Úlohy „studené války"

Kapitola

Kniha: O světě křivých zrcadel 1

Západ a SSSR, aneb jak ve skutečnosti probíhala „studená válka"

To, že v organizaci revoluce roku 1917 sehrály podstatnou roli nadstátní zahraniční síly, které si přály změnit Rusko v surovinový přílepek Západu, a to, že Stalin převzal kontrolu nad zemí a v mnohém změnil směr vývoje v Rusku-SSSR, pozvedl jej na úroveň supervelmoci a proměnil v subjekt globální politiky, jsou současnými badateli zmapovány dosti podrobně, ale to je pochopitelné.

Avšak okolnosti toho, jak se SSSR-Rusko v poststalinské éře posunul к tomu, aby se ze subjektu globální politiky stal jejím objektem, jak byla supervelmoc přemožena a rozdělena na suvenýrní¹ státy, které se staly surovinovými přílepky „rozvinutého" Západu, soudobí badatelé do značné míry obcházejí obloukem.

Popis tohoto procesu se obvykle omezí na nepodložené tvrzení, že sovětský systém byl od počátku neživotaschopný, a největší neúspěchy v mezinárodní i vnitřní politice svádějí na subjektivní chyby vedoucích představitelů, které umožnila právě závadnost sovětského systému. Avšak tento názor je nejen chybný, ale ve své podstatě i škodlivý, jelikož před lidmi ukrývá příčinné vazby v řízení, když představuje různé události jediného procesu jako vzájemně nesouvisející fakta.

Nicméně jestliže se na události po smrti Stalina podíváme celostním pohledem, bude očividné a pochopitelné, že se do vedení SSSR-Ruska dostali lidé, pokračující v politice zahraničních organizátorů ruské revoluce roku 1917 za přeměnu Ruska-SSSR v surovinový přílepek Západu. To, že se tento proces protáhl na 37 let (od roku 1953 do roku 1991) je způsobeno tím, že během doby, kdy Rusku vládl Stalin, se narodilo několik generací, vychovaných v duchu upřímné oddanosti věci budování komunismu.

Upřímní přívrženci budování komunismu vstoupili do všech sociálně-ekonomických sfér státu a svou činností pokračovali ve Stalinově politice budování komunismu. Vedoucí představitelé poststalinského SSSR nemohli vyhlásit přímo, že mění kurz z budování silné komunistické supervelmoci na přeměnu Ruska v surovinový přílepek Západu a obrození davově-„elitárních" společenských vztahů. To by bývalo způsobilo uvnitř země i v celém světě takové procesy, které by reálně mohly vyústit buď ve vybudování komunismu na celé planetě nebo naopak k celoplanetárnímu kolapsu civilizace. V každém případě Globální prediktor prohrával a takový vývoj událostí nemohl připustit. Proto byl rapidní manévr zahájen lživým heslem „Více socialismu". Ale předtím, než byl proveden tento silný manévr restrukturalizace společnosti, bylo zapotřebí přechodné období, aby:

v SSSR i ve světě byla provedena mediální kampaň na diskreditaci samotné myšlenky komunismu;
ze sféry řízení v SSSR byli vytěsněni skuteční přívrženci budování komunismu a vlastenci Ruska a byli zaměněni přívrženci davově-„elitářské" společnosti a přeměny Ruska v surovinový přílepek Západu, k čemuž zase bylo nutné změnit obsah vzdělávání.

Jelikož k realizaci všech těchto úkolů byl nutný čas, bylo nezbytné, aby po tuto dobu světový kapitalistický systém nejen přežil, ale aby se alespoň navenek mohl svou silou rovnat SSSR a zemím socialistického společenství. A právě toto představovalo pro kapitalismus druhé poloviny XX. století velkou potíž. Rozvoj světového národně-osvobozeneckého hnutí způsobil rozpad světového koloniálního systému, což nejen odstřihlo západní „rozvinuté" země od zdrojů nutných k existenci, ale i vytvořilo podmínky pro vybudování skutečně celosvětové socialistické soustavy. V takových podmínkách musel Globální prediktor (GP) řešit několik úloh najednou:

zastavit socialistické přeměny v SSSR;
nepřipustit vznik světové socialistické soustavy;
na dobu zbývající do likvidace SSSR zabezpečit západním „rozvinutým" zemím zdroje potřebné k imitaci rozkvětu a soupeření se SSSR. Všechny tyto úlohy bylo nutné řešit pouze a výhradně na úkor samotného SSSR.

A právě tyto úlohy mělo splnit poststalinské vedení SSSR.

Slovní hříčka, narážka na slovo „suverénní". Po zvenku iniciovaném rozpadu SSSR bylo v módě vyhlašovat „suverenitu" a nezávislost na SSSR. Jednotlivé „suverénní" republiky (fakticky loutkové režimy řízené USA nebo jejich spojenci), nové státy, vzniklé odtržením od SSSR, v Rusku všeobecně ironicky označovány tímto přívlastkem. - pozn. překl.