Proč právě Chruščov?

Hlavně si nemysleme, že Chruščov byl se svou touhou posloužit "světové revoluci" osamocen. Že by neměl konkurenci jak mezi trockisty-internacionalisty, tak na straně marxistů-vlastenců.

Názorně to dokládá sled následujících událostí.

Smrt J. V. Stalina v únoru-březnu¹ 1953 postavila před vládnoucí byrokratické klany v SSSR úlohu přerozdělení moci. Nečekaná Stalinova smrt způsobila, že ani jeden z předem připravených plánů na přestavbu Olympu vlády nemohl být použit. Proto poté, co se všechny skupiny formálně domluvily na rozdělení moci v zemi, každá z nich dál pokračovala ve své předchozí činnosti, tedy ve snaze o odstranění všech svých konkurentů. První aliance vznikla v červnu roku 1953, kdy byl v důsledku čistě vojenského převratu zavražděn L. P. Berija, čímž byl odstraněn vliv jeho skupiny na řízení země.

Vítězství nad Berijou bylo nutným předpokladem pro zvolení Chruščova prvním tajemníkem ÚV KSSS v září 1953.

Chruščov & Co uvrhli Sovětský svaz do nejrůznějších sociálně ekonomických avantýr, čímž zaměstnali marxisty-vlastence odstraňováním jejich důsledků. Tak si upevnili moc a v roce 1956 zasadili konkurenčním klanům ještě jeden úder, když na 20. sjezdu KSSS odhalili kult osobnosti Stalina.

Význam zprávy spočíval v tom, že přímo z úst sovětského vůdce získala západní protisovětská propaganda oficiální potvrzení např.:

• že všechny celým světem obdivované úspěchy SSSR jsou pouhými mýty;
• že válku jsme vyhráli jenom díky tomu, že jsme nepřítele zavalili vlastními mrtvolami;
• že ekonomika nemůže zajistit potřeby ani samotného SSSR;
• že celá země je jedním velkým gulagem, kde vládne strach a hrůza, a za to všechno může Stalin,

... a proto tedy obyvatel Západu musí být vděčný osudu za to, že žije na Západě, a svým vůdcům za to, že ho, byť za cenu obrovských nákladů, osvobodili a ochraňují před hrůzami totalitarismu.

Tato zpráva zasadila velmi silný úder světovému komunistickému hnutí a ukázala, že vedení SSSR se distancuje od provádění globální politiky obecně a zvláště globální politiky jako alternativy politice GP (globálního prediktora).

Tak prudký obrat v politice z nejrůznějších důvodů nepodpořila značná část funkcionářů ve vedení SSSR a v červnu 1957 v průběhu čtyřdenního zasedání prezidia ÚV KSSS bylo přijato rozhodnutí uvolnit soudruha N. S. Chruščova z funkce prvního tajemníka ÚV KSSS. Avšak trockistům-internacionalistům mezi členy ÚV KSSS v čele s maršálem G. K. Žukovem se podařilo vmísit se do práce prezidia a dosáhnout předání této otázky к posouzení plénem ÚV KSSS, které bylo za tímto účelem svoláno. Na červnovém plénu ÚV KSSS příznivci Chruščova zvítězili nad jeho protivníky v prezidiu. Ti byli označeni za „protistranickou skupinu V. Molotova, G. Malenkova L. Kaganoviče a D. Šepilova" a byli vyloučeni z řad ÚV. (Později, v roce 1962, byli nakonec vyloučeni ze strany.)

Zde se opět projevila skutečná Chruščovova morálka. Chápal, že to, čeho se dopustil, by bohatě stačilo к jeho odvolání а к tomu, aby mu byly připsány na vrub všechny negativní důsledky změny politického kurzu SSSR. Bylo nutné předat pokračování tohoto kurzu někomu, kdo by nebyl zapleten do chruščovovského voluntarismu a současně se těšil oblibě u širokých vrstev obyvateli Mezi trockisty-internacionalisty byl v okolí Chruščova jen jediný takový kádr: „maršál vítězství" G. K. Žukov, který zabezpečil setrvání Chruščova na nejvyšším stranickém postu vojenskou silou, díky níž si spiklenci zachovali ideologickou moc ve státě.

Tím Žukov získal reálnou sílu, s jejíž pomocí by mohl zbavit moci i samotného Chruščova. A proto už o pouhé čtyři měsíce později, v říjnu 1957, byl maršál Žukov, který jej podpořil, vyloučen z řad prezidia ÚV a uvolněn z funkce ministra obrany SSSR.

Žukovův vyhazov otevřel Chruščovovi možnost soustředit ve svých rukách veškerou moc ve státě. V roce 1958 se Chruščov stává předsedou Rady ministrů SSSR. Takto spiklenci nakonec potřebovali celých pět let na dosažení postavení, kterého chtěli původně dosáhnout okamžitě po plánovaném odstranění Stalina.

A potom jede Chruščov do USA.