Čtenářům od autorů

Rok 1991 byl rokem změn, kdy většina projevovala zájem o probíhající boj různých politických sil ve společnosti a v KSSS za různé směrování těch či oněch reforem. Proto ta část společnosti, která se nepovažovala za lhostejnou k dalšímu osudu své vlasti, pravidelně sledovala zprávy, kupovala a pročítala množství různých novin, ve kterých jedni agitovali za jedno, a druzí za přesný opak. V mnoha publikacích autorů, kteří pocítili, že se nezodpovídají ÚV a KGB, bylo k nalezení mnoho hlubokých úvah, ale dost bylo i všelijakých nesmyslů, důsledkem začínající komercializace tisku, jehož vydavatelé usilovali o zvýšení nákladů – a zisku – cestou upozorňování na různé senzace a různorodou "exotiku". Taková byla doba.

Večer v pátek 28. června 1991 jela skupina spolupracovníků po práci na chatu, odpočinout si v přírodě a probrat poslední vývoj v prostředí osvobozeném od městského shonu. Spolu s čistě chatařským vybavením s sebou vzali i nepročtené noviny za poslední týden. Mezi nimi byl i leningradský týdeník "Doba zvratů" (Час пик) z 24. června 1991 (25. číslo). Jejich pozornost upoutala stránka "Historického pikniku jménem Artemidy", zaplněná ilustracemi.

Napadlo je: "Co to může znamenat: copak už nemají čím zaplnit stránky?" Ale věcí, které v tu dobu vypadaly důležitější, bylo plno, a na otázku "Co to může znamenat?" mávli rukou: "Zjistíme to později..."

Potom přišel 13. srpen a někdo přinesl vydání téhož týdeníku „Doba zvratů“ z 5.srpna, ve kterém byla celá dvoustránka zaplněna obrázky a texty pod společným názvem "Obranný piknik". Opět vyvstala otázka: "Jestli pikniky v Době zvratů tvoří systém, co je to za "systém" a co v nich vyjadřuje?" Potom, 19. srpna 1991 "vrcholil puč" a na leningradskou Dobu zvratů a její "pikniky" se na nějaký čas zapomnělo. Připomněl je až po Bělověžské kapitulaci (dohodě) časopis "Mladá garda" (Молодая гвардия), který umístil obrázky "Historického pikniku" v čísle 1-2/1992, s komentáři pod společným nadpisem "Zednáři věděli o puči s předstihem".

Potom si už "pikniky" a podobné zdálo by se nesmyslné (pokud se nehledají skryté významy) publikace pamatovali navždy. A vyměňovali si názory na ně s různými lidmi: jak v Rusku, tak za hranicemi. Přičemž otázku "co to znamenalo/znamená" ve vztahu k podobným jevům v masmédiích často nastolovali spolubesedníci sami od sebe.

Tou dobou se objevil třetí, "posthistorický" piknik a znovu v týdeníku „Doba zvratů“, v čísle 33/1992 ze 17. srpna, doslova na výročí puče roku 91.

Rozhovory na téma podivných kreseb a textů pokračovaly. Po nějaké době Viktor Vladimirovič Pčelovod (má takové jméno, a profesí je "střechař" - jednoduše řečeno, staví "střechy" a opravuje "střechy", které to vzalo nebo byly od začátku postaveny špatně) ve svém volném čase, když ho unavily nekonečné diskuse nad jedněmi a těmi samými obrázky a "nesmyslnými" texty, se rozhodl materiály společné ústní diskuse vyložit v psané podobě. Jak se mu to povedlo, může posoudit čtenář sám.

1. června 2002