko? A jak váš podpindosník Dmitrij Anatoljevič Medvěděv celých 24 hodin neumožňoval naší armádě zasáhnout? Až premiér Putin ten útok odrazil a nanesl Gruzii drtivou porážku! Ano, a nechal ji být a neokupoval ji, ani nevstoupil do hlavního města. Udělal to správně, absolutně správně! A teď to nemohou používat jako žádný příčetně vypadající důvod pro protiruský postoj. Je jasné, že by šlo o marginální pozici. Ano, všichni vědí, že zaútočila Gruzie, ale jak je to dosud podáváno? Že to Rusko zaútočilo na Gruzii. Takže není důležité, jaké dokumenty co potvrzují, k jakým závěrům došly všechny komise, co říkali političtí lídři. Kde se vzal plán Medvěděva a Sarkozyho, to už nikoho nezajímá.

My velmi dobře víme, že s Ukrajinou plánujete přibližně stejnou situaci. Kdy jste provedli státní převrat na Ukrajině? V okamžiku slavnostního ceremoniálu ukončujícího zimní olympiádu v Rusku, abyste to pokazili a využili toho, že Rusové právě měli jiné starosti. Teď má zase být olympiáda v Číně. A co slyšíme, prý diplomatický bojkot. A co ještě slyšíme, že podle Washingtonu je právě v tu dobu v plánu, Washington to tak naplánoval, ti to totiž vědí nejlépe, co, kde a jak, útok Ruska na Ukrajinu. O čem to vypovídá? Že Američané jednají podle šablony, že právě v tu dobu mají v plánu prostřednictvím ukrajinské armády zaútočit na Rusko. Ano, bude to pro ně znamenat zdrcující porážku. A jak působí ten diplomatický bojkot?

Zkuste něco společně říci Rusku i Číně! Plus Indii, plus Brazílii. Ve stejné orbitě se nachází jižní Afrika, Jihoafrická republika, BRICS. A co bude? Aby bylo možné nějak budovat informační útok, diplomatický útok, sankční útok… Nu, představte si, že teď zavedou proti Rusku sankci, že nesmí dodávat plyn do Evropy. Tak co bude s Evropou? A oni to opravdu plánují! Protože USA musí za každou cenu přežít, zůstat tím světovým pohlavárem. Mám na mysli státní elitu a z tohoto důvodu musí zasít chaos v Evropě, zapálit tam požár války, zapálit požár války v Rusku. Oni jsou pevně rozhodnuti. A vše se jim to povede, pokud Rusko zamrká/couvne. A co řekl Lavrov? My jsme dlouho zapřahali, teď už je čas vyjet. To je konec, už žádná hra na vzájemné přihrávky. Jen si povšimněte, jak začali mluvit naši diplomaté. Ano, ta otázka byla postavena správně. Rusko má v mnohém rozvázané ruce. Proč? Protože ty běsnící USA je třeba usadit, protože státní elita USA ve svém boji za to, aby zůstala pohlavárem světa, vůbec nechápe, že to povede ke zhroucení celé civilizace na planetě Zemi.

Jak mohou lidé s intelektem Psaki, tedy přesněji… Ono je to tak, že je to chytrá dívka, ale to vzdělání, kterého se jí dostalo, jí nic nedalo. Když pořád všichni na ní útočili, tak jsem říkal, že je to zbytečné. Když útočíte na Psaki, tak řekněte, že celý establishment USA je na stejné úrovni, na stejné úrovni. Mimochodem Gore, jestli se nepletu, ještě před Psaki řekl, že Američané mají to privilegium, že mohou být hloupí a nic neznat. Řekl to dříve, než začali útočit na Psaki, že je hloupá. Teď vidíme, že Blinken je to samé, další je stejný… Ti snad něčemu rozumí? Jsou stejní. Ti vyrostli v podmínkách „vítězství“ (v uvozovkách) nad SSSR, vyrostli v americkém vzdělávacím systému, který jim nic nedal. Tak to byl John Kerry, omlouvám se, byl tehdy státním tajemníkem, protože oni jsou silní a všem vládnou: „A co? Ty chytré lidi, aby nám fungoval průmysl a rozvíjely se vysoké technologie, si sem dovezeme. Ty si nakoupíme po celém světě, přece jsme světovým četníkem! My sice nevíme, jak jsme se tím světovým pohlavárem stali, ale teď jím jsme a budeme se o to rvát…“

Jenže oni tomu nerozumí, mnohé nechápou, jsou produktem amerického vzdělávacího systému a ten systém je k ničemu, nic USA nedal. Jakmile jim došli trofejní Němci, tak skončil i americký vesmír. Potom byl SSSR nucen urychleně tam přelévat technologie. To byla celá ta aféra okolo Sojuz-Apollo, aby američtí astronauti mohli… Tedy přesněji, aby mohly probíhat dál "americké" vesmírné výzkumy, aby tu práci ve vesmíru USA dotáhly až do úplného pádu SSSR. Víte, celý svět je táhl nahoru na úrovni globálního prediktoru. Všechny zdroje jim byly zabezpečovány. Sovětský svaz kapituloval. V té nové třídílné práci je to mimochodem podrobnější, jsou tomu věnovány celé dvě nebo tři kapitoly, které jsou úplně nové. Tito lidé vydírají. Globální elita si v USA nedokáže poradit, takže už jí zbývá jen jedna volba, umožnit Rusku vést globální politiku, jinak dojde na planetě Zemi k civilizační katastrofě, a proto nám globalisté museli začít pomáhat více. A kdy to začalo? Kdy došlo na to ultimátum?

Pamatujete na vyhoštění novináře z Volkskrant, holandských novin, Toma Venninka? To byla žádost, která byla vyslyšena, pochopena a poté se okamžitě změnil tón našeho ministerstva zahraničí, celého ministerstva, nejen Sergeje Viktoroviče Lavrova, o kterém Putin řekl: „Někdy nepoznám, zda mluví Sergej Viktorovič (Lavrov) nebo Sergej Kužugetovič (Šojgu), tak se Sergej Viktorovič vyslovuje v mnoha věcech tvrdě.“ A Sergej Viktorovič musí mluvit takto tvrdě, jinak by to nepochopili.

Proto provedli schůzku, předložili naší pozici a řekli: „To je vše, pánové. My půjdeme dál, vlastně vás k tomu nepotřebujeme. Nechcete se dohodnout? Tak nemusíte. Ale pochopte, že z těchto pozic teď povedeme veškerou svou vnitřní, vnější i globální politiku.“ Já to říkal hned, jak byly ty smlouvy zveřejněny. „Ale s tím Američané určitě nebudou souhlasit…“ Nám je to přece jedno, Rjabkov řekl zcela přímo, že nám může být jedno, zda budou nebo nebudou souhlasit. My to ohlásili, aby všem bylo jasné, že tohle je teď naše pozice, od které budujeme řízení svého státu, vnitřní, vnější i globální politiku našeho státu. My jim to oznámili. A teď už promiňte: „Nebude to má vina, nestačíte-li uhnout včas…“ Hluchým mši nikdo dvakrát sloužit nebude, a proto by ruští podpindosníci s tím jejich koronavirem měli zavřít klapačky, už to opravdu přehánějí s těmi zfalšovanými čísly.

A co se týče blokování našich kroků na internetu… U nás mnozí podpindosníci vykládali: „Nač by nám byl náš vlastní suverénní internet? Nač je nám to, nač je nám ono.“ Nu dobrá. A když zablokují nějaký zdroj, nějakou veřejnou iniciativu, KSB, Fond konceptuálních technologií… „Na tom nezáleží…“ Zablokovali další a další… „To nic není…“ Zablokovali Russia Today. „Nu, to už není moc dobré, přece jen to je státní struktura…“ A teď zablokovali naše zastoupení u OBSE, kde byly publikovány jen státní ruské dokumenty. A oni je s formulací: „Nelíbí se nám vámi šířené informace,“ zablokovali na Facebooku. A tak se ptám. Budeme mít svůj suverénní internet nebo ne? Proč jakási soukromá společnost určuje státu, jaká státní informace je přijatelná a jaká není? Proč takto umlčují stát?

A opět to vede k efektu opičí tlapky. Teď vyvinuli tlak na stát a vyvstala otázka, že potřebujeme svůj státní internet, za každou cenu. Je to otázka státní suverenity. Musíme ho mít. A při řešení toho úkolu, státní suverenity v rámci informačního prostředí, vytvoření svého informačního prostředí se rozhoduje i o úkolu získání plné suverenity. Bude-li společnost reglementovat práci internetu na základě svých zájmů, budou tam i jiné informace. Už nepůjde říci: „Zakazujeme dnes vašemu státu zveřejňovat takovéto informace. A stát musí srazit podpatky. Chtěli Rusko zasáhnout, ukázat, že není suverénní. Výsledkem je pro ně efekt opičí tlapky, opět! Všude! A zase hodili klacky pod nohy podpindosníkům uvnitř Ruska, pěkně jim zasolili. A abych to všechno ukončil. Když někdo chce, aby Rusko v nějakém směru jednalo aktivně, tak musí brát na zřetel tu skutečnost, kdo ten stát řídí, kdo ty kroky bude činit. Protože bude-li to dělat podpindosnická „elita“, tak to žádný prospěch nepřinese. Potom bychom se mohli pustit do nějaké operace a zcela ji zmařit. Vždyť ta situace s těmi smlouvami je jednoduchá. Jak to řekli Číňané: „Jestliže se Rusko této své pozice vzdá a přistoupí na vyjednávání, tak ztratí tvář, přestane být suverénním státem a výhledově i státem jako takovým.“ Už ho nikdo nebude brát vážně. Taková je to vysoká sázka.

Proto také všichni podpindosníci vyřvávali: „To jsou jen vyjednávací pozice, ze kterých je možné v něčem i ustoupit.“ Ne, ve světě to velmi dobře pochopili. Jestliže se Rusko vzdá byť i jednoho jediného bodu… A neříkejte, že Rusko bude někomu něco vnucovat, to je také překrucování. Rusko nemá takové zdroje, aby někomu něco vnucovalo, k něčemu ho nutilo. Už jen ta skutečnost, že Američané přistoupili na jednání, ukazuje, že jsou slabí, že už nejsou schopni Rusku diktovat svou vůli. Kdyby mohli Rusku diktovat svou vůli, tak by řekli: „Nám je to úplně jedno, že někdo někde něco štěbetá, budeme jednat tak jako vždycky.“ Ale oni si sedli k projednávání těch otázek. Neboť si uvědomují, že Rusko už získalo takové zdroje, že není možné ho ignorovat.

Oni nás nechtějí ani uznat, ale to je zase jedno nám. Je to jedno nám. My jsme ohlásili svůj postoj, na jehož základě jednáme. Když chlap jednou něco řekne, tak to udělá. To je na tom to zásadní. My jsme předložili svůj postoj. Někdo s tím nesouhlasí, ale to není důležité. Stejně budeme vycházet z tohoto svého postoje. A co to znamená pro USA? Jestliže nedosáhnou toho, abychom couvli, třeba jen částečně ustoupili z těch pozic. Když neprosadí, že je to jen jídelní lístek, že jsou to vyjednávací pozice, ze kterých je možné ustoupit, tak se zhroutí USA. Víte, to je přelomový, předělový moment. Jak si toho mohl někdo nevšimnout a charakterizovat rok 2021 jako rok bez zvláštních událostí? Vždyť se mění všechno! Tímto se všechno mění!

Jestliže Rusko zamrká a přistoupí na nějaké ústupky, z některé z těch pozic: „Pojďme to projednat!“ Bude to znamenat, že Rusko prohrálo, a že žádný stát Rusko nebude existovat. A když USA nedosáhnou toho, aby Rusko alespoň v něčem ustoupilo, zhroutí se USA. Už nebudou moci být pohlavárem světa. Všichni si to velmi dobře uvědomují a čekají, jak to dopadne! Teď je příznivá doba pro všechny státy a národy, je to příznivá doba dokonce i pro Kazachstán, aby si tam udělali pořádek a obnovili mír a klid ve společnosti. Teď na ně nikdo nemá čas, rozhoduje se jinde, kdo co udělá. Tam se to nepovedlo, tak teď musí Američané vymyslet a naplánovat něco jiného. Taková je to pozice. Rusko řeklo: „My jsme připraveni vyjet, jen potřebujeme dostat odpověď od kočího z vedlejší drožky.“ To je vše. Ale to neznamená, že jen tak sedíme se složenýma rukama a čekáme. Ne, my pracujeme na svých dobrých startovních pozicích.

Vrátili jsme z Kazachstánu vojska na místo jejich dislokace a ať si teď Ukrajina něco zkusí! Ano, je jasné, že ta ukrajinská ozbrojená sebranka a tak dále, vůbec nepřemýšlí o tom, jak bude vypadat odveta. A ti, kteří jim velí, takoví jako Avakov, Zelenskij… Nu, Avakov už odešel, Taran také. A pamatovat si ty ostatní už ani není zajímavé. Ti, kteří jsou tam teď ve státním řízení, si myslí, že se včas chytí podvozku letadla a odletí do USA. A kdo je tam potřebuje? Kdo tam na ně čeká? Vždyť se podívejte, co se stalo například s vietnamskou „elitou“, která odletěla do USA. Takže je rozhodnuto, vyjednávání fakticky skončila, nastal čas jednat.

A tady se vracíme ke knize. Fleet is being, ten článek, ta analytická zpráva se jmenuje, Nastal čas k použití síly. Tenkrát nastal a teď je to realizováno. A proč jsme zvolili Fleet is being? Je taková ustálená fráze Fleet in being, kdy vojenské loďstvo ovlivňuje procesy řízení ve vztahu k jiným státům už jen pouhou svou existencí. A s Ruskem vždy byli nuceni počítat. Když někdo tvrdí, že nám v devadesátkách dali oddechový čas a nedorazili nás hned úplně, tak to tak vůbec nebylo. Prostě nás nedokázali spolknout. Kdyby ta možnost byla, tak by nás dorazili, nedokázali nás spolknout. Rusko bylo sice slabé a navíc by se zdálo, že i když ho plně strukturně řídili Američané... Přesto nebrat Rusko jako takové na zřetel prostě nemohli. Už jen například to obsazení letiště v Prištině, nebo otočení letadla nad Atlantikem. A bylo toho více, co Rusko udělalo! Oni si přece uvědomovali, že to pramení z vnitřního zdroje Ruska. A jak ho zničit, to nevěděli, nestihli to. A když nastal čas, že Rusko jen trošku dalo dohromady své zdroje, trochu se zkoncentrovalo, tak nastal čas k aktivnímu jednání vojenského loďstva, kdy to loďstvo může začít jednat Fleet is being. Kdy už to není jen o jeho existenci Fleet in being, ale „is being“, kdy začne být aktivní. To je to, oč jde. A když to všechno ukončíme, tak ta nová kniha je přílohou k trojdílné práci, která má vyjít. Naši partneři se holt ukázali být rychlejší. Takto to dopadlo.

To byly pro dnešek všechny otázky. Tak už mi nezbývá, než všem popřát jen to nejlepší. Pamatujte na to, že mnohé věci jsou nám nepochopitelné ne proto, že náš rozum je slabý, ale proto, že jejich podstata nezapadá do okruhu známých nám pojmů. Dnes se musí všichni seznámit s řízením složitých sociálních supersystémů. Takové znalosti najdete jen v jednom zdroji, v pracích vnitřního prediktoru SSSR zveřejněných do roku 2018 a v pracích ze série O světě křivých zrcadel, což jsou práce publikované Fondem konceptuálních technologií. Takže studujte, stávejte se konceptuálně mocnými. Braňte zájmy své i své rodiny. Přeji vám mírové nebe nad hlavou a štěstí, do příštích setkání. Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině i slovenštině naleznete na www.leva-net.webnode.cz, https://www.vodaspb.ru/ nebo můžete zakoupit v knižní podobě na KSBPRESS.cz