RUSKO VSTOUPILO DO WTO. PROČ NYNÍ?

Rusko vstoupilo do WTO. Společenské vzrušení spojené s touto událostí postupně vychládá. Ale i tak existuje kolem vstupu Ruska do WTO řada otázek, na které veřejnosti dosud nikdo neodpověděl. Je tu otázka, proč jsme vstupovali a vstupovali celých 17 let, nikam jsme nespěchali, a najednou šup šup a už jsme tam. Přitom vše proběhlo v takovém spěchu, že se nikdo ani neobtěžoval s kvalitním ruským překladem dokumentů ke vstupu Ruska do WTO a poslanci Státní dumy i členové Rady federace vstup odhlasovali, aniž by příslušné dokumenty zpracovali, pokud je vůbec četli.

Spěch s odevzdáním Ruska WTO byl natolik zřejmý, že se vyskytlo několik pokusů komentovat, nač takový spěch. Ale byly to jen komentáře, ne odpověď. Ta přitom ležela doslova na povrchu. Abychom si mohli na tuto otázku odpovědět, musíme se rozpomenout na předchozí události.

Rusko po dlouhá léta, aniž by bylo členem WTO, ve skutečnosti nejen plnilo, ale dokonce překračovalo podmínky, které je nyní smluvně vázáno plnit. To je mimochodem jedním z důvodů, proč jsou mnozí upřímní vlastenci Ruska přesvědčeni o potřebě vstoupit do WTO okamžitě, neodkladně. Chtějí přece, aby bylo rabování ruských zdrojů aspoň něčím omezeno, byť lupičskými podmínkami vyplývajícími z členství Ruska ve WTO.

A co motivuje Západ, aby pravidly WTO omezoval svou chuť na rabování Ruska?

Je to velmi jednoduché. Před vstupem Ruska do WTO bylo území Ruské federace rezervací, ve které výlučným právem na rabování disponovaly pouze společnosti Velké Británie a USA (UK/USA). Proto, když ruský předseda vlády D. Medveděv 7. července 2012 vyhlásil, že Rusko ratifikuje protokol o přistoupení k WTO ještě před 23. červencem 2012, americké firmy ovládla panika. Ne všechny, pouze ty, které jsou k provádění globální politiky zneužívány. Například 19. června 2012 uveřejnily noviny RBK daily článek Denise Puzyreva „Američtí výrobci alkoholu vyzývají Senát, aby změnil obchodní status Ruska", který mimo jiné uvádí: Výrobci bourbonu a rumu se obávají, že po vstupu Ruska do WTO prohrají s evropskými konkurenty boj o ruského spotřebitele...

Americká asociace výrobců lihovin (DSC) ve svém dopise Senátu upozorňuje na skutečnost, že dovozový alkohol je v Rusku nejdynamičtěji rostoucím segmentem. Podle DSC se objem dovozu lihovin ze Spojených států do Ruska za poslední desetiletí zvýšil více než 20krát, z 3,8 milionů dolarů v roce 2002 na 89,2 milionu v roce 2011.

„Se vstupem Ruska do WTO získá naše odvětví významné tarifní výhody a další podmínky, které usnadní náš přístup na ruský trh, ale to pouze pokud bude Rusku udělen status PNTR¹", citoval renomovaný resortní magazín Drinks International prohlášení viceprezidenta DSC Christine Lokasho. „Požádáme senát, aby co nejdříve korigoval naše právní předpisy." (http://www.rbcdaily.ru/2012/06/19/market/562949984135210) - zvýrazněno při citování - VVP

Jinými slovy, americké společnosti se v Rusku cítily komfortně, dokud tam byly samy. Jenže jakmile budou na území Ruska vpuštěni ostatní členové WTO a americké společnosti budou nuceny dodržovat domácí legislativu, tj. jednat podle jednotných podmínek WTO, americké firmy prohrají s těmi evropskými soutěž a postoupí jim ruský trh. Pokud se tedy status Ruska ve vztahu k americkému právu nezmění.

Vzhledem k tomu, že tyto společnosti tvoří významnou část výrobní kapacity UK/USA, jejich uspokojení si vyžádalo zásah ministryně zahraničí USA Hilary Clintonové, která jim slíbila, že status PNTR bude Rusku přidělen. Dne 19. června 2012 byl v časopise The Wall Street Journal (USA) zveřejněn článek „Clintonová: obchod s Ruskem je vzájemně výhodný". V tomto článku se zejména uvádí: „V letošním roce Rusko vstoupí do Světové obchodní organizace (WTO)... (tedy ještě před ratifikací protokolu o přistoupení Ruska k WTO ruskou Státní dumou, Radou federace a prezidentem Ruska se státní tajemnice o vstupu Ruska do WTO vyjadřuje jako o hotové věci - naše poznámka při citování). Rozšíření trvalých běžných obchodních vztahů není pro Rusko darem. Jsou to inteligentní², strategické investice do jednoho z nejrychleji rostoucích trhů pro americké zboží a služby." („Hillary Clintonova: Obchod s Ruskem je Win-Win", The Street Journal 19/06/2012, http://online.wsj.com/article/SB10001424052702303836404577475061208876588.html? KEYWORDS=Russia, překlad „Clintonová: obchod s Ruskem je vzájemně prospěšný", InoSMI 20/06/2012 http://www.inosmi.ru/world/20120620/193867458.html). - zvýrazněno při citování - VVP

Copak se to stalo, že UK/USA tak náhle potřebovaly vtáhnout Rusko do WTO, ačkoliv budou nuceni Evropanům postoupit část příležitostí k rabování Ruska?

Nic zvláštního. Jen se změnila vnitropolitická situace v Rusku.

Stalo se, že prezidentem Ruska se navzdory všem snahám UK / USA stal V. V. Putin, který „ svou makroekonomickou politikou... obnovil... svrchovanost (Ruska), ztracenou ve druhé polovině osmdesátých let. A té se nikdy nevzdá " („Třetí cesta" Vladimíra Putina, The National Interest (USA) 19/01/2009. http://www.inosmi.ru/russia/20090119/246782.html) - zvýrazněno při citování - VVP

Rok 2011 byl ve znamení bojovné snahy UK/USA o to, aby V V. Putin vůbec na prezidenta Ruska nekandidoval. UK/USA vsadily na tehdejšího p-rezidenta Ruské federace D. Medveděva.

Počátek roku 2011 byl plný zpráv o událostech typu:

10. února 2011 - M. Gorbačov „předpověděl", že se Putin zřekne funkce prezidenta.

21. února 2011 - M. Chodorkovskij vyjádřil svou „prognózu" pro volby v roce 2012: Významná část ruského obyvatelstva nepodpoří rozhodnutí současného premiéra Vladimíra Putina, pokud se v nadcházejících volbách rozhodne ucházet o prezidentskou funkci³.

24. února 2011 - V. Pozner (televizní moderátor - pozn. překl.): Medveděv se stane prezidentem a Putin může šéfovat Gazpromu.

25. února 2011 - Podnikatel Kolesnikov, působící v USA, ve svém prvním televizním rozhovoru na téma „Putinova paláce". V rozhovoru pro RTVi podnikatel tvrdí, že jeho odhalení nejsou přímo spojena s nadcházející prezidentskou kampaní v Rusku v roce 2012. Nicméně Putinův možný návrat do křesla hlavy státu považuje za „vážný problém".

3. února 2011 - „Prokremelský" politolog Pavlovskij nadchl experty když Medveděvovi předpověděl druhé funkční období.

4. března 2011 - Medveděv a Biden hledají práci pro Putina.

9. března 2011 - Medveděv zahájil jednání s Bidenem.

9. března 2011 - Biden slíbil Medveděvovi WTO.

10. března 2011 - Biden dal Putinovi ultimátum: Vzdejte se účasti v nadcházejících prezidentských volbách v Rusku.

10. března 2011 - J. Biden uspořádal setkání se zástupci ruské opozice.

15. března 2011 - Medveděvovi byl nabídnut program pro restart demokracie (INSOR „Získání budoucnosti, Strategie 2012. Koncept").

16. března 2011 - Spravorusové (strana Spravedlivé Rusko - pozn. překl.) podmínili modernizaci druhým volebním obdobím Medveděva: Zástupce vedoucího frakce „Spravedlivého Ruska" ve Státní dumě Gennadij Gudkov uvedl, že naděje na modernizaci země přežije, jedině pokud Dmitrij Medveděv zůstane prezidentem.

4. dubna 2011 - „Jednotné Rusko" degradovalo Zatulina na prostého poslance poté, co podpořil premiéra ve sporu „tandemu" o Libyi, (tandem = premiér Putin + prezident Medveděv - pozn. překl.)

5. dubna 2011 - Nejbližší spolupracovník D. Medveděva I. Jurgens se vsadil o karton koňaku, že Medveděv zůstane prezidentem.

12. dubna 2011 - V "Jednotném Rusku" dali na srozuměnou, že pokud tomu Putin nezabrání, podpoří Medveděva, odhodlaného pokračovat ve druhém volebním období.

12. dubna 2011 - Medveděv připustil neshody s Putinem, oznámil změny v zemi a začal hovořit o druhém volebním období.

Přitom se Medveděv vyjadřoval ve stylu, že předseda vlády, tj. Putin, by neměl kandidovat na prezidentský úřad a dokonce by ani neměl činit prohlášení o podobných záměrech, aniž by Medveděva nepožádal o laskavé svolení. Ale Medveděv Putinovi nedovolí na jeho kandidaturu na prezidenta Ruska ani pomyslet.

Ale už v květnu se začalo všechno měnit. Medveděv začal prudce ztrácet podporu svých zámořských hospodářů. Když viděli jeho naprostou neschopnost manažerského rozhodování, byli zdrceni nemilosrdnou skutečností, že ve své horlivosti zavděčit se pánu je Medveděv schopen dovést situaci v Rusku doslova do katastrofy.

Tak například aby posloužil UK/USA, Medveděv doslova zničil ruskou výrobu kosmických motorů. Přitom se svými kurátory zapomněli na takovou zanedbatelnou drobnost - v UK/USA kosmický průmysl prostě zanikl, takže lety s posádkou nyní realizují pomocí ruské techniky a pro ostatní projekty si kupují raketové motory opět od Rusů.

Bez ruských motorů by americký vesmírný program jednoduše skončil, protože francouzské a čínské raketové motory z nejrůznějších důvodů požadavky UK/USA neuspokojují. Američtí kurátoři, kteří takový vývoj v ruské výrobě vesmírných motorů dopustili, byli exemplárně potrestáni. Ruští poskokové si to odskákali také. A už na MAKS-2011 (Moskevský letecký a kosmický salon - pozn. překl.) (konaném ve dnech 16.-21. srpna 2011) předseda ruské vlády V. V. Putin uvedl, že veškeré problémy, spojené s financováním ruského letecko-kosmického odvětví, byly vyřešeny a nyní jej čeká oživení. (Tyto události by vydaly na samostatnou velkou analytickou poznámku).

Události kolem výroby ruských raketových motorů byly ještě čerstvé, když D. Medveděv, ve snaze rehabilitovat se v očích svého zámořského hospodáře, málem pohřbil další globální aféru UK/USA: Vzhledem k tomu, že Západ nebyl s Libyjskou demokratizací zrovna dvakrát spokojen, D. Medveděv před G7 (26.-27. května 2011, Deauville, Francie) srazil paty a vyslal svého zvláštního zástupce ke Kaddáfímu. Ale jeho neohrabaný pokus zalíbit se měl opačný účinek - Kaddáfí pochopil, že ho všichni zradili a že pomoci se od nikoho nedočká, a začal sebe a svou vlast sveřepě bránit. Tím zásadně ohrozil celý projekt Arabského jara. Pokud by tato operace selhala, Medveděv by byl exemplárně potrestán, aby si to všichni ostatní pohůnci UK/USA navždy zapamatovali. Takže UK/USA musely něco podniknout, aby zabránily kolapsu celé civilizace na planetě Zemi (Nezapomínejme, že D. Medveděv ve své snaze zavděčit se toho pro kolaps civilizace napáchal opravdu hodně).

Za těchto podmínek bylo jedinou možností do čela Ruska jmenovat osoby schopné situaci napravit. A jediným takovým kandidátem byl UK/USA nenáviděný V. V. Putin. Tudíž právě tak se vyřešila otázka nominace V. V. Putina jako kandidáta na prezidenta Ruska a D. Medveděvovi bylo „taktně" doporučeno, aby se se svými p-rezidentskými ambicemi odebral kamsi.

Nesmíme zapomínat, že V. V. Putin jako prezident Ruska byl a zůstává pro UK/USA nepřijatelným a protože s kádry mají zásadní těžkosti, jakmile je počáteční hněv na prezidenta D. Medveděva přešel, začaly jej opět zvažovat jako vcelku přijatelný kádr pro realizaci plánů na zničení Ruska.

Nominace V. V. Putina do křesla prezidenta Ruska řešila z hlediska UK/USA najednou hned několik problémů:

• uklidňovala ruské vlastence a klamala V. V. Putina, aby ve víře v dohodnutou budoucnost svou svědomitou prací přispěli,
• stabilizaci situace, čímž by UK/USA získaly čas na
• vypracování plánu na odstranění V. V. Putina a konečné řešení „ruské otázky".

V tomto duchu byl zároveň s odsouhlasením prezidentské kandidatury V. V. Putina vystřídán americký velvyslanec v Rusku, na jehož místo přišel největší žijící odborník na barevné revoluce na světě, M. McFaul⁴.

Večer 16. prosince 2011 ministryně hospodářského rozvoje RF E. Nabiullina a šéf Světové obchodní organizace (WTO) Pascal Lamy podepsali protokol o přistoupení Ruska k WTO.

Podpis protokolu se uskutečnil po volbách poslanců Státní dumy Ruska a po prvních "bolotných projevech" (protesty na Bolotném náměstí = pokus o moskevský majdan - pozn. překl.), které prokázaly, že vlastenecké síly v Rusku se seskupují a opevňují kolem V. V. Putina. Proto bylo den ode dne jasnější, že "bolotná revoluce", jejímž úkolem bylo:

• zabránit zvolení V. V. Putina prezidentem Ruska;
• zatknout V. V. Putina a odeslat jej do Haagu;
• provést nelegitimní prodloužení p-residentského mandátu D. Medveděva;
• intervence vojsk NATO v Rusku a jeho následné rozčlenění na řadu suvenýrních koloniálních států UK/USA, což dnes ilustrativně dokládají jubilejní mince distribuované prostřednictvím Sberbanky Ruska.

Jenže "bolotná revoluce" nemusí skončit úspěchem a V. V. Putin může být zvolen prezidentem Ruska s tou nejširší podporou. V takovém případě by se způsoby rabování, které prováděly UK / USA proto, aby se vyhnuly dělbě o ruské zdroje s Evropou, minuly účinkem, protože ty se omezovaly pouze na osobnostní faktor řízení. Takové metody byly dokonale efektivní, dokud stát řídil věčně opilý p-resident В. N. Jelein. Ale když se prezidentem Ruska stal V. V. Putin, využíval k obnovení suverenity Ruska týchž metod. Jednou z epizod jeho boje za ruskou suverenitu bylo zrušení Jelcinových dohod o "dělbě produkce" (zákon z roku 1995, podle nějž ruská naleziště podléhala zahraniční jurisdikci a Rusko mělo nárok na podíl z těžby až po celkovém umoření zahraničních investic - pozn. překl.), což Rusku přineslo nezbytné prostředky pro oživení ekonomiky. Putinovy úspěchy byly natolik významné, že ať se p-rezident D. Medveděv snažil, jak chtěl, zničit vše, со V. V. Putin pro suverenitu Ruska udělal, už nedokázal.

UK/USA pochopily, že ve věci rabování Ruska je nutné upustit od soustředění se na osobnostní faktor⁵ a řízení státu převést na formální právní základ, který by zaručil kontrolu nad Ruskem a možnost rabovat jeho zdroje bez ohledu na to, kdo povede ruskou státnost.

Jedině proto vyvstala akutní potřeba zařadit Rusko mezi členy WTO. Pro UK/USA je rozhodně lepší se o možnost rabovat Rusko s kolegy z WTO rovnoprávně podělit, než jen čekat, až možnost Rusko ožebračovat zanikne nadobro. Sdílení rabování Ruska s evropskými partnery je pro UK/USA o to důležitější, že díky V. V. Putinovi Evropané do Ruska stejně pronikají a pouhou svou přítomností překáží UK/USA v jeho bezohledném rabování. Evropané navíc vstupují i do výrobní sféry, čímž pomáhají s obnovou Ruska, a pokud se tomu nezamezí, tak velmi pravděpodobně zanedlouho začnou dovážet do Ruska nové technologie. Takže pro UK/USA je lepší Evropany nasměrovat zpět k přímému rabování Ruska.

Navíc světová hospodářská krize nikam nezmizela. Hrdě se rozpíná po celé planetě a pro její překonání jsou zapotřebí zdroje. Západ obecně takové zdroje nemá, ale Rusko ano. Jenže na to, aby bylo možné plně opanovat ruské zdroje a na úkor Ruska a ruského lidu překonat krizi, bude zapotřebí vyřešit jeden zejména pro UK/USA nebezpečný problém jménem Putin. Jenže UK/USA nejsou schopny tento problém vyřešit bez pomoci evropských spojenců, které se ovšem současně snaží potlačit. Skutečnost, že UK/USA své evropské partnery přizvaly k rabování Ruska na společných základech, vůbec nic neznamená: Jen co Evropa pomůže se zničením Ruska, UK/USA zničí Evropu - evropský islámský kalifát je den ze dne zřetelnější.

I kdyby se podařil alespoň jeden z pokusů UK/USA o převrat v Rusku, které už s cílem postavit D. Medveděva do čela státu⁶ proběhly, například 6. května a 12. června 2012, nic by se na plánech UK/USA na přijetí Ruska do WTO nezměnilo, protože osobnostní faktor řízení je v Rusku příliš zranitelný. Lidé by si příště zvolili nového Putina.

Takže UK/USA neměly na výběr. Ale Rusku svoboda volby zůstala. Začleněním do WTO se legislativní zotročení Ruska v zásadě nijak nezměnilo. Problém osvobozeneckého boje za svobodu a prosperitu Ruska stojí před ruským lidem i nadále. Ale vítězství Ruska v tomto boji se už jasně rýsuje. Jde o to, že předchozí správa Ruska i rabování jeho zdrojů ze strany UK/USA byly vedeny primárně nestrukturovaným způsobem.⁷

Nestrukturovaný způsob řízení je velmi účinný a efektivní, protože zůstává skrytý očím nezasvěcených. Lidé, kteří nevědí, jak je bezstruktumí řízení vedeno, se často dopouští dvou chyb:

• jedni vnímají poměrně úspěšné a stabilní bezstrukturní řízení jako šťastnou náhodu, chaos. To je vlastní řadovým občanům, kteří ve svém běžném životě nepřichází s řízením do styku;
• druzí začínají hledat řídící struktury i tam, kde nejsou.

K tomu se uchyluje konspirologie. Zde pramení příčina neúspěchu Henryho Forda I. v jeho hledání světového židozednářského spiknutí.

Ale nestrukturovaná metoda řízení vyžaduje od manažera vysokou profesionalitu. Neschopnost manažera zajistit z jakéhokoli důvodu nestrukturované řízení vede k přechodu na strukturální způsob a tehdy dochází k obnažení jak řídících struktur, tak cílů řízení před nejširším okruhem lidí. Přechod ke strukturální metodě řízení zvyšuje efektivitu řízení v krátkodobém horizontu, ale z dlouhodobého hlediska vede ke kolapsu řízení jako takového.

Nejzajímavější v tomto ohledu je případ amerického „Zákonu Magnitského" - Sergei Magnitski Rule of Law Accountability Act. Po celá desetiletí se UK /USA obešly bez jakýchkoliv interních zákonů na to, aby mohly spravovat své loutky po celém světě způsobem, jakým nakládaly s bývalým p-rezidentem RF B. Jelcinem a dnes nakládají se současným uzbeckým p-rezidentem I. Karimovem a řadou dalších. Navíc veškeré vady takového řízení dav připsal výhradně loutkám, nikdy ne jejich zámořských loutkářům. A nyní je přijímán zákon, který Američanům umožňuje na bázi jejich vlastních zákonů soudit úředníky cizích států, což nelze nazvat jinak, než jako zásah do vnitřní politiky cizích států. Na takové věci reaguje většina obyvatelstva vždy extrémně negativně a podobné zasahování je považováno za agresi se všemi důsledky pro agresora. To za prvé.

A za druhé, je-li řeč o úřednících dotčených působností „Zákona Magnitského", jen málokterý z nich je ochoten dobrovolně přijmout roli obětního beránka. Většina z nich bude hledat možnosti, jak tento zákon obejít, jak se dostat z jeho spárů. Takže bude docházet k celosvětově běžné praxi, kdy zákon jakoby je a platí, ale při jeho prosazování vyvstává naléhavá potřeba přijmout další, který by zajistil provádění původního zákona.

Navíc „Zákon Magnitského" nemá na státy, do kterých UK/USA zasahují, žádný fatální dopad. Stačí významněji obnovit státní řídící kádry a "Zákon Magnitského" se promění v pouhý list papíru, protože mezi novými kádry se sotva najde idiot, který by zopakoval chyby svých předchůdců nebo by udělal cokoliv, aby spadal do působnosti tohoto zákona.

Totéž platí pro vstup Ruska do WTO. Na to, aby se Protokol o vstupu Ruska do WTO stal bezvýznamným kusem papíru, stačí, aby prezident Ruska V. V. Putin spustil kádrové výtahy (kádrový růst výhradně podle schopností a kvalifikace - pozn. překl.) a aby zahájil obnovu řídící sféry výměnou za profesionály z řad lidu.

VVP 26. července 2012