Večer 22. září. Ruské "pikniky"

Ve druhé polovině dne se Holmes odebral na letiště Heathrow a já jsem se začal zabývat jeho dokumenty. Pohodlně uveleben v křesle, vyndal jsem ze stolu koženou složku a se zvědavostí začal zkoumat její obsah. Nejprve novinové zprávy a výpisky. Některé z nich, nejkratší, uvádím v plném znění.

Výpisek č.1. 15. května 1976, noviny "Weekly news" informují, že porodník jménem Triplett potřetí asistoval u porodu trojčat.

Výpisek č.2. 5.12.1664 se v úžině Pas-de-Calais potopila britská loď jménem "Meney", utonula celá posádka kromě jednoho námořníka jménem Hugh Williams. O 121 let později, na den přesně, se 5.12.1785 v Irském moři, v blízkosti ostrova Man potopila další loď. Přežil jediný námořník, jehož jméno bylo Hugh Williams.

Výpisek č.3. V roce 1883 se nějaký Henry Ziegland rozešel se svou nastávající, která si ze žalu sáhla na život. Její bratr se rozhodl ji pomstít. Kulka z jeho pistole však Zieglanda jen škrábla a zaryla se do kůry stromu. Ziegland spadl na zem a bratr, maje za to, že msta je vykonána, se na místě zastřelil... V roce 1913, o 30 let později, se stále živý a zdravý Ziegland rozhodl porazit právě ten strom, do kterého se zaryla kulka. Strom odolával a tak se Ziegland rozhodl pomoci si dynamitem. Při výbuchu ona dávno vystřelená kulka opět vyletěla a zasáhla Zieglanda přímo do hlavy. Pomsta byla nakonec vykonána!...

Výpisek č.4. V roce 1975 vypadlo v Detroitu malé dítě z okna bytu ve 4. (!) patře, a spadlo na hlavu jistému Josephu Figlockovi, který nárazem upadl do bezvědomí, avšak jemu ani dítěti se nic nestalo. Přesně po roce tentýž pan Figlock procházel na tomtéž místě v téže ulici, když ho opět prudký náraz srazil k zemi. Spadlo na něj totéž dítě. A ačkoliv během roku přibralo na váze, i tentokrát měla příhoda šťastný konec.

Výpisek č.5. V 17. století vznikla v Japonsku fáma o tom, že jisté dětské kimono nosí smůlu. Všechny tři dívky, kterým ho jejich rodiče koupily, zemřely dříve, než ho stačily obléct. V únoru roku 1657 se jeden mnich rozhodl ono "prokleté" kimono spálit. Jakmile ho však mrštil do plamenů, nenadálý prudký poryv větru oheň rozfoukal a požár se velmi rychle dostal zcela mimo kontrolu. Následky události: shořely tři čtvrtiny Tokia, bylo zničeno 300 chrámů, 500 paláců, 9000 obchodů, 61 mostů a zemřelo 100 tisíc lidí...

Desítka dalších zpráv, objemnějších, ale neméně zajímavých, přesvědčivě ilustrovala správnost puškinovské definice: "Náhoda" — skutečně mocný, okamžitý nástroj Prozřetelnosti. Když jsem dočetl, zamyslel jsem se nad tou nad(vesmírnou) realitou, na jejíž existenci si západní člověk vzpomene jen při návštěve kostela, a i to jen pod tlakem vnějších okolností. A kuriózní shody náhod, které přitáhly pozornost mého přítele Holmese, připomínají, že v historii lidstva je skutečně mnoho "náhod", které proměnily v krach pečlivě promyšlené a dobře zabezpečené plány. Výsledkem jejich realizace vzal běh událostí naprostou náhodou úplně jiný směr nebo novou kvalitu.

Tak, rozmýšleje o roli "náhody" jako nástroje Prozřetelnosti, se kterým se každý z nás tak či onak někdy v životě setkal, nakonec jsem před sebou otevřel první "piknik". Byla to kopie poslední strany novin Leningradského svazu žurnalistů s názvem „Doba zvratů“ („Час пик“) z 24.06.1991 s názvem "Historický piknik". Věděl jsem, že mnoho měst v Rusku po srpnu 1991 změnilo svůj název, přesně tak jako tomu bylo po říjnové revoluci roku 1917. Tehdy Petrohrad nazvali Leningradem, a nyní zase zpátky — Petrohradem. Kresby "pikniku" při bližším pohledu vypadaly jako okénka animovaného filmu, kterých bylo přesně pět. Nápadná byla témata týkající se starověkého Egypta, z nějakého důvodu uměle vztažená — jak se mi zdálo na první pohled — k událostem v Rusku. Zpočátku jsem se snažil přeložit texty obrázků, spoléhaje se na slovní zásobu získanou během tříletého pobytu v Afghánistánu. Ale brzy jsem si uvědomil, že bez rusko-anglického slovníku se neobejdu. Text prvního obrázku informoval:

"Staroegyptské politické vášně stále provokují představivost řadových voličů. Boj o trůn mezi Amenhotepem IV. (Echnatonem) a mladým Tutanchamonem je bojem dvou velkých stranických náboženství bohů Atona a Amona. Tyto nezapomenutelné události tisícileté dávnosti ve sporu o moc v epoše XVIII dynastie egyptských faraonů jsme se pokusili vylovit z paměti, protože historické zdroje nebyly po ruce. Jestli něco není úplně přesně, neviňte nás, uběhlo tolik let, všechno si pamatovat nelze..."

Nejspodnější obrázek končil textem neméně podivným:

"Pro dosažení samotného vrcholu hierarchické pyramidy je třeba někoho zajmout, likvidovat, vydírat, koupit, vyprovokovat, vyhnat, zradit, zkompromitovat, oklamat, izolovat, přesvědčit, postrašit, diskreditovat, rozptýlit, převézt, odstranit, pohřbít, porazit, přinutit, prodat atd. Nebo být schopným, mít autoritu a vždy hovořit pravdu, ale pak spadáte do kategorie onoho "někoho".

Pokud jste najednou zachtěli dostat se nahoru a máte k ruce odpovídající kameny (jsou nakresleny) pro stupínky speciálního služebního žebříku, v jakém pořadí byste ty kameny kladli na sebe? Možná, že znáte jiné způsoby jak se dostat na vrchol moci, aby bylo možné hledět daleko nebo naplivat na všechny zvysoka?"

Pod tímto textem byly figurky, zobrazující pět mladých a pět starých mužů, stojících navzájem k sobě zády. Mezi nimi bylo nějaké zvláštní slovo (nebylo mi jasné, co v ruštině znamená) - "čuriki" („чурики“). Na každém obrázku byly v popředí dvě palmy (na prvním byla jedna palma zakrytá kresbou). Piknik byl z nějakého důvodu nazván "na počest Artemidy", a na druhé kresbě odshora – s deltou Nilu, byl ke korytu řeky přidán neexistující přítok s názvem "Nilovna". Na centrální – třetí – kresbě bylo velkým písmem uvedeno v Anglii známé označení cigaret "CAMEL"; vpravo od toho nápisu vylézala z obrazovky televizoru figurka v oděvu egyptského faraona, a pod ním bylo osm figurek s nápisem „žreci OMONa“. Další nápisy byly typu "Kasárna, vedoucí do Říma", kolchoz "Alexandrijský maják", "Sarkofág s minulým faraonem", "Rhódský kolos". Krátce: kresby i nápisy k nim byly plné nesmyslů, jaké neměly místo ani v historii, ani v zeměpisu, pokud se pokousíme chápat vše v přímém smyslu. Ale jakkoliv jsem se pokoušel složit ty podivné "kameny" do nějaké propojené mozaiky, v které by se projevil skrytý smysl "pikniku", nedařilo se mi to. Chyběly mi k tomuto rébusu klíče: nejspíše, znalosti událostí, mající vztah k historii Ruska a Egypta. K "Historickému pikniku" byl připojen seznam filmů, které byly hrány v různých kinech Leningradu od 24 do 26. června 1991, ale naprosto jsem nevěděl, jak s nimi naložit.

Odložil jsem první "piknik" stranou, položil vedle něj druhý - "Obranný" a začal ho studovat. Obrázků v něm bylo méně, všechny s vojenskou tématikou (odtud pravděpodobně získal svůj název), nicméně texty byly neméně zvláštní:

"Památka vojákovi a námořníku, současnému i budoucímu"

"Píseň o maršálech. Slova Michaila Bezrodného. Muzika Alfréda Karasinova". Přičemž byla uvedena slova i noty písně se záhadnými refrény typu:

Raz-dva, raz-dva

Chvějou se a třesou se

Raz-dva, raz-dva

Pisa s Tolouse.

"Tři synové. Současná ruská pohádka. Knihovna časopisu "Ogoňok". Moskva, 1940."

K druhému "pikniku", stejně jako k prvnímu, byl připojen seznam filmů, který byl uveden titulkem: "Promítání filmů pokračuje". Tentokrát bylo filmů třináct a první v pořadí byl "Boom 2". Vrátil jsem se k seznamu filmů z prvního pikniku a našel tam také "Boom", ale na třetím místě, a na prvním byl "Rébus".

— Tedy, přece jen "rébus", - zamyslel jsem se, - ale kde k němu vzít klíče?

Zbýval třetí "piknik" - "Posthistorický", který jsem poprvé uviděl na snídani u Holmese. Tentokrát jsem ho položil vedle dvou předcházejících a začal pozorně prohlížet. Představoval schématický plán nějakého města, po kterém, jak se mi ze začátku zdálo, bylo nepořádně rozházeno deset dvacet nijak nesouvisejících obrázků. Brzy jsem poznal, že plán zhruba odpovídá části Leningradu-Petrohradu a je podobný těm uváděným v turistických průvodcích. Avšak řeka Něva byla z nějakého důvodu nazvána "řeka Moskvy" a nahoře a dole byly na snímcích CNN dobře známé symboly hlavního města - Spasská věž moskevského Kremlu a silueta chrámu Vasilije Blaženého, mezi kterými seděl vousatý Marx, v hrůze se držící za hlavu. Pod ním bylo smějící se dítě ve vaničce na koupání.

Z chaoticky rozházených obrázků po ploše "pikniku" se mi při pozornějším prohlédnutí podařilo určit dvě diagonály, na jejichž průsečíku zhruba ve středu rébusu byla bojová scéna s bojovým slonem z dob Alexandra Makedonského nebo Punských válek; nápis pod ní hlásal: "Místo významných střetů".

Nad "Místem významných střetů" v levé diagonále byla jasně vidět silueta nakloněné věže v Pise a nad ní, o něco vpravo, figurka staroegyptského žrece s nápisem "ugOMON". Pod "Místem významných střetů" a o něco vlevo byla silueta celosvětově známého římského Kolosea, u kterého (také vlevo) ležely vyvrácené známé dvě palmy z prvního "pikniku"; vlevo pod Koloseem byl plán-schéma neznámé stavby s nápisem "Bílý dům". A pod ním, v levém rohu "pikniku", byl usmívající se týpek, salutující levou rukou, a s dřevorubeckou sekerou na pravém rameni. Nad ním byl zvláštní nápis, který jsem nemohl pochopit bez slovníku: „Не москаль за нами?“ ("Není za námi Moskal?"). Nákresy na levé diagonále "pikniku" se spojovaly v něco připomínající žebřík, s Érosem či Amorem (bůh lásky antických Řeků a Římanů) na nejvyšším stupínku. Tětiva jeho luku byla napnuta a střela mířila přesně na hlavu postavy žrece.

První příčka pravé diagonály-žebříku začínala kalendářní informací, která přitáhnula mou pozornost při prvním setkání s "piknikem". Zprava se ke kalendářní informaci připojovala věž s hvězdou (menší než Spasská věž) a pod vším tím stál nápis "Naslouchací aparát ÚV". O stupeň výše byly dva nápisy: "žebřík komunistů" a "Velký cirkus Šapiro"; ještě o stupeň výše na pravé diagonále byla známá vojenská postava z "obranného pikniku" s maskou-respirátorem. Na dalším stupni byla dvě sousoší skupiny zápasníků (kde jsem je už viděl?) s nápisem "výměna názorů". "Místo významných střetů" tak skutečně bylo místem zkřížení žebříků-diagonál, nad kterým na levé diagonále seděla opice s napřaženou pravou tlapou, a nad ní, na pozadí "Labutího jezera" (tak byl z nějakého důvodu nazván záliv, na jehož břehu se nacházel Petrohrad) byla tvář s vytřeštěnýma očima, pod níž byl nápis "bolševické triky".

Obrázky třetího pikniku vyvolávaly podivné asociace: vznikal pocit, že nějaké z nich znám, zvláště sousoší skupiny po levém a pravém břehu Něvy, jejíž koryto bylo označeno slovem "stopa", napsaným rukou. Byla tu i sama ruka, vedoucí onu "stopu", a níže - záhadný nápis "teče voda Moskvy-řeky, kudy velí bolševici". Vzpomněl jsem si na Holmesovy komentáře o historii vztahů trockistů a bolševiků v Rusku tím více, že největší a nejvýraznější slogan "pikniku" hlásal: "Přijdeme k hojnosti komunismu!“. Menší heslo napravo od tohoto rébusu slovně zvýrazňovalo závěry nějaké operace, nebezpečné pro Moskvu: "Národ, armáda, Stalin — zachránili tě Moskvo!"

Pokoušel jsem si pro sebe opakovat obsah "post historického pikniku", abych přiřadil jeho četným obrázkům alespoň nějakou spořádanost, ale po přečtení napsaného jsem pochopil, že jsem opomenul mnohé, možná důležité detaily rébusu, které jsem prostě nevěděl jak zakomponovat do mozaiky v mém vědomí.

Například, byla mi nepochopitelná role Euripida, na jehož hlavu autor "pikniku" z nějakého důvodu umístil židovskou jarmulku a nazval ho JevrejPid (v orig. Эврипид vs ЕврейПид); proč naproti dvou palem, naklanějících se nalevo směrem ke Koloseu, byly umístěny dva vánoční stromky (jeden velký a starý, druhý menší a mladý), naklanějící se napravo; proč se naproti šikmé věže v Pise rozkládal "Žlutý dům" architekturou a umístěním připomínající štáb trockistů v říjnu 1917 — "Smolný" a proč byla ryba v "labutím jezeru" zdechlá. Čím více jsem studoval obrázky tří "pikniků", tím více mě opanovával pocit jejich vzájemné propojenosti, dosud mi skryté.

Abych objevil to spojení, potřeboval jsem si vzpomenout, kde jsem už viděl byť jediný z těch obrázků, chytnout se jej jako článku a vytáhnout celý řetěz. Jako klíčový obrázek jsem vybral postavu obnažené ženy z třetího "pikniku" s heslem "Svobodnému Rusku — svobodnou lásku!" a přehrávaje si v paměti, jako film, vizuální obrazy posledních let, dostal jsem se do Neapole, kde jsem byl na podzim 1998 před odplutím na Sicílii. Tehdy, v horký slunečný den 11. září, v očekávaní trajektu na ostrov, jsem zašel do Národního muzea a tam uviděl přesně takovou sochu, jejíž název v překladu z řečtiny mě tehdy ohromil svou otevřeností — "s pěkným zadkem". Nyní jsem si ani za nic nemohl vzpomenout, jak se nazývala řecky. Musel jsem chvíli pracovat s řeckým slovníkem, abych si vzpomněl — "Kallipiga". Dále to bylo už jednoduché. Sundal jsem z knižní police německý "Antický slovník" Johannese Irmschera a Renaty Jone, vydaného v Leipzigu 1987, a hned objevil povědomou postavu.

Ano, byla to socha Afrodity Kallipigy, což v překladu z řečtiny skutečně znamenalo "s pěkným pozadím". V slovníku jsem se dočetl, že "její mramorová socha je chráněna v Národním muzeu v Neapoli (kopie řeckého originálu z 3. století př.n.l.), zobrazující ženskou postavu, která gestem obnažuje své pozadí. Má se za to, že tato socha byla zvláště uctívána v Syrakusách." Syrakusy!? — v "Obranném pikniku" je ve druhé sloce "písně o maršákech" text o Syrakusách:

Třesou se Syrakusy,
Chvěje se Haag,
I Pisa s Tolouse,
I Praha s Santiago.

Santiago? Santiago!.. no jistě! Právě dnes ráno Holmes, při vyprávění o trockistech, vzpomněl vojenský převrat v Chile, jehož hlavní události se odehrály v Santiagu. První článek v řetězu záhadných obrázků byl pravděpodobně správně rozluštěn. Některé články "Antického slovníku" byly ilustrované a rozhodl jsem se v něm zalistovat, zda v něm objevím i další obrázky z "pikniků". Výsledek předčil všechna moje očekávání. Více než polovina obrázků třetího pikniku byla vzata z něj. Udělal jsem si potřebné záložky a začal jsem je studovat pro objevení asociativních vazeb mezi nimi.

Na levém břehu Něvy bylo umístěno celkem známé bronzové sousoší "Théseus a Minotaur". V přiléhajícím článku se psalo, že Minotaurem se v řecké mytologii nazývalo monstrum — člověkobýk. Matka toho monstra, Pásifaé, se zjevně rozhodla takovým způsobem "nasadit parohy" svému muži Mínosovi, který přikázal umístit plod zakázané lásky "zářivé" kurtizány ("Pásifaé" znamená v latině "zářivá") a knósoského posvátného bílého oheň dštícího býka do speciálně postaveného labyrintu, kde byl zabit Théseem za to, že v podobě daně každý rok požíral sedm nejkrásnějších aténských chlapců a dívek, obětovaných Minotaurovi. Vyplývalo z toho, že Théseus ukončením té tyranie byl něčím na způsob prvního demokrata.

Na pravém břehu Něvy bylo sousoší sochaře z antického Řecka, Antenora z Atén — "tyranobijci" (Harmodius a Aristogeiton). Zajímavé, a s kým vlastně bojovali? Slovník informoval, že "Tyranie" jako forma státní moci vznikla v Řecku na konci 7. století př.n.l., v procesu boje mezi rozhádanou aristokracií a rostoucími národními masami; objevila se především ve městech s vysoce rozvinutou ekonomikou; zákonodárný sbor se při tyranii zachovával téměř vždy, ačkoliv ve městech se zaváděla vláda jediného člověka. Tyrani prováděli politiku, namířenou na zlepšení situace démosu, podporovali rozvoj řemesel a obchodu, výtvarného umění a poezii. Přirozeně, negativní hodnocení tyranie poprvé zaznělo během demokratické vlády, odmítající osnovný princip tyranie — monokracii (vládu jedince). Mezi řeckými tyrany byli ve slovníku zvlášť zmíněni dva tyrani ze Syrakus (zase to město!): Hiero I. a Hiero II.. "Tyranobijci" byli tedy velmi militantní demokraté?

Vedle "tyranobijců" byl ve slovníku umístěn plán neznámého místa, které bylo ve třetím pikniku nazváno "Bílým domem". Ve skutečnosti to byl plán starého řeckého města Tíryns (Τίρυνς ) s pevností v Argolidě (Αργολίδα), postaveného ve druhé polovině 2. tisíciletí př.n.l. jižně od Mykén. V slovníku se psalo, že první nálezy se datují do 3. tisíciletí př. n. l. a poslední k 8. století př.n.l. Každá stavba na plánu města-pevnosti bylo očíslována, přičemž číslem 11 byla označena ... věž.

Pokud bylo „Tíryns“ pro autora "posthistorického pikniku" symbolem New Yorku, pak místo krvavé události - věže WTC - ukázal naprosto přesně. Zajímavé bylo, že sotva viditelné číslo 11 na mapce v "pikniku" bylo, a mnohem lépe viditelné číslo 17, které ve slovníku označovalo Západní bránu, chybělo. Ale vždyť i ve finále "Pikové dámy" u Puškina Herman pozbývá rozumu, a je zavřen v pokoji č. 17, neodpovídá na žádné otázky a neustále drmolí: "Trojka, sedmička, eso! Trojka, sedmička, dáma! ... " Snad chtěl takovým způsobem Puškin ukázat, že nad Západem vládne číslo 17? A autorům "pikniku" se to číslo z nějakých důvodů nelíbí?

Obrázek s "bojovým slonem", nadepsaný "Místo významných střetů", byl ve slovníku také k nalezení, i s obsáhlým popisem, kde a kdy byli používáni bojoví sloni. Vysvětlovalo se, že byli ceněni kvůli velké síle, mohutnosti a psychologickému působení na protivníka. Bylo poznamenáno, že byli použiti Alexandrem Makedonským, který nějakým způsobem uvízl v Afghánistánu, a najednou jsem si vzpomněl, že slon je symbolem republikánské strany USA. Dnes je u moci a chystá se také vlézt do Afghánistánu — "místa významných střetů".

Obrázek římského "Kolosea" ve slovníku nebyl, zato jsem se z článku o něm dozvěděl, že ten antický výtvor získal své jméno od kolosu Nérona (přes 30 metrů vysoké sochy), stojící vedle amfiteátru. Přirozeně jsem si vzpomněl na "Rhódský kolos" z prvního "pikniku" a dozvěděl se, že patřící k jednomu ze sedmi divů světa, jednalo se o 37 metrů vysokou bronzovou sochu Hélia, stojící rozkročmo nad vjezdem do přístavu. Vytvořil ji Haret v roce 285 př.n.l. a o 58 let později (227 př.n.l. - suma cifer dává opět 11) byla zničena zemětřesením, protože tělo sochy bylo z železa a kamene. Kolos Néra, vytvořený v roce 58 n.l. Zenodorem byl o dva metry vyšší než "Rhódský kolos". Císař Vespasián přikázal proměnit kolos v sochu Hélia, a císař Hadrián ho přemístil do Flavijského amfiteátru, který se od té doby začal nazývat Koloseem. Pravda, po všem tom hledání se pro mě zvláštní nápis nad "koloseem" — "Toalety, obsazené pučisty" — jasnějším nestal.

Bylo už hodně po půlnoci, když jsem se rozhodl přerušit své výzkumy. Navíc jsem byl nucen přiznat si, že ačkoliv seznámení s Antickým slovníkem obohatilo mé znalosti historie a dokonce pomohlo identifikovat určité informační vazby mezi "pikniky", nijak mě nepříblížilo k rozluštění rébusu.

Usínal jsem těžko. Když jsem k ránu konečně usnul, před mýma očima se v polosnu míhaly chaotické kaleidoskopické obrazy z "pikniků", odrážeje nějaký "boj ideí" v hlubinách podvědomí. Přičemž gigantické věže Světového obchodního centra na Manhattanu přijaly formu tu noh "Rhódského kolosu", tu obrysu Spasské věže Kremlu a ještě nějakého mně neznámého chrámu; přičemž odněkud se připletl nápis "Chrám na krvi". Možná to i byla kupole chrámu Vasilije Blaženého? Celý den jsem se pravděpodobně podobal puškinovskému Hermannovi z "Pikové dámy", protože jsem odpovídal ne k věci a kde jsem mohl, snažil jsem se v mysli složit cifry očekávaje výsledek 11, ať už to byla čísla domů, aut, telefonů.