Jak se ztrácí a získává suverenita

Kapitola

Kniha: O světě křivých zrcadel 1

Západ a SSSR, aneb jak ve skutečnosti probíhala „studená válka"

Události, které se před našima očima odvíjejí ve světě, stále častěji nutí lidi k tomu, aby si položili otázku, proč ten či onen státní činitel začíná konat tak, že škodí nejen své zemi, ale i sám sobě. Jaký mohl být zájem francouzského prezidenta Sarkozyho, pod jehož vedením se Francie účastnila války proti Libyi, čímž byla vtažena do války v jiných afrických zemích? Francie tím získala pouze hospodářské potíže, zesílení nelegální imigrace, která i bez toho ohrožuje státnost Francie, a mnoho dalších problémů. Pro N. Sarkozyho to skončilo prohrou v prezidentských volbách a zahájením trestního stíhání. Avšak, což je charakteristické, nový prezident Francie F. Holland, který nastoupil po Sarkozym, pokračuje v sebevražedné politice předchozího prezidenta.

Příkladů takto nelogického jednání můžeme ve světové politice najít veliké množství. A nelze je vysvětlit výhradně osobními kvalitami politiků, jejich voluntarismem a krátkozrakostí. Takové vysvětlení může uspokojit jen jedenkrát. Avšak pokud se v čele státu objevují lidé s takovými kvalitami, vyvolává to otázku existence systému, který přivádí к moci právě takové lidi. A fakt následnictví v provádění pro postižené státy sebevražedné politiky, v rámci kterého se střídají různé vlády, nastoluje otázku nadstátního řízení a reálné suverenity těchto států.

Drtivá většina obyvatel předpokládá, že suverénní může být jakákoliv země, které vládne vláda a prezident, voleni obyvateli této země, nebo v čele takové země stojí jiný vůdce (monarcha, diktátor, atd.), jehož legitimitu většina lidu nezpochybňuje. Vycházeje z tohoto úhlu pohledu obyvatel posuzuje světovou i vnitřní politiku země a občas se diví, proč vedení země jedná „nekompetentně".

Lidé v té či oné míře se zajímající o otázky řízení již vidí některé spojitosti politiky, kterou provádí vedení země, s nadstátním řízením v podobě nějakého konkrétního cizího státu nebo jakéhosi „světového spiknutí". V takovém případě hovoří o konkrétním politickém činiteli, který jedná ke škodě státu, jako o zrádci, naverbovaném tím či oním způsobem. A příčinu kontinuity této politiky vidí v zakotvení nesuverenity státu v jeho zákonodárství.

Diskuse o suverenitě Ruska, která se ve společnosti rozvíjí, obvykle končí u toho, že zrádce Gorbačov zradil suverenitu SSSR a v současnosti v Rusku platí okupační Ústava, zavedená USA a Velkou Británií (dále jen UK/USA). A pokud se Ústava přepíše, Rusko šmahem suverenitu získá.

Nicméně takový přístup neodpovídá na otázku, jak se jednomu zrádci podařilo vzdát se suverenity země a jak tomu v důsledku zabránit. A co víc, vůbec to nevysvětluje podstatu takového jevu, jako je suverenita, ani na základě čeho existuje úhel pohledu, který vyslovil tiskový tajemník prezidenta RF Dmitrij Peskov v programu „Nedělní večer" s Vladimírem Solovjovem na televizi „Rossija 1" (vysíláno 14. dubna 2013): „Rusko je jednou z nemnoha zemí světa, která může říct: my jsme suverénním státem. Ani politicky, ani ekonomicky nezávisíme na žádné zemi světa", cituje Peskova ITAR-TASS.¹ Jakkoliv se to mnohým může zdát paradoxním, ve vztahu k období vlády V. V Putina je tato tiskovým tajemníkem prezidenta přednesená definice suverenity ruské státnosti přesnější.

K pochopení je nezbytné znát, jak se ve skutečnosti řídí sociální supersystémy, včetně států, a co je podstatou suverenity. Pokud toto znát nebudeme, neshledáme žádné záhady ani v sebevražedné politice francouzského p-rezidenta² ani ve voluntarismu prvního tajemníka KSSS N. S. Chruščova.

„Mnohé věci nechápeme, nikoliv proto, že by naše chápání bylo nedostatečné, nýbrž proto, že tyto věci nejsou součástí našeho okruhu pojmů",

jak říkával Kozma Prutkov.

Jakkoliv je ponižující to připustit, řízení sociálních supersystémů dosud není součástí okruhu pojmů nejen prostých lidí, ale i většiny politicky aktivních obyvatel. Nicméně život naléhavě nutí lidi rozšiřovat okruh pojmů a uvádět do něj chápání procesů řízení sociálních supersystémů a zajištění stability řízení. K tomu je nezbytné osvojit si axiom, že stabilní řízení libovolného objektu (ve smyslu předvídatelnosti chování řízeného objektu), a tím spíše sociálního supersystému - státu, je možné pouze při aplikaci úplné funkce řízení.

1	Peskov; Rusko je jedním z nemnoha suverénních států světa, 15. 4. 2013 1:08, http://rus.ruvr.ru/2013_04_15 /Peskov-Rossija-odna-iz-nemnogih-stran-javljajushhajasja-suverennim-gosudarstvom/.
2	V ruském prostředí často užívaná slovní hříčka prezident-rezident, naznačující, že někteří vrcholní státní činitelé mnohých států jsou řízeni nadstátními strukturami a fungují podobně, jako agenti-rezidenti tajných služeb. - pozn. překl.