Proč Chruščov rozoral celinu

Jestliže budeme zkoumat osvojení celiny a jeho důsledky z pozice vnitřní politiky, pak všechny okolnosti osvojení celiny budou vypadat jako nevysvětlitelné nesmysly, jež budou politotlachové¹ všeho druhu vysvětlovat osobními kvalitami Chruščova, jeho „voluntarismem". Pokud se však podíváme na osvojení celiny z pozice vnější politiky, začíná se objevovat určitá účelnost. Avšak skutečný smysl akce za osvojení celiny se vyjasní při pohledu z pozice globální politiky. V takovém případě najednou veškerá nesmyslnost a voluntarismus získávají rysy účelnosti a logičnosti.

Vysvětleme si pojmy:

• Vnitřní politika: činnost na uskutečnění cílů vládnoucí třídy na území svého státu a v hranicích jeho jurisdikce.
• Vnější politika: činnost na dosažení cílů vládnoucí třídy státu za jeho hranicemi a za hranicemi jeho jurisdikce ve vztahu k jiným zemím a národům v různých oblastech planety.
• Globální politika: činnost, zaměřená na dosažení cílů ve vztahu k celému lidstvu a planetě Zemi.

Jmenovitě globální politika určuje roli a místo každé země, státu, jejich specializaci v globálním sjednocení práce².

Právě v důsledku provádění globální politiky se jedny země staly průmyslově rozvinutými, druhé se specializují na zemědělskou produkci, třetí se staly světovými lázeňskými zónami, čtvrté slouží jako zdroje surovin. Také existuje centrum světových financí ve Švýcarsku, středisko podnikání a obchodu ve Spojeném království, světový policajt USA atd. Stejně jako dům má ložnici, halu, šatnu, pracovnu, místo pro strážného nebo boudu pro hlídacího psa atd.

Funkční rozdělení zemí/států světa probíhá v procesu, který byl nazván „globalizace" a který je fakticky procesem provádění globální politiky.

Globalizace je proces koncentrace řízení výrobních sil na planetě.

Globalizace je objektivní proces, který nelze nevidět nebo ho zakázat. Avšak řízení tohoto objektivního procesu má subjektivní charakter.

V hluboké minulosti egyptské kněžstvo jako první zformulovalo cíle a úlohy globalizace. Právě ono stanulo v čele procesu řízení globalizace, pro kterou vytvořili oddíl určený pro praktické řízení globalizace - světové židovstvo - a doktrínu provedení globalizace - Bibli (Starý zákon). Takže globalizace na planetě Zemi je poslední tři tisíce let prováděna podle starozákonní doktríny „Deuteronomium-Izaiáš".

Deuteronomium (český překlad dle Bible21³)

4:1 Nyní tedy, Izraeli, slyš pravidla a zákony, které vás učím dodržovat, abyste byli živi a vešli do země, kterou vám dává Hospodin, Bůh vašich otců, a obsadili ji.

4:2 Ke slovům, která vám udílím, nic nepřidávejte a nic z nich neubírejte, ale zachovávejte přikázání Hospodina, svého Boha, která vám udílím.

23:20 Svému bratru nepůjčuj na úrok, ať půjde o peníze, potraviny nebo o cokoli, nač se úrok dává.

Naše poznámky:

- „ bratrem "se rozum i příslušník židovského národa
- „úrok" představuje moderní koncepci úvěrování, též „lichva" a z toho „lichvářství"

23:21 Cizinci smíš půjčit na úrok, ale svému bratru půjč bez úroku. Hospodin, tvůj Bůh, ti pak požehná ve všem, k čemu přiložíš ruku v zemi, kterou jdeš obsadit.

Naše poznámky:

- „cizinec" jiný člověk než příslušník židovského národa
- „bratr" - viz výše.

 
V knize proroka Izaiáše pak čteme tato slova:

60:1 Vstávej, zaskvěj se, tvé světlo už je tu, Hospodinova sláva vzešla nad tebou!

60:2 Hle, tma přikryje zemi a soumrak národy, nad tebou ale vzejde Hospodin, jeho sláva nad tebou se objeví.

60:3 Ke tvému světlu půjdou národy a králové k jasu tvého svítání.

60:10 Cizinci (pozn.: tzn. ne-židé) zbudují tvoje zdi a jejich králové (pozn.: „p-rezidenti") ti poslouží....

60:11 Tvé brány zůstanou stále otevřeny, nebudou zavírány ve dne ani v noci, aby k tobě přišlo bohatství národů i jejich králové ve vítězném průvodu.

60:12 Národ a království, jež ti neslouží, zahynou; takové národy v troskách zaniknou.

(Podtržené části jsou zvýrazněny autorem.)

V Novém zákoně, Evangeliu podle Matouše, čteme slova, pronesená Ježíšem Kristem (údajně - pozn. autora).

5:17 „Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit.

5:18 Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se to všechno naplní.

Podle této doktríny se na Zemi realizuje politika „zlaté miliardy". Podle této doktríny zdroje Země postačují na zabezpečení úplného spektra potřeb (demograficky závislých i degradačně-parazitických)

pouze jedné („zlaté") miliardy lidí. К jejich obsluze je potřeba ještě jedna miliarda obsluhujícího personálu. A ještě se připouští existence další miliardy lidí, předurčených být, obrazně řečeno, hnojícími brouky, kteří by připravovali území určené globální politikou k budoucímu obývání „zlatou miliardou".

Změna místa bydliště „zlaté miliardy" je podmíněna dvěma faktory:

Vyčerpáním životního prostředí určitého území, jeho přeměna na neobyvatelnou v důsledku obývání „zlatou miliardou". Pro obnovení přírodního prostředí za účelem budoucího využití je potřeba jej uvolnit od destruktivního působení „zlaté miliardy". A pro zajištění obvyklého způsobu života „zlaté miliardy" je nutné přesídlit na území nevyčerpané činností člověka, nacházející se v přijatelných klimatických podmínkách.

Změna rozmístění klimatických zón na planetě v důsledku jakýchkoliv přírodních katastrof nebo změnou polohy Země ve vesmíru (například v důsledku změny úhlu náklonu zemské osy).

Oba tyto faktory při provádění globální politiky (uskutečňování globalizace) vyžadují určitou prognosticko-analytickou činnost, zaměřenou na objevení území nejpříznivějších pro budoucí osídlení a jejich přípravu.

V souladu s doktrínou „zlaté miliardy" všechno nadbytečné obyvatelstvo (v současné době žije na planetě Zemi kolem 7 miliard lidí) musí zmizet. Obyvatelstvo těch zemí, na jejichž území se plánuje budoucí osídlení, musí vynaložit veškeré úsilí pro budoucí osídlení „zlatou miliardou". Přitom musí být v důsledku určité politicko-ekonomické činnosti potenciál dotyčného státu vyčerpán natolik, aby se obyvatelstvo nedokázalo ubránit budoucí kolonizaci.

Osvojení celiny v SSSR pod vedením Chruščova odpovídá všem těmto cílům:

• osídlení dříve neobývaného regionu, jehož klimatické podmínky se s vysokou mírou pravděpodobnosti stanou přívětivými pro lidské osídlení,
• v případě předvídané planetární katastrofy (jako například změně úhlu náklonu zemské osy) nebude postižen ani globální záplavou, ani globálním zemětřesením.

V této oblasti byl v předstihu vybudován základ budoucí infrastruktury.

Za dobu, která uplynula od uspěchaného osvojení celiny, již byly z větší části překonány jeho negativní důsledky na vlastnosti půdy: vrstva humusu a úrodnost se obnovily. (Spěch na osvojení co největší rozlohy byl dán tím, že bylo třeba osvojením celiny postihnout co největší rozlohu do okamžiku, než se plně projeví negativní důsledky zbrklého chování. V tu chvíli už by jakékoliv vedení, které by vystřídalo Chruščova, bylo nuceno vynakládat prostředky do postižených území, čímž by zároveň v plném rozsahu realizovalo program přípravy pro budoucí kolonizaci. Pokud by se nespěchalo, projevující se negativní efekt by umožnil vlasteneckým státním silám v SSSR včas zastavit osvojování celin takovými metodami, které by naopak zhatily plány GP na přípravu území k budoucímu osídlení).

• Rozvoj již obydlených území SSSR se zastavil, jelikož materiální i lidské zdroje byly nasměrovány na osvojení celiny a nikoliv na intenzifikaci produkce a zvelebování aktivních výrobních zón.
• Zbrzdil se kulturní a technický rozvoj celé společnosti, jelikož lidé, místo aby se vzdělávali a stali se specialisty, odjížděli na celinu, kde vykonávali těžkou a málo produktivní práci, která jim odebírala čas na sebevzdělávání a na kulturní růst, zatímco země nedostávala plnohodnotný přísun specializovaných kádrů do všech svých sfér.
• Proces neustálé modernizace výroby v souladu s měnícími se aktuálními potřebami se zastavil. Zatímco průmysl „plnil kvantitu", aby zajistil množství traktorů a kombajnů nezbytných pro osvojení celiny, nezbývaly mu kádry⁴, finance ani čas k tomu, aby se zabývali plánováním a vývojem perspektivní výroby.

Je jedna věc, když průmysl zajišťuje rozvoj již existujících výrobních zón, které pro fungování a rozvoj potřebují určité množství techniky, po jejímž dodání zůstanou průmyslu „volné" kapacity na vývoj nových výrobků, nechat je ověřovat v provozu zkušebními pracovníky a rozvoj jiných sfér činnosti uskutečňovat prostřednictvím „volných" prostředků v pevném svazku s již existujícími zónami výroby.

A je něco úplně jiného, když průmysl vyčlení veškeré síly na neustálé zvyšování produkce stále stejného modelu a vysoká intenzita výroby nedovolí ani jeho plnohodnotnou modernizaci, nemluvě o vývoji a zavedení zcela nového modelu do výroby a s tím spojenou přestavbu celého výrobního cyklu. Kromě toho ve valné většině používali dodávanou techniku lidé, kteří se stali traktoristy a kombajnéry teprve nedávno a to jen na výzvu strany a vlády. Nehledě na to, jak byli dobří, bez zkušeností nemohli tito lidé být oporou konstruktérů ve výrobě.

Avšak národní hospodářství, jeho výrobní sféra, fungují na principu domina: Narušení jednoho segmentu nevyhnutelně vyvolá negativní dopady ve všech ostatních odvětvích. Překonání tohoto efektu lze dosáhnout jedině komplexním působením na všechna odvětví.

Právě z tohoto úhlu je třeba se dívat na osvojení celiny, provedené v době, kdy SSSR formálně vedl N. S. Chruščov, vybraný do této role výlučně pro své osobnostní charakteristiky: nesmírnou chuť k moci a osobní nenávist ke Stalinovi. Tyto Chruščovovy osobní vlastnosti potřebovali globální machinátoři k tomu, aby právě Chruščovovým osobním charakterem lidem vysvětlovali všechny „nesmyslnosti" politicko-ekonomické činnosti SSSR v tomto období. Chruščovovi byl uložen úkol provést silný manévr (tzn. ve velmi krátkém čase) radikální změny kurzu rozvoje země z politiky státu jako subjektu globální politiky na politiku přeměny SSSR v surovinový přílepek Západu. V Brežněvově éře tento proces pokračoval, ale už jen v podobě slabého manévru (tzn. rozloženého do delšího časového úseku).

Pokračování tohoto kurzu se zdůvodňovalo nutností překonat v ekonomice i politice negativní následky vedení Chruščova. Ve skutečnosti se nepřekonávaly následky, ale všemožně se posilovaly. GP brežněvovské „zaostávání" potřeboval k tomu, aby vědeckotechnické, ekonomické a sociální procesy nastartované Stalinem vyčerpaly svůj setrvačný potenciál a aby společnost připravila o všechny síly na dosažení plánů strany a vlády. Tento proces si vyžadoval čas. Několik desetiletí. Řízení procesů po tak dlouhý časový úsek obyčejný člověk bez ponětí o řízení sociálních supersystémů vůbec nevnímá jako řízený proces; dokonce ani nevidí časovou spojitost mezi událostmi. Právě pro neznalost a neporozumění řídících procesů se vedou nekonečné spory o příčinách porážky SSSR v roce 1941, o příčině kolapsu sovětského automobilového průmyslu atd. atd. 

Režimy řízení

jsou určovány vektorem cílů řízení